Dokáže poezii porozumět člověk každý (při troše snahy), nebo je zapotřebí vrozené nadání/cit?

Těžko říct. Záleží na druhu básně. Zda jde o epiku, lyriku, či lyrikoepiku.

Lyrické básně mohou být intimní, přírodní, vlastenecké, milostné atd.

Je třeba básně opakovaně číst, zamyslet se nad nimi. Ne vždy čtenář porozumí, neumí se vcítit do doby, kdy autor žil, jaký byl jeho život, lásky, vztah k přírodě atd. Jindy i básnickým výrazům, tzv. poetismům.

Pochopení je čistě subjektivní, nemusí odpovídat na otázku – co tím chtěl básník říct.

Už jsem zde zmiňovala, na co nás upozorňovala učitelka CJL Byla se studenty na besedě s jedním básníkem. Studentky se ho ptaly, zda chápou správně jeho verše. Odpověděl, že by to tak mohlo být.

Každý má jiné pocity, jiné myšlenky, když dva dělají totéž, není to totéž. Je to vidět i na překladech, když dva básnici překládají stejný text. Pak je dobré srovnat a uvědomit si, který překlad nám víc vyhovuje. Není to jen u překladu, ale i obecně. Vybrat si básníka, přečíst jeho verše a zamyslet se nad nimi.

Báseň je určitým poselstvím, někdy je záměrně nesmyslná, ukazuje na to, že i život je často takový. Např. dadaistické verše.

Člověk každý.
Ovšem každý po svém. Tak už to na světě bývá, ať jsme děti, či dospělí ;)

Podle mne jsou i lidé, kteří nedokáží „rozšifrovat“ co chtěl básník ve své básni, pokud jde opravdu o poezii a nejde pouze o „říkánku“, říci. Je k tomu potřeba určitý cit a inteligence (tou ale namyslím vzdělání). Rovněž tak, jako někteří lidé nedokáží pochopit i vtipy, nebo i jednoduché příkazy a informace.

To je úplně stejné jako s hudbou, výtvarným uměním, nebo filmem. Jak kdo, jak čemu. Každá báseň, skladba, nebo film je svůj vlastní svět, ke kterému je třeba najít cestu. Není to tak, že někdo obecně rozumí poezii a někdo ne. Samozřejmě platí, že člověk, který se o poezii aktivně zajímá, tak má větší zkušenosti a rozhled. Když uvidí neznámou báseň, tak na ni může být do jisté míry „připraven“ skrze sumu básní, kterou do té doby přečetl. Jiná věc ale je, že mnohé dosavadní zkušenosti můžou člověka pochopení novému dílu naopak i vzdálit. To je případ řady umělců, kteří přišli s něčím, na co nebylo publikum zvyklé.

Vtěsnat moudrost do básní poezie, rýmování, to dokáží jen „obdaření“ básníci, vyžaduje to dar sémantiky a moudrosti.

Nedá se odpovědět jednoznačně. Každý člověk má jiné zkušenosti, názory a pod.
Záleží také na druhu poezie. Něco mne upoutá, něco ne. Někdo dokáže pochopit Erbenovu Kytici, ale jiné verše už ne. Stejné je to s hudbou, malířství a jiným uměním, literaturou a i poezií. Někde nám vadí složitý sloh Kollár, Ovidius,
Appolinaire, zvláštní výrazy a pod. Ale já bych se kvůli tomu netrápil. Možná o něco přicházím. Ale určitě existují lidé, kteří jsou v tomto vyškolení učitelé, pracovníci knihovny a ti by ti mohli pomoci.