Dokáže samota výrazně zasáhnout myšlení člověka?

Jak kterého…

Ano. hlavně delší čas samoty

Přirozeně, že ano.
Žádný objev, nic zvláštního a nového.
Záleží na okolnostech
a na každém jedinci.
Může záležet na tom, jestli je dobrovolná (výběr)
nebo z donucení (trosečník) 😛
Jednomu prospěje, druhého „ničí“ (strádá v izolaci),

Určitě. Pro jednoho to může být dar, pro druhého prokletí ;)

V tichu a samotě jsou odpovědi a inspirace. Spojení s podvědomím a zdrojem myšlení (ať je to cokoliv). Podněcuje kreativitu, tvořivost a vnuknutí. Souvisí to s rozjímáním a změněnými stavy vědomí. Jenže dnes většina neumí být sama a potichu. Musí pořád něco dělat, být obklopen nějakými zvuky nebo jinými impulsy (smyslovými). Bojí se být sami v pravém slova smyslu. Hlavně za poslední století. Radio, hudba, televize, PC, hry nebo různé rozptýlení. I když jsou lidé chvíli sami, nahrazují si sociální kontakt něčím jiným, aby se rozptýlili. Proto osamělí lidé mají závilost na televizi, hrách a podobných věcech, které jim dávají pocit, že nejsou sami.

Samota, ticho a klid výrazně zasáhnou myšlení člověka. Každého. Jen se tomu musí vystavit. Výsledkem je často sebereflexe a introspekce. Vhled do sebe samého a to ovlivní každého člověka a jeho mysl i způsob uvažování.
Samota to ale musí být konstruktivní, nikoliv destruktivní. I alkoholici bývají často sami, ale právěže ten svůj stav zapíjejí. Jiní se utápějí v myšlenkách a představách. Proto ticho a klid i jisté soustředění jsou nezbytné. Hlavně dlouhodobá samota, nepřerušovaná mívá výsledky. I u těch špatných příkladů (třeba ti opilci, bezdomovci).

Není to nová ani neznámá myšlenka. Stojí na tom mystika, kontemplace a meditace (její účinky jsou různé a vědecky potvrzené). Píšou o tom géniové, psychologové i staří myslitelé a filozofové.

To si piš že dokáže. Ale tak záleží i na typu člověka, někdo snáší všechno lépe, někdo hůř

Ano, je to pravda. Samota může mít výrazný dopad na kognitivní funkce a psychické zdraví člověka.

Pocit izolace a samoty může vést k zvýšenému stresu, úzkosti a depresi, které všechny mohou negativně ovlivnit myšlení. Muže zhoršovat kvalitu spánku, což dále ovlivní kognitivní funkce, jako je koncentrace a paměť.

Dlouhodobá samota může mít také neurobiologické dopady. Například může dojít ke zvýšení hladiny kortizolu (hormon stresu), což může vést k chronickému stresu a následným zdravotním problémům, včetně kognitivních.

Studie také ukázaly, že sociální interakce a stimulace jsou důležité pro udržení kognitivních funkcí v průběhu času, zejména u starších lidí. Osamělí jedinci mohou čelit vyššímu riziku demence a kognitivního úpadku.

V neposlední řadě dlouhodobá izolace může ovlivnit naše sociální dovednosti a schopnost správně interpretovat sociální signály, což dále komplikuje interakci s ostatními.