Dá se prokázat takové úmrtí?

Jde o to, že by kardiostimulátor musel být „hacknutelný“ v tech. slova smyslu. Je kupříkladu možné automobil Tesla ovládat NA DÁLKU, tedy JE zde potenciální možnost hackerského útoku. Ovšem pokud by šlo třeba o Trabant, tak i kdyby se snažili všichni hackeři světa a najednou seděli za klávesnicí, tak s Papundeklem prostě NEUSPĚJÍ. Nemají JAK, když to technicky neumožňuje.

Pokud přijmu u kardiostimulátoru nějakou konektivitu (možnost připojení), tak zde je i možnost útoku. S ohledem na současný „trend monitoringu“ bych se nedivil, kdyby kardiostumulátor BYL vybaven nějakou takovou vymožneostí (přirozeně „pro dobro pacienta“ [jak jinak!], kupříkladu kvůli poruše kardiostimulátoru, jejímu předejití). 😐

Pokud by tedy takový útok proběhl, tak není jisté, zda-li by byl prokazatelný či vůbec dohledatelný. To o5 záleží na tech. stránce věci (možnostech zařízení, profesionalitě útoku). Což nemění nic na tom, že touha systému po informacích a možnosti kontroly nad osobou jejich prostřednictvím je tak veliká, že vysoce překračuje doslova ŽIVOTNÍ ZÁJMY dotyčné osoby a riziko spojené s takovým počínáním systém NEZAJÍMÁ. Venkoncem lidí je jako sra–k, pár set mrtvých sem, pár set mrtvých tam pro zábavu znuděných hackerů přeci nikoho DŮLEŽITÉHO bolet nebude. 😕

Když by se něco takového stalo, tak velice těžce, protože půjde velice těžce prokázat, že se s tím kardiostimulátorem dělo vůbec něco abnormálního, a i kdyby, že za tím byl nějaký hackerský útok.

Ani mne nenapadá, jak by to bylo proveditelné, kardiostimulátory mají WLAN, nebo jak?

Pokud by bylo prokázáno, že k úmrtí osoby s kardiostimu­látorem došlo v důsledku hacknutí tohoto zařízení, mohlo by to být klasifikováno jako vražda nebo trestný čin podobný vraždě v závislosti na zeměpisné oblasti a právních předpisech dané země.

Existují však určité obtíže, pokud jde o prokázání, že hackeři způsobili smrt osoby s kardiostimu­látorem. Kardiostimulátor je malý elektronický přístroj, který se implantuje do těla pacienta, aby reguloval jeho srdeční rytmus, a hackeři mohou mít různé způsoby, jakým by mohli toto zařízení ovlivňovat.

Je možné, že kardiostimulátor by mohl být přímým způsobem napaden hackerem, neboť některé modely kardiostimulátorů používají bezdrátové komunikační protokoly, které by mohly být náchylné k napadení. V takovém případě by mohla být provedena technická analýza kardiostimulátoru, aby bylo prokázáno, že bylo hacknuto.

Další možností je, že by kardiostimulátor mohl být napaden hackerem pomocí softwarového útoku, například prostřednictvím viru nebo malware, které by mohly ovlivnit výkon kardiostimulátoru. V takovém případě by bylo třeba provést forenzní analýzu počítače nebo jiného zařízení, které by mohlo být použito k provedení útoku.

V obou případech by však bylo obtížné dokázat, že hackeři způsobili smrt konkrétní osoby s kardiostimu­látorem, zejména pokud by hacker mohl tvrdit, že nebyl vědom následků svého útoku. Každopádně, pokud by se prokázalo, že byl kardiostimulátor hacknut a útok vedl k úmrtí osoby, mohlo by to být považováno za trestný čin, který by mohl být stíhán a trestán podle právních předpisů dané země.