Dáváte přednost praskání dřeva či napichovákům se špekáčky a sezení na špalku kolem ohníčku před grilováním steaků?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Špekáčky a táborový oheň jsou mi mnohem mnohem bližší než zahradní grilovačka a to hned z několika důvodů.
Jednak je v tom asi kouzlo té tradice, jednak jsem nikdy vlastně neměla chalupu se zahradou ani tu zahradu (něco jako zahradu máme teď, ale viz dále), jednak nejsem ten typ čllověka, ke kterému to mastňácké grilovaní patří, no a nejhorší je, že u nás doma grilování šéfuje tchán a švagr, čímž ztrácí i to, co na něm láká někoho jiného…

1. Nevím, obávám se, že bohužel skutečných trampů a zálesáků houfně ubylo. Čas to ještě úplně neodnesl, ale postupně odnáší. Leč si nemyslím, že by za to mohlo grilování, spíš „nejsou lidi“. Lidé se dnes do lesa bojí a jsou líní na krok. Většinu dnešních lidí si nedovedu na potlachu v noci vůbec představit.
2. Výživoví experti nejsou moc nadšení ani z grilování. Ono to ve finále vyjde nastejno, jestli to opečete na klasku nebo hodíte na rošt od grilu, stejně je to kus spáleniny. Co se týče kvality, to je stejné jako se vším. do takových 50. – 60. let 20. století se ještě leccos vyrábělo jakštakš poctivě a tedy i špekáčky mohly být kvalitní. Od 70. let se do všeho, buřty nevyjímaje, začalo ládovat vše kromě sajrajtů všeho druhu, jen se to nesmělo říkat moc nahlas. Dneska se to naopak říkat (tedy psát) musí, takže u uzenin záleží na Vás, jak kvalitní si vyberete.

Špekáčky se mimochodem objevily na konci 19. století.

3. To by byl dlouhý seznam. Já mám potlachy, vandry, trampské osady a to vše spojené se svým dětstvím a ranným mládím. Takže u mne je to taková srdeční záležitost tyhle písně. Jen málo kterou z nich nemám ráda.

Osobně dám přednost špekáčkům a ohni před grilem na zahrádce.
Je to dáno i samotným člověkem a způsobem jeho života. Znám několik lidí, kteří grilují snad 2× za týden a u pořádného ohně s kytarou a špekáčkem snad nikdy nebyli. U takových lidí snad nejde ani o vytlačování. Ti by se stejně u ohně nepotkali. Celkově tramping a podobné věci se dostávají někam jinam než kde bývaly ještě před třiceti léty. Tak to asi má být se změnou doby a životního stylu. Naštěstí znám ještě stále spoustu lidí s kterými se dost často setkávám u ohňů. Mám samozřejmě i několik oblíbených písní /Bílé skály, Askalonu, Ohio,Zlatá řeka,a spousta dalších.
2, První špekáček by představen v roce 1891 při příležitosti Jubilejní všeobecné výstavy. Byla to velice kvalitní česká uzenina.50% hovězího masa, 50%vepřového / z toho 30% tuku a 20% ořezu/ Žádné kůže ničím nenastavované. Pamatuji osobně, kdy v 60 – 70 létech špekáčky byly stále kvalitní podle původní receptury. Údajně i za protektorátu se tato kvalita dodržovala a ničím se nenastavovalo. O dnešní kvalitě je jasno hned při prvním styku s ohněm, či při prvním ochutnání.
Osobně jsem gril zrušil. Mám diabastovou desku a dělám vše na ní. Maso je chutnější, šťavnatější, žádné karbonizování. Na delší pobyt venku si ji beru sebou a udělám si kvalitní steak i na ohni., aniž by kvalitu ovlivňovalo čím topím a podobně.

Upravil/a: Drap

Špekáčky na prutu mám raději než steaky na grilu a nesním jich tolik, aby to narušilo stravovací režim.
Taky je potřeba vědět, kde je koupit, aby byly k jídlu.

Upravil/a: nyjono

V tomto ohledu jdu s dobou a dávám přednost grilování. Tam vím co si připravím, naložím do marinády atd. Koupě špekáčků je dnes sázka do loterie, často to bývají hnusy, které mají se špekáčky společný jen tvar. Před mnoha lety byly špekáčky opravdu kvalitnější. Grilování na zahradě sice postrádá romantiku táboráku, ale ostatní náležitosti jsou v podstatě stejné. Taky to má něco do sebe a bašta je to lepší. Jenom neuznávám elektrické grily, stejk musí vonět dýmem ze dřeva, nebo dřevěného uhlí. Ať žijí polyfenoly!

Upravil/a: Kepler

Já to tak nějak střídám. Někdy chuť je na grilované maso, někdy na špekáčky. Bohužel sehnat kvalitní špekáčky dnes není jednoduché, chce to prověřený zdroj, nejlépe nějaké kvalitní řeznictví, rozhodně ne žádné supermarkety.

Tak u mě má přednost obé.

Drape, prosím tě, co je to diabastová deska, anebo ten základovej diabast? A vůbec, mohl bys mně vysvětlit tvůj poslední odstavec odpovědi tak nějak obecně? To si bereš co? Odkud kam? A stejky? Na čem jako? ´Mě by to zajímalo, tak jako sory jako…

Mám rád gril i ohýnek. Ohýnek jsem pod vlivem grilu na několik let vypustil, ale už jsem se k němu zase vrátil a je to pro mě plnohodnotná alternetiva ke grilu.
Flákota z grilu je jedna věc a kvalitní opečený špekáček (samotné hledání kvality je dneska trochu sport) je věc jiná. Takže když máme chuť na gril, tak rozjedem gril, když máme chuť na buřt, rozděláme ohýnek.

Shodou okolností zrovna dneska jsem založil ohniště na opékání. Doteď jsme totiž chodili na buřty ke tchánovi, ale celou dobu jsem se toužil v tomto směru osamostatnit. Takže jsem sehnal zdarma od známého dříví v metrových kusech, to jsem musel nařezat, naštípat, na to jsem si musel koupit pilu a sekyru, pak jsem sehnal kameny, parádní říční oblázky, které jsem loni vezl od tety přes celou republiku. Koupil jsem opékací vidlice. Dneska jsme se ženou na zahradě zaměřili místo pro ohniště. Nikoli podle Feng šuei, ale spíš podle oka tak, aby nám neohořela ani líska, ani lavička ani túje. Čili dneska jsem se kompletně připravili na opékání buřtů.
A k večeři jsme měli klobásu z grilu. 🙂

Jinak k obojímu patří nějaké dobré pití, hlavně pivo, ale klidně i víno. V tomto směru jsem rovněž obojetný.

Hudbu nevyžaduju. K folku mám spíše negativní vztah. Spíš uvítám rozhovor v příjemné společnosti.

1. Vytlačuje, dnešní populace nechce být „socka“, a navíc, když jsme byli mladí, byl přece sníh bělejší a indiáni opálenější.
2. Ad jedna prostě byly. Ale ČSN byla poměrně ostrá, snad tedy opravdu byly.
3. Jako tramp, snad ne už bývalý musím říct jako předešlí, je jich moc. Jedna z těch, které se perou o prvenství je Zátoka nebo Song abonenta severozápadní drá­hy.

Nepohrdnu žádnou z uvedených laskomin. Na zahradě u řeky máme klasické ohniště i zděný gril-udírnu. Sním buřta na klacku i grilovanou flákotu, v nouzi pozřu i malý kousíček grilované zeleniny. Trampské či táborové písně nepěju, jsem z generace, která se u ohně většinou projevovala písničkami od Kryla, ty ovládám snad úplně všechny.

Ne, když jídlo, tak si stoupnu ke sporáku a nemusím jíst všelijak karbonizované blafy. Když teplo, blízko radiátoru ústředního topení.

Ráda sním špekáček z ohně i cokoli grilovaného. Zda byly původní špekáčky kvalitní? Těžko říci, jejich historie je přes 120 let stará a já mezi pamětníky původních špekáčků rozhodně nepatřím. Z trampských písní jsem jako děcko měla nejraději sprostou verzi Niagary.

Máme zahradu a tak praktikujeme obojí. Když je na ohništi nějaké roští ,tak buď drtíme,nebo opékáme špekáčky.
Grilujeme při slavnostnějších příležitostech a to na elektrickém grilu,který dáme na zahradu. Ovšem ta příprava- někdo si musí udělat čas,aby kolem toho skákal.Nejjed­nodušší jsou ty špekáčky na tyčce.Na víc mnohdy nezbývá čas ,ani energie.
Začínali jsme s grilováním na dřevěném uhlí,to byl teprve úděs.No,kdo se nudí…

1. My provozujeme obojí.
2. Nevzpomínám si, že by dříve byly špekáčky lepší nebo horší. Některé současné jsou ale výborné.
3. Bedna od whisky.

Hodně zajímavá otázka…Podle mě vytlačuje,posezení u ohně je přirozenější a svým způsobem zábavnější tradice,dnes se vše musí plánovat a musí to být uhlazené.Díky vývoji technologií,konzumu a mamonu jsou dnes podle mě opravdu špekáčky horší,měli lepší chuť a to nepochybně znám z vlastní zkušenosti,ani u řezníka kolikrát nekoupíte opravdu dobré…Jinak píseň oblíbenou nemám,tenhle styl muziky mi nesedí 🙂