Dodržuje Lídl Lidská práva a rovnost mezi občany či nikoliv?

Děda platí za svou vlastní hloupost a neinformovanost. Sám bych ho nazval spíš dědkem nevychovaným, který si si kompenzuje nějaké mindráky na chudácích pokladních (i ostatních zákaznícíh a lidí kolem). „Miluju“ tyhle typy zákazníků. Hovada agresivní a bez špetky soudnosti, svědomí a sebereflexe.
Určité slevy a výhody jsou jen za určitých podmínek (karta/průkaz, aplikace a podobně) – děda nemá nárok. Možná se domníval, že jo – ale prostě jeho chyba.
Aby se někteří lidi nepo*rali, že je chleba stál o 2 Kč víc, než bylo napsáno na jeho cedulce u pečiva… Chyba je stejně většinou v zákaznících, kteří se buď špatně podívali nebo si prostě vzali něco jiného – ale i tak jsou schopni se kvůli tomu 10 minut hádat u pokladny, volat nadřízené, NĚČEHO se doprošovat. Nebo jinak, ztropit scénu na celý obchod. A brečet kvůli 3, 5 nebo 10 Kč (přestože reálně utrácejí tisíce za naprosté hovadiny – kdysi dávno jsem byl na brigádě v Tescu, v tom mi můžeš věřit). Větší polovina zákazníků je hrubá, nevychovaná a někteří z nich i vyloženě agresivní. Chovají se hůř než rozmazlené děti (a to je fakt něco, vidět to u lidí v důchodcovském věku). Je to komické, ale mnohem víc taky smutné, ubohé a trapné.

Obchod se ničeho nedopustil (ani ti zaměstnanci tam), dodržuje normální všeobecně známá pravidla – která zde platí například na určitou slevu. To za jedno, za druhé pokladník za nic z toho absolutně nezodpovídá, neurčuje pravidla a dokonce ani neví, co kolik stojí a podobně. On jen prochází (markuje) nákup a přijímá za něj platbu. On ani nic víc nemůže.
Netuším, proč do toho pleteš nějaká práva. A už vůbec lidská (základní) práva, proboha! Co to s některýma lidma je?? Bože na Nebi, sleva na máslo a co z toho neuděláš, konec světa, nějaké represe vůi občanům, omezování LIDSKÝCH práv, nerovnost. Tvl, jako sám si řekni, je tohle normální…?

Za každou blbost se hádat, za každou prkotinu se soudit… to je neskutečný egoismus a šílená společnost. Přesně tohle pramení v USA.
Zajeď třeba do Ománu… nemáš absolutně šanci, že bys narazil na to, že by se někdo takhle u pokaldny (nebo kdekoli) choval a hádal. V Česku je to na denním pořádku a téměř v každém větším obchodě se něco takového stane alespoň jednou denně. Žádná morálka, žádné mravy, slušnost,… Jen ego, spousta předsudků, omezeních/negativ v mysli a vlastní hloupost. Žádná úcta, žádná důstojnost, jen samí nevychovaní spratci (v pokročilém vě­ku).

Upravil/a: Disraeli

Někteří lidé se domnívají, že když nákupem zboží nebo využitím služby uzavírají smlouvu, mohou přitom odmítnout přistoupit na kteroukoli ze smluvních podmínek, která se jim nelíbí, a současně nechat v platnosti jenom ty, které se jim líbí, a považují za svoje neotřesitelné lidské právo domáhat se pro sebe výhod, které podle platných pravidel mít nemají, protože oni přece vědí nejlépe, jaká pravidla by měla platit, aby oni z toho měli výhody, i kdyby to mělo být na úkor ostatních.

Dobře, věc má dvě roviny: právní a společenskou.

Začneme právní.

Lidl, Tesco, nebo jakýkoli jiný nejmenovaný obchod dodržuje lidská práva do okamžiku, než máš v ruce rozsudek Jménem Republiky, ježto je v moci práva, a ježto jest vykonatelným, který deklaruje, že Lidl, nebo jakýkoli jiný nejmenovaný obchod, lidská práva porušil, ano? Tečka.

Právo nezná pojem „rovnost mezi občany“! Kde pořád chodíš na takové nebezpečné myšlenky!? Egalitářství je velmi, velmi nebezpečné! Lidé si nejsou rovni, někdo má Gesicht, že by na to měl mít zbroják, druhý má malou kládu, někdo je blbý, jako vagon blata. Proč by tomu mělo být ve společnosti jinak? Právo má velmi, velmi omezené možnosti a představa, že se problém, nebo „problém“, vyřeší tím, že nějaká prasečí hlava rozhodne a vtělí tu svou cypinu v zákon, je illusorní, dětinská a naivní. Tak to prostě nefunguje, způsobí tím leda tak to, že vytvoří lex imperfecta, další v řadě.

Jediné, co právo zná, je nedůvodná diskriminace. Každá diskriminace, která není výslovně právem zakázána, je povolena – zásada legality.

Zakázaná diskriminace je, ve kšeftě, pouze a jen ta, kterou zakazuje antidiskriminační zákon, protože pouze antidiskriminační zákon implementuje v positivní právo Směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, Směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, Směrnici Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení, Směrnici Rady 86/378/EHS ze dne 24. července 1986 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků, Směrnici Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování, Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání, Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU ze dne 7. července 2010 o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice Rady 86/613/EHS a Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/54/EU ze dne 16. dubna 2014 o opatřeních usnadňujících výkon práv udělených pracovníkům v souvislosti s jejich volným pohybem.

Nejmenovaný, nebo jmenovaný, obchod je povinen označit každou položku cenovou komunikací, a je irrelevantní, jestli to označení bude na té položce, u té položky, prostě tam musí být, dále u vybraných položek je obchod povinen označit položku jednotkovou cenou, a opět, je jen a pouze na něm, jestli to bude na té položce, nebo někde na cenovce u ní atp. Ta cenová komunikace, kterou je položka označena, je závazná pro obě strany, a v případech pochybností (např. jiná cenová komunikace na položce a jiná na cenovce u ní) se pochybnost použije v prospěch slabší smluvní strany, ergo zákazníka.

Na žádnou jinou cenu, než jaká je označena na položce, nebo u ní, nemáš právní nárok. Prodávajícího stíhá zásada legální licence, tj. může činit vše, co není platným právem zakázáno. Tedy, může další slevu, nebo akční cenu, podmínit např. velikostí obratu, útratou za jednotlivý nákup, nějakou „VIP kartou“, přičemž je pak jen a pouze na něm, jaké podmínky nastaví, koho bude považovat za VIP zákazníka a koho nikoli, stejně tak to může podmínit nějakou registrací někde, odběrem newsletterů, a není nikde řečeno, že ta registrace nemůže být formou např. mobilní aplikace dostupné pouze a jen pro BlackBerry Device System 7.1, nebo pro Windows Mobile 6.5.3. Pokud tu slevu chceš, tak si musíš ty koupit Hebel s tím příslušným operačním systémem, nebo si ho půjčit, nebo si ho pronajmout, prostě svým nákladem nějak zajistit, v opačném případě prostě nemáš nárok. O zakázanou diskriminaci by se jednalo např. v případě slevy pro osoby s berlí, pro osoby bez brýlí, nebo pro osoby starší 70 let, a taková situace nenastala prima facie.

Takže, tady není co řešit. Jestli dědek Hebel nemá, nebo ho nechce mít, nebo s ním neumí, je jeho věc, jeho právo, ale pak – prostě a jednoduše – nemá nárok na další slevu. Tečka.

I kdyby dědek diskriminován byl, tak dědek stejně nemá v hlavě, ani koule, ani prachy (protože když máš prachy, nemusíš mít v hlavě, ani koule), a zejména sociální fond (protože když nemáš v hlavě, nemáš koule, a máš prachy, tak je typově větší pravděpodobnost, že tě o ty prachy někdo obere a stejně vysoudíš leda tak prd) na to, aby si to právo vymohl. Když je někdo blbý, nemá koule a chudý, jak kostelní myš, tak se má ale podle toho chovat, jako Fantozzi Hugo, a má být rád, že vysoce vážená megafirma je tak dobrá a lidská, že umožní poníženému blbovi si u nich milostivě to zboží zakoupit. Právo není řešením všeho, a už vůbec není řešením ad hoc. Ony se dějí horší věci, než, dejme tomu, diskriminace dědka v obchodě a je to ryze věcí občanského práva, a tedy si to musí každý vybojovat sám.

https://www.za­konyprolidi.cz/cs/2009-198

Nyní rovina společenská.

To, co popisuje Disraeli, je příčinou tak v 80 – 90% podobných případů. Ve zbylých 10 – 20% případů jsou na vině jiné okolnosti, špatná komunikace ze strany personálu obchodu, „den blbec“ a spousta dalších proměnných.

Fakt je takový, že zákazník je v obchodě bůh a zákazník má vždycky pravdu. Ale to apriori neznamená, že tam bude vpuštěn i příště, protože ne všecko, co do kšeftu vleze, lze subsumovat pod materii pojmu „zákazník“; vysvětlím.

První věc je nastavení personálu. Já mám s prací ve kšeftě, hospodě atp., trošku hlubší zkušenosti s tím, jak nastavit personál a komunikaci, aby se podobná extempore eliminovala na absolutní minimum.

První věc je, že pokladní se nikdy nebude se zákazníkem hádat, nikdy mu nebude říkat, že nemá pravdu a nikdy s ním nebude nic řešit. Dělá se to podle osvědčené, staré, pruské zupácké zásady: „Já jsem chief, ty jsi blbý. Ty jsi chief, já jsem blbý.“

Takže: já jsem chief (vedoucí dne, atp.), já řeším všecky problémy. Zákazník má pravdu vždycky, ty se s ním nebudeš hádat. Myslet si můžeš co chceš, ale budeš držet hubu a budeš se usmívat. Jestli na to nemáš, tak jdi měnit kusy do montovny, tečka. Když přijde zákazník, že má mít větší slevu, protože je pátek, a on je struhadlo, tak protože je to zákazník, a je bůh, tak pro tebe má pravdu: má nárok na větší slevu, protože je pátek, a protože on je struhadlo. Takže, ty se mu omluvíš, že cena nesedí a za zdržení a sdělíš mu, že jako zaměstnanec nejsi oprávněn toto politováníhodné pochybení řešit a zavoláš mne.

A dále se postupuje podle tohoto mustru:

„Oni věděj, že ještě před tím, než jsem se usadil tady, tak jsem byl nějaký čas v Londýně? No, to byla bída, ale ta mně dodala odvahy, a já jsem si troufnul jít, ne jako nějaký Schnorrer, požádat o jistou, nepatrnou, sumičku samotnýho Rothschilda. Co neříkají!? No jo! Já jsem tam skutečně byl! On mne pan Rothschild přijal, vyslechl mne, sepsal nějakou ceduličku a poslal mne k svýmu tajemníkovi. No, ten taky něco připsal, a už jsem šel s livrejovaným sluhou takovou dlouhou chodbou až do komnaty, kde mne přijala taková noblesní dáma. No, ta taky něco připsala, a já jsem se svým doprovodem pokračoval až do takový místnosti, kde byl takovej vznešenej pán, a ten tu mojí ceduličku orazítkoval a poslal mne do pokladny. No, a tam, v tý pokladně, tam byl, samozřejmě, pokladník, a ten tu moji ceduličku vzal a roztrhal jí na cimpr campr a nic mi nedal, no a nechal mne vyhodit, no. A to se divím, že se s tím tak chlubějí, přece jich ten Rothschild vyhodil, ne? No, jo, to on mne nechal vyhodit, nic mně nedal, to je pravda, ale ráčej uznat tu dokonalou organisaci!“

Proto: pokladní domarkuje zákazníkovi nákup, až na tu položku a zákazník zaplatí, položka se dá stranou. Já dojdu, s úsměvem slušně zákazníka pozdravím a vezmu ho stranou.

Už jenom toto eliminuje 50% konfliktních situací: ten idiot očekává, že se s ním někdo bude hádat, a ono nic. Já ho, s úsměvem, pozdravím, zjistím status praesens, tzn. vyslechnu ho a půjdu ověřit (pokud je to nutné), jestli má pravdu. Když má, omluvím se a zařídím namarkování správné ceny (nikdy to není problém), a pokud je to možné (každý kšeft to má jinak), tak dostane nějakou poukázku na slevu na příští nákup, nebo tak něco. Když to možné není, no tak nedostane nic.

Když pravdu nemá, jakože tady tento dědek tu pravdu neměl, tak se mu pokusím tu situaci vysvětlit, že se prostě zmýlil. Někomu to nevysvětlíš. Když to nepochopí, nebudu se s ním hádat, v tom případě pravdu má, teďka. Stejně mu to namarkuju za tu cenu, za kterou to dostat má (jde o jednotky korun, maximálně desítky korun, při obratu v řádu set tisíc za den supermarket, či millionů za den hypermarket) a prostě mu vysvětlím, že to byla dobrá vůle, pro další dobré vztahy, ale že příště tu slevu bez aplikace nedostane. Pokud nesouhlasí, je to jeho právo, a buďto mu zavolám vedoucího celého obchodu, pokud je přítomen, nebo mu sdělím, kdy bude vedoucí přítomen, dám mu na něj kontakt, případně mu dám kontakt na linku. On ten člověk vychladne už teď, oni si ho všímají, oni se mu věnují, a většinou mu to dojde, že tím hňupem byl on. Třeba trošku jinak, třeba i trošku hodně jinak, ale dojde. Když ne, tak vychladlý si dojde za vedoucím, a ten mu zopakuje celou písničku znovu, ale zase jinak. A když to nepomůže tak si zavolá na linku, tam si s ním budou půl hodiny povídat, a pak ho slušně pošlou doprdele.

Každý zaměstnanec v odbytové části, který má na sobě nápis „Lidl“, nebo „Norma“, nebo prostě nápis toho konkrétního nejmenovaného obchodu, je odpovědný za všecko, žádná sofistika se konat nebude. Ale nemusí všecko vědět a všecko řešit. Když ví, kde požadovaná položka je, poradí, když neví, odkáže zákazníka na informace a navede ho, kde jsou. A tak pořád dokola, a se vším. Pokud tohle funguje, funguje kšeft, protože nikdo není dotčen, že má zákazník „blbou“ otázku, nikdo nemá problém poradit, i když to někdy znamená byrokratický postup, tak se zákazníkův požadavek nějak vždycky vyřeší.

Většina nejmenovaných obchodních řetězců, totiž, neumožňuje příště vyhodit zákazníka ostrahou, aniž by byl obsloužen, jenom proto, že byl verbálně agresivní. Ale verbálně agresivní zákazník kurwí kšeft, takže se prostě musí eliminovat počet verbálně agresivních zákazníků jinak. Kde nejsou kamery všude, tak není problém: byl fysicky agresivní (ono stačí, že udělá nějaké agresivnější gesto, a je to vidět na kamerách, zase jako zranění zaměstnanců nikdo nebere na lehkou váhu: stojí to prachy, kušní kolem toho bezpečák a zaměstnanců je málo). Sepíše se na to lejstro, potvrdí to jeden zaměstnanec a sekuriťák jako svědci a sekuriťák ho příště do kšeftu nepustí. A může si volat na linku třeba 50× za den a jediný výsledek bude, že ho 50× za den pošlou slušně doprdele. Ale zrovna třeba Lidl je kamerami prošpikovaný.

To, že ho, po nějakou dobu, do toho supermarketu prostě sekuriťák nepustí, je nejlepší řešení, podle zásady „Křivák? Pokud lidem vyděláváte slušné zisky, nebudou se ptát: nejsou hloupí, ne tak hloupí.“ Tady tihle honiči slev jsou tím posedlí, takže, pokud nemohou měsíc do Lidlu, je žere, kolik mohli ušetřit a neušetřili, proto je to absolutně nejlepší opatření, které existuje. A jde to, pokud někdo dělá ve kšeftě alotria, nebo tam kradl, nebo byl agresivní na zaměstnance, nenadělá nic. Sekuriťák mu prostě zatarasí cestu, pokud by na něj sáhl, zamkne obchod a zavolá MěStaPo / policii, a oni se s ním srát nebudou. Pokud by je jako zavolal, že ho nechtějí pustit do obchodu a diskriminují, tak oni dojedou, vyslechnou ho, vyslechnou sekuriťáka, vyslechnou VD, a pokud tam ten důvod je, tak mu řeknou, ať se obrátí žalobou na soud, že to není jejich věc, že je to občanskoprávní spor. A odjedou.

Jo, oni jsou nějaká zvláštní famílie, s nimi bych opravdu nechtěl mít dvojdomek! Jestli jim ta jejich „filosofie“ vychází, tak je to dočasu, protože každá akce budí protireakci. Jednoho dne narazí, a ten jejich náraz jich bude sakra bolet. To není poprvé, co tady řešíme typově shodné škvory v hlavě, jo, takže klidně si tak žijou, kušní a serou lidi kolem sebe, ono se jim to vrátí, několikanásobně vrátí, budou vidět! 🙂

Toto uz bylo predmetem mnoha internetovych diskuzi, kdy Lidl vzdy bojoval za to, ze chce primet zakazniky stahnout svou aplikaci a za to je odmenuje extra vyhodami – to je jako kdyz se zaregistrujes do vernostniho programu Billa, Clubcard apod. a nalezi ti rozsirene akce. Pokud toto nechces, zustavaji ti jako moznost akce z letaku, kterych neni malo. Tento druh marketingu je dosti rozsireny, a proto by lidska prava a rovnost porusovaly vsechny obchody. Chapu lidskou stranku veci, ale chapu i marketing. S tim bohuzel nikdo z nas nic neudela, protoze je Lidl soukromou spolecnosti. Co ale muzeme zmenit, je nase zrizeni a vladu, tim bych zacal. Je potreba v zari dojit k volbam a volit SPD – kdyby tato strana byla u moci, dedecek by se na tom mel podstatne lepe, ne jen diky zakonne valorizaci duchodu, ale i diky extra prispevkum od vlady SPD. Nase vlada na ceske obcany kasle, stara se o posilani zbrani.

Hodnota lidského života dnes bohužel nedosahuje hodnoty zboží, možná zmíněného zboží a právo lidské má ke smůle světa i pán velkopodnikatelský jemuž možno poděkovat zejnéna za fakt že řeholnicky/odříkavě těží Zemi na svůj vlastní náklad registr daně v rájích a sedřený jak borůvka milosrdně prodává se vší úctou dědovi při síle, který si utrácí místo aby pracoval.

Až přijdeme na to kde hledat chybu bude již příliš pozdě, velkobyznys myšlením disponují lidé napříč světem/vírou/zří­zeními i na př. Haré Krišna taktéž podnikavé to sdružení a horní hranice mlaskání dosud ni určena.