Dokáže člověk v životě leccos zpackat, ale nic tak dokonale jako život? Míří život tam, kam člověk jde, pokud jde?

Nemám dostatek zkušeností a podkladů k zodpovězení první hlavní otázky. Ohledně té druhé – jakkoliv život (jednotlivce) v čase směřuje od narození ke smrti, nejsem si jist, zda-li bych ho klasifikoval jako vektorovou veličinu, tudíž ani zde ohledně směřování neposloužím.

ad 1 – Myslím, že „moudrost“ (jakkoliv je to pro život velmi užitečná a žádoucí vlastnost) by se neměla přeceňovat. On i mudrc celý život usilovně rozjímající nad myšlenkami a ideály nevyšších hodnot pod vedením toho nejlepšího osvíceného mistra / duchovního guru šlápne do psího lejna stejně lehce, jako přiblblý Pepa z depa. ;) :)

ad 2 – Nemyslím, že by šlo o VYSVĚTLENÍ, spíš jde o konstatování faktu, že jsme prozatím nejednotní v definici. Podobné to je třeba i s definicí „co je to informace“ – různé vědní obory na to mají různé náhledy. ;) :)

„zpackané múdrosti“:

1 – Mudrc o sebe netvrdí, že je múdry… Byť natoľko múdrym, aby to poznali aj ostatní, je naozaj kumšt. Preto mudrc o sebe tvrdí, že je len mudrc.

2 – Život, to je čosi v období medzi narodením a smrťou. Mnohí sa toto obdobie snažia prekonať tak, akoby naozaj žili. Iní zas čakajú, čo z toho bude pre nich prospešné.

Upravil/a: led

Tohle je hodně filozoficky zaměřená otázka. Víte, to si musí ujasnit každý jeden člověk sám, KAM, že to vlastně jde. A patřičně se o tom poradit s mozkem, bo nikdo jiný to za něj neudělá. Něco jiného je, když člověku nabídnou (systém) skvělou práci. V takovém případě mu tuto namáhavou operaci ušetřili a rozhodli prakticky za něj. A nemyslete, platí ze všech okolností! Totiž nikdy tomu není tak, že by byl jednotlivec nepostradatelný natolik, aby systém měl potřebu přizpůsobit se JEHO CESTĚ.

Ergo: člověk si NIKDY nezpacká život sám.

An, umíte si představit, kolik může na světě žít jedinců s vlastním přesvědčením, že jejich život nebyl zpackán? Přitom zvládnout umění nahlížet až za hranici svých vlastních vědomostí a dovedností by jim jistě stačilo k definitivnímu psychickému zhroucení. Není to taková legrace. (;

Upravil/a: zjentek

Tak se říká, že první polovinu života nám kazí rodiče a druhou děti. A takových citátů je více. Pak je známý citát člověka, který prožil dlouhý život, ale na jeho konci bilancuje a lituje, že se více neradoval, ale že byl zaměřený na to, aby vydělal, získal hmotné věci. Rodiče dětem radí, co mají dělat a to se nikomu nelíbí. Po čase ale zjistí, že ty rady byly k něčemu dobré , ale život běží dál. Jsme svázáni pravidly, etiketou a pod a mnoho lidí se řídí heslem, Jak by to vypadalo? Co by si řekli lidé?
Dítě jde s rodiči po městě, dítě se začne smát, skákat, šlape do kaluží a pod. Tak to bereme jako normální No a kdyby se tak choval nějaký dospělý člověk, tak si o něm začne okolí myslet, že není normální. Ale on normální je, ovšem každá taková změna je okolím přísně hodnocena.
A život je vlastně cesta, může být klidná nebo namáhavá, ale hlavně se setkáváme s jinými lidmi, které můžeme potěšit, nebo oni potěší nás.
A někdo řekl, že jsme se naučili létat jako ptáci a plavat jako ryby, ale nenaučili jsme se žít jako lidé.

Život jde tam, kam ho nasměrujem, potažmo kam ho nasměrují Sudičky.
Když se nenecháme zvyklat, budeme mít svůj cíl, který si vytyčíme, budeme jej dodržovat, bude život správně směřovat a nebude „promarněn“.

Život je už zkrátka takový jaký je. člověk toho může v životě spoustu zpackat, pokud však alespoň trochu přemýšlí, a jde si za svými cíli a sny, tak toho dokáže následně i spoustu opravit, někdy i vylepšit. Neni to sice zdarma ale vše lze nějakým rozumným způsobem zvládnout.Být moudrý neznamená jen mít dostatek informací, ale umět je použít v tu pravou chvíli, a nebývá to někdy vůbec snadné.

Tady to je zpackaného až až!