Dokážete si představit situaci, kdy morální a lidský faktor je nad samotným právem?

Právo má jeden základní nedostatek: Je vždy za morálkou. Je jen chabým pokusem exaktně popsat, jak by se člověk a společnost měli chovat. Z principu nemůže tedy popsat věci budoucí a neznámé, vždy v podsgtatě jen reaguje na něco, co se již stalo. Rovněž je rpávo pokudem zajistit předvídatelnost chování v určitých situacích, ale z důvodů výše popsaných to jen těžko dělá předem. Navíc morálka a lidskost je mnohem více individuální, podléhající osobním, až subjektivním poznáním, kdežto právo se naopak snaží o univerzálnost, na základě nějakého kolektivního poznání, kolektivní morálky a kolektivního pojetí lidskosti. Sami ale moc dobře víme, že v různých kulturách to je jiné… a dokonce i ve stejné kultuře mohou tyto věci jedinci některé věci vnímat lehce odlišně. Tohle všechno se snaží právo „univerzalovat“.

To mi připomnělo rozhovor jedné progresivní redaktorky s polským europoslancem. Ona formulovala otázku takto: Nemají přece evropští politici morální povinnost pomáhat uprchlíkům, přicházejícím do Evropy? Polský europoslanec odpověděl: Ne. (On je totiž mimo jiné vystudovaný právník. Právo nezná morální aspekt. Migranti mají požádat o azyl v první bezpečné zemi.)

Může to být jakákoliv situace, kterou právo neřeší a postižený člověk vezme právo do svých rukou. Třeba někdo přijde o milovanou osobu a přitom ví, že vrah dostane jen 10 let, pak ho pustí a může vraždit dál. Sám se stane vrahem, ale odůvodní si to tím, že takový člověk nemá právo žít a dál škodit.

Zákony by se měly dělat podle toho, co je správné, spravedlivé. Co je správné je i morální. Ve starověku se první zakoníky tvořily od (společné) morálky (dobrých mravů). Platilo, že spravedlnost, morálka a zákonnost je totéž (a bylo to svaté, podle toho se vše řídilo).
Morálka by měla být právu a zákonům nadřazena – protože z něho vyhází.

Často platí, že právo je minimum morálky.

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Mor%C3%A1lka#Mor%C3%A­1lka_a_pr%C3%A1vo
http://www.ius-wiki.eu/tnh/pfuk/e­tika_v_podnika­ni/4

Avšak ne vše, co je v souladu se zákony musí byt nezbytně morální. A tedy to, co je mnohdy nemorální není trestné (a je to jen věcí morálky – zda se budeme nebo nebudeme takto chovat a zákony na to nebudou mít vliv).

Nšco může být i spekulativní, jen čistě normativní, vycházající podle výkladů – nebo podle chápání toho, co je vlastně v této konkrétní situaci morální.

Ono taky jsou zákony čím dál obsáhlejší, složitější a detailnější, protože lidi jsou s prominutím čím dál větší svině (a něco jako čest, dané slovo – slib na to už se nedbá a vše se musí řídit podle zákonů a hledat kličky mezi nimi).
Zákony jsou vykládáním toho, co je správné, jak se co má dělat. A většinou to vychází právě z morálky.
Tedy morálka je svým způsobem vždy nad zákony (ale ne úředně, tzn. že zákony jsou státem dané a silou vynucovány a trestáno jejich porušení, kdežto morálka jako taková – samostatně – není… takže v tomto smyslu jsou zákony nad morálkou – i když z ní vlastně vychází).

Upravil/a: DoTazatel

Viděl jsi film Statečné srdce? Tam to bylo pěkně ukázáno. Sice na to hrdina doplatil, ale ukázal cestu, že to jde.

V některých zemích a nejen v Evropě jsou pokusy nadřadit morálku nad zákon.
Např. když při dopravní nehodě řidič jedoucí po hlavní silnici i když má přednost v jízdě, může být uznán vinným, pokud mohl nehodě zabránit a neučinil to. V zákoně to přímo řečeno není, praxe taková bývá.

Tak to je snad normální, není? Nebo „zase žiju“ na „jiné“ planetě? Přece morálka a dobré mravy se staví nad jakýkoliv zákon, máš to v něm dokonce i uzákoněný, jen teď nevím, kde přesně. (;