Dá se s tím vůbec něco udělat?

Sedím u dcery v bytě, protože tady měnili v úterý stará okna za plastová. Měnili je ve třech bytech v domě. Dnes je měli přijít zazdít tady do toho bytu – okna jsou menší než ta původní. Ráno v devět přijeli, jak řekli, ale stále postávají venku, vesele se baví, kouří,svačí. Když jsem za nima o půl desáté byla, řekli mi, že k nám to dneska určitě nesthnou. A já jim s hrůzou v očích říkám, ale stihnete to zazdít do zítřka, do večera? A na to klidný a pologramotný úsměv – no, to nevíme…
Já jim říkám – opovažte se to prodlužovat přes víkend! A oni – tak možná jo..ale jistě to nevím.
Dcera volala majiteli bytu, ten se snaží je popohnat, ale oni prý mají své postupy. Co nejvíc hodin, samozřejmě. A tak v celém baráku, v tom binci, zimě, lidi sedí, mají zbytečné volno z práce a páni „řemeslníci“ se smějou a natahujou to, jak můžou, jsme bezmocní.
Doplňuji:
Tak jsem si stěžovala, a pak si stěžoval majitel všech tří bytů, který si tu firmu objednal. Firma prý přislíbila další zedníky na zítřek, jako posily. Všichni tady vidíme, že v tom problém není.A ti chlapi venku se mi smáli, že prý jsem volala jejich šéfovi, a šéf prý se tomu taky smál… Tak jsem na ně vlítla osobně a málem mě z toho trefilo. Koukali. A ostatní partaje si potichu nechávají všechno líbit. Je to v tom našem státě strašné.