Nemusím mít děti, aby mi nedošlo, že je to špatně. I když může bejt jen naštvanej, může si ublížit.

A co doktor, bude to chtít něco na uklidnění.

Jen můj názor – ale fakt je to divný…

Upravil/a: annas

Vzteká se přitom?
Pak je to v jeho věku obvyklé. Zkouší, co snesete a jestli mu ustoupíte.

„Zkouší, co snesete a jestli mu ustoupíte.“ dubraro

Ak raz ustúpite nátlaku, aj u detí, budete mať neskôr veľa problémov s ich presadzovaním svojej vôli.
Platí nielen u detí… najprv je testovanie len tak, kto má väčšieho brata, krajšiu sestru, kto má (alebo koho rodičia) lepšie a drahšie auto, kto mi kúpi zmrzlinu…
Potom to začína – ukladanie ľudí, rodičov do šuplíkov podľa kategorií – u mamky dostanem zmrzku, ak spravím smutný kukuč, oco mi dovolí telku, len keď chce mať kľud, tak mu začnem búchať, púšťať nahlas muziku, hádzať sa o zem a revať až ustúpi.
Ale pokiaľ viem z dostupných zdrojov, starí Kelti vychovávali svoje deti tak, že im od mala určili povinnosti a miesto v hierarchii rodu, čím ich učili samostatnosti, ale aj poslušnosti. Buďte aj vy starým Keltom.

Není to normální a není to ani vyjímečné.

Nám dětská doktorka kdysi poradila stříknout do obličeje studenou vodu.
Pokud nezabere, klidně oblečené dítě postavit do vany a rychlou studenou sprchu.

Fungovalo to úžasně: Sprchu jsme použili jenom jednou, vodu
do obličeje asi třikrát → stačilo se zvednout a otočit směrem ke koupelně…

Jen si nejsem jista, jestli by to dneska pediatři
nepovažovali za týrání…

To vypadá jak kdyby se trestal („já jsem ale blbej, to jsem neměl dělat…“) a nebo způsob jak vás donutit aby dostal co chtěl (třeba se kdysi praštil do hlavy a vy jste se k němu chovali hezky, hladili jste ho, koupili mu hračku jako nějakou satisfakci za jeho zranění, on si to zapamatoval a teď když se mu něco nelíbí, cítí nějakou křivdu třeba jako když mu sebereš propisku, bouchá se do hlavy protože doufá, že se k němu zase budete chovat pěkně a dostane ji zpátky).

Upravil/a: bolak

Mám sice dcerku, která teď prochází obdobím vzdoru a pokud není po jejím, má záchvaty vzteku, ale tohle tedy nedělá a nedělali to ani dvě naše starší děti.

To opravdu není moc dobrý projev. Vzteká se každé dítě, ale takhle ne. Nicméně sotva dokážu odhadnout, co je příčinou. Záleží i na rodinném prostředí, na tom, jak na podobnou situaci (dítě má něco, co mí tnemá) reagují rodiče atd.