Dějiny prý píší výhradně vítězové. Co když jim ale sláva stoupne do hlavy natolik, že se začne přepisovat ve velkém?

Tak by to nebylo poprvé. Neni na tom nic nezvyklého a z historie jsou podobné věc už známé

V takové míře je to spíš záležitostí celého ideologického režimu, než jednotlivců (konkrétních vítězů). Pokud je ta snaha a nátlak na přepisování dějin tak urputný, pak je to docela zřejmé (hlavně s odstupem času a zpětným pohledem). Samozřejmě, že prostý lid se z větší části nechá oklamat propagandou, avšak ne všichni jedinci, kteří chovají k pravdě či objektivitě úctu. A takoví často kladou odpor (aktivně, či pasivně, veřejné nebo potají) nebo písemně zaznamenávají pravdivé okolností.
Navíc i čas, který v budoucnu uplyne umožní odkrytí pravdy… Přestože v lidech stále můžou zůstat zakořeněné předsudky a názory na určité věci (v podvědomí, takže si to ani neuvědomí). Ale to opět může časem pozbýt na své vážnosti až se to postupně (MŮŽE) vytratit. „Vítězové“ anebo i ti, co ty lži udržovali, už jsou ti tam a pak už pravdě nestojí nic v cestě, aby vyšla na světlo. Ona se lež špatně udržuje, I KDYŽ ji píši či upravují vítězové a i když je třeba propagace/pro­paganda a nátlak na její překrytí obří. Nelze jenom tak o něčem říct, že to bylo tak a tak a myslet si, že to tak zůstane navždy a že tomu všichni budou věřit.

Dočasně může lež zakrýt pravdu a většina (prostý lid) ji může začít akceptovat a dokonce i na generace. Ale budoucnost přináší změny a byli, jsou a budou lidé, kteří se budou snažit dovtípit pravdy objektivním bádáním a posuzováním, nemluvě o těch, kteří jsou jejími zastánci i v té době, kdy se snaží zahladit. Ani ten nejpřesvědčivější (lživý) výklad a jeho pokusy o uvedení k životu, nemohou být dostačující, aby se z lži stala pravda. Možná se pár lidí zeptá, jaká že je ta pravda, když už se zcela vytratila a nikdo pravdu už nezná… Jenže to je právě nemožné. Nelze nikdy překroutit pravdu, aby všichni uvěřili lžím a aby pravda zcela vymizela. I když je třeba situace velmi vážná.
Přestože pravda je silnější, než lež i než vítězové, kteří mohou upřednostňovat lží, ale nic z toho není silnější než čas. Ve spojitosti s pravdou ve dvou ohledech:

1. Čas nakonec pravdu ukáže. Lež má krátké nohy a to není jen utěšující průpovídka. Naopak, čím větší lež a ve větší míře, tím hůř se pravda zastírá. Takže tohle obzvlášť platí pro ty vítězy, protože ti se pokouší o lži v největší míře (historie, politika, veřejně známé události – nejen veřejné, ale které zná i bezpočet jednotlivců).
2. Nakonec uplyne tolik času, že se zapomene nejen na ty lži, ale i na pravdu, protože už na tom nebude záležet. V přítomnosti tu mělo velkou důležitost i v blízké budoucnosti, ale pak… To už nastanou změny a nebude záležet ani na pravdě = protože nebude záležet ani na tom, čeho se týkala.

Když to vezmu do naprosté krajnosti, tak tam, kde už nebudou lidé, nebude už vůbec záležet co kdy byla pravd anebo lež – takové věci už ani nebudou existovat (pokud lidstvo vyhyne). Ale samozřejmě jsem to nemyslel do takové míry. Stačí že uplyne přiměřená doba – úměrná k velikosti/zá­važnosti pravdy/lži..
I ony mají spotřební lhůtu, když to tma řeknu..
Deset let, sto, tisíc, několik tisíc, miliony (o za předpokladu, že tu lidstvo bude).
Navíc technologie a duševní schopnosti mohou do detailu odhalit dávno zakrytou pravdu a dávnou minulost.

Pravda zůstává pravdou, nehledě na to, jak často se lež opakuje. I když se třeba po určitý čas nechají někteří (klidně i většina) klamat a pokládají ji za pravdu. Pravda vítězí nad lží. Nelze to brát sluníčkářsky s růžovými brýlemi, že vše je jen spravedlivé a vše končí dobře jako v pohádce. Ale jde o to, že pravda je vždy nad lží a má návrh v mnoha ohledech. Má totiž výhody, a že jich je dost, kterými jakoukoli lež převyšuje. Nemusí si nic vymýšlet, nemusí se starat o to, co, hlavně jak, atd, vymýšlet si to, a to do všech detailů, aby to bylo alespoň trochu věrohodné skutečnosti = pravdě.

Upravil/a: Disraeli

Nebo je další scénář, orwellovský, kde vítězství je prohra. Krásný příklad je poražené Německo se svou podivnou morální nadřazeností.

Stane sa to, čo sa dnes deje v postkomunis­tických krajinách. Pravda už nie je vo hviezdach, ako si mysleli Mulder a Scullyová (Acta X), ale v tom, kto aktuálne vládne. A víťaz mení aj (pohľad na) dejiny.
Aj keď skutočná pravda je inde…

Rovnako je rôzne aj podanie pravdy. Mnohí ste sa narodili pred viac ako 21 rokmi… Mnohí ste sa narodili v ešte minulom storočí… Mnohí pochádzate z minulého tisícročia…

Upravil/a: led

Po roce 1918 a vzniku Československa začalo být všechno Rakousko Uherské špatné a čučelo se do Francie, rovněž podle vzoru jejich armády se čekala případně, že další válka bude jako zákopová.
Po roce 1948 vše z doby první republiky bylo špatné a viděl se vše pouze růžový socialismus s pozdějším přechodem ke komunismu.
No a po velkém sametu a bojovném řinčení dozickými klíči je vše za socialismu špatné a kapitalismus je absolutně bez chyby pod vedením z Bruselu..