Dostali jste se někdy v životě do stavu, kdy jste sami před sebou museli konstatovat: aha, tak já už vím!?

Na tom není nic divného. Přemýšlet nad nějakou situací a pak ji zdárně vyřešit.
Aspoň pro normální lidi to tak je.

To se mi stalo například s matematikou: na základce mi nešla, na střední mě nebavila. Potom jsem k ní v dospělosti bez úsilí a píle prostě dorostla, a všechno to, co mě ti učitelé chtěli naučit, a já odolávala, se mi krásně pospojovalo, zobrazilo se, dávalo najednou smysl.