Doháněli jste někdy právě ujíždějící autobus či jiný dopravní prostředek ?

Jezdil jsem dřív hodně vlakem (do práce), takže mnohokrát dobíhal.
Jenže: v té době to ještě bylo na lontu tak, že než se odjelo, na každé zastávce se nějak počítali lidi. Kde je Máňa? Vona dnes de k felčarovi s tó čapó. Aha a Lojza? Ten má dneska volno, slaví toho druhýho kluka! A jó, tak jedem!!
No a podobný věci 😁.
Za ta léta se všichni znali, výpravčí, mašinfíra, původčí-všichni.
No a hlášky „ešte Kódl donde počké“, nebo „von šel pro rohlíky“ byly normální a počkalo se! 😁
Zkušenost
Doplňuji:
Ještě jsem si vzpomněl, sousedka ob barák vždy pod okny pískla a šli jsme na vlak spolu. Otevřel jsem okno a hlásím běž, já čeče celó noc lítám na retych. Tak šla a nějak jsem to risknul a přecejen vyrazil. Cug(vlak) tam ještě stál, já klusal a průvodčí jak mne viděl, tak huláká: Juro, běž rači do hitláku, ať neposereš lidi! No děs. Ale taky velká prdel. Ke všemu v tym hitláku nebyl hajzl! 😁

Upravil/a: www

ano dokonce jsem naskakovala na rozjíždějící vlak a podařilo se byl to rychlík do Prahy, nestihla bych ranní vyučování, tenkrát na střední to by byl průšvih :))
jinak běžně dobíhám autobusy i trolejbusy, někdy řidič počká a já mu poděkuju, ale když ne to se zlobím, protože vím, že mě musel na 100% vidět a ujel schválně a třeba v zimě jim to dělá asi dobře, když mrznem na zastávce :(

Párkrát mi autobus ujel, ale i když jsem věděl, nepoběžíš, nejedeš, stejně jsem neběžel a klidně počkal na další, nebo zvolil jiný způsob dopravy.

Jo jo, naštěstí to bylo ještě na autobusáku, který je tak šikovně postaven s těmi svými záhyby, že jsem to stihla ještě dřív, než stačil vyjet na hlavní silnici, ale nepříjemné to je, když na vás každej čumí a řidič to za jízdy nacvakává… fuj, už nikdy viac.

ne,jenom jsem vyskakoval za jízdy z vlaku,když jsem prošvihl zastávku,tak když ještě nejel tak rychle tak jsem z něj vyskočil.

Ne. Nikdy jsem nedobíhala autobus ani tramvaj, protože jsem nikdy nechtěla udělat tu radost zlomyslnému řidiči, že mě nechá zadýchanou poníženě přiskočit a pak mi před nosem přibouchne dveře. Docela to na ně platí. Stalo se, že i galantně počkali. A pak taky – v lodičkách na osmičce se docela blbě cokoli dohání…:-)

To je velmi dobrý sport.

No jéjej a kolikrát, už mě i skříply dřeve jak v autobuse, tak i ve vlaku (v osobáku), a pak mě ještě průvodčí zprdnul, ale to jen proto, že jsem chtěla stihnout navazující spoj za každou cenu, dojíždění s přestupem je někdy horor.

hnaní na vlak je u mě klasika, ale vždycky ho na poslední chvíli stihnu, než se rozjede :{)> obyčejně jen co zabouchnu dvéře, ozve se píšťalka…

Občas ano,ale většinou se taky snažím chodit zavčas,alespoň na vlak,MHD jezdí každou chvíli a nohy mě taky neupadnou,když půjdu po svých,protože většinou se mi dalších 10 min nechce čekat.Jednou jsem dobíhala na MHD a i když jsem přebíhala řidiči před volantem,tak mě stejně neotevřel a odjel, a jen jednou jedinkrát jsem naskakovala do odjíždějícího vlaku,ale byla jsem o pár kil hbitější a pár let lehčí,každopádně to fakt už nikdy víc zkoušet nebudu.
To třeba strýc,ten je na pozdní příchody k vlaku expert,ač to má na vlak 15 minut,je u něj pravidlem vybíhat z domu tak 10 minut a někdy i méně před odjezdem.

Ano , dříve jsem jezdila autobusem také zrovna jsem vystupovala z autobusu a vidím jak mi další autobus zastavuje na zastávce , rozběhla jsem se a zacala jsem mačkat tlačítko ....... nic . Tak jsem přiběhla k druhým dveřím a ty se otevřeli až po já nevím asi 4 zmačknuti . A dneska po dlouhe době jsem zas jela autobusem ,ale ten už jsem bohužel jen viděla ujíždět .

Jako studentka jsem se tomu samozřejmě taky nevyhnula, ale že bych bouchala na dveře, k tomu jsem nikdy neměla dost odvahy, raději jsem počkala na další spoj. Anebo se proběhla ještě před tím, než tam autobus stál 🙂