Co vy a Svědci Jehovovi ?

Když zazvoní u branky, zeptám se, co chtějí. Neposlouchám jejich vnucovací názory – argumentuji, že mě to nezajímá. Reagují, že jsem zabránila spasit jednoho z nich … Moje známá patří ke Svědkům, ale nikdy se o nich nebavíme, tolerujeme rozdílné názory…

Ale znám ve svém okolí několik členů Svědků. Matka zapudila dceru, která si vzala „normálního“ člověka. Stala se vyvrhelem i ostatních členů rodiny…
Ať si každý věři, v koho či v co chce, ale ať nepřesvědčuje ostatní o své jediné správné cestě …

Občas stojí s knížkou v ruce v sobotu před obchodem,ale mě už znají,vždy se jen usměju,pozdravím a jdu si svou cestou.Jen se na sebe vzájemně usmějeme a pozdravíme.
Kdysi dávno před tím,byli dotěrný,když se na mě vrhli,šla jsem pořád svou cestou a řekla jim,že nic nechci a vrhla vražedný výraz ☹ Od té doby se na mě radši usmívají…:-)

Ženu je klackem ode dveří a po 2. návštěvě nějak přestali chodit.. 😁

Několikrát jsem měl již tu čest. Domů je zásadně nepouštím, rád s nimi podiskutuji jen venku. Nejlepší je se vždy na něco zeptat, chce to ale připravenou, promyšlenou otázku. Potom když výsledek nemohou najít ve svých knihách ani v bibli, tak většinou odejdou a dávaji tak cca rok pokoj. Všeobecně se ale dá říct, že jsou velmi dobře školeni v tom jak vyhýbavě odpovědět a převést řeč jinam.

Tak já s nima žádnou zkušenost nemám, ale moje bývalá spolužačka ano – odchytili si jí někde na sídlišti a začali do ní „hustit“ nesmysly až se z toho rozbrečela … měla velký problém se jich zbavit.
Jsou hrozně otravní a neustupní – dala bych jim ránu mezi oči, kdyby se ke mně přiblížili.

Zpočátku jsem se pokoušel s nimi nějak konstruktivně diskutovat. To ale neumějí a mají vymakané manuály postupu.
Tak se bráním jejich zbraněmi. Např. Hlásáte svobodu jednotivce? Tak mne nechte svobodně odejít a do těch vašich tabulek si odškrtněte, že oslovený už propadl jiné ideologii. Mají totiž motivační systém za každou ulovenou dušičku.

Velmi často se dají tyto tragikomické figurky spatřit třeba u vstupu do Metra.Vypadají jak ztělesněné výčitky svědomí.
Měl jsem na ně jednu dobu opravdu kliku,a tak jsem se musel přijít na způsob, jak je poslat tam,odkud vylezli,a to co nejrychleji.
Oni jsou jinak jako průjem.
Není nutné chovat se hrubě,natož sprostě.
Ale jistý výraz v obličeji,tón hlasu a několik slov bohatě stačí.

Ano a v pohodě. Když mám čas, tak si s nimi popovídám, trochu zeptám uvedu několik příkladů a zpravidla mi poděkují z čas a odejdou (se všemi materiály které nestačí vyndat).
Pravda je, že už asi 8 let u nás nebyli. Asi nemají čas si popovídat.

Ano, také tu byli, ale nepochodili-jsem na ně vysazená.
Prostě jsem řekla, že odmítám jejich filozofii poslouchat

Manžel se s nimi jednou dal tak trochu do řeči a půjčil si od nich knížku.Pak se jich nemohl zbavit,tak jsem to musela vyřídit sama,prostě jsem jim knihu vrátila,slušně řekla „sbohem“ a práskla dveřmi.

Nevým sama jak mámpochopit co jsou zač také jsem měla tu čest je poznat nebilo to nic příjemného ale snad dají pokoj,každý rok jsou všude nastrčení,já se dělám hluchá,to zabírá.

Zdroj: žolík