Co z toho člověk má?

Pokud člověk se zajímá i o druhé a nejen o sebe, tak to beru jako dobrou vlastnost. Když se dotyčný stará jen o vlastní zájmy, je sobecký, nehledí na druhé, pak mi to nepřijde zrovna v pořádku. Člověk, který chce pomoci, zajímá se o pocity druhých má potom určitě dobré svědomí a hřejivý pocit, že někomu „daroval“ svou energii a čas.

Pokud člověk strká nos ale do všeho i po upozornění, že dotyčný pomoc nepotřebuje, a přesto ten člověk je nadále dotěrný, tak z toho má možná jen srandu, případně spíše ztratí. Nevím, jak to souvisí se vzhledem, který je na posuzování příliš závislý na subjektivním pohledu. Charakter člověka je v mnoha ohledech daleko důležitější a více vypovídá o jedinci, než to, jestli mi dobře namalovaný „ksicht“, nebo je štíhlý jako tyčka.