Co vítěztví komunistů v únoru 1948 přineslo?

Nešlo o vítězství, nýbrž o komunistický puč, kdy veškerou moc beze zbytku a podle hesla „se sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“ převzala lúza se všemi důsledky. Zhodnotit zde vámi poptávaný „přínos“ tehdejších událostí zde ani náhodou nemíním. Nebuďte líná a prostudujte si dějiny. Vězte, že při prosazování svojí ideologie komunisté tehdy popravili 248 politických vězňů, z toho jednu ženu!!!!

Záleží na tom, jak komu.

Každá doba, každá revoluce má své oběti, má své hrdiny a pak také lidi v pozadí, kteří z toho mají největší zisk.
48 nás hodně zabrzdil a náskok okolních vyspělých států těžko doženem nejen po stránce produktivity, ale zejména po stránce společensko-morální.

Jednalo se o státní převrat, puč, na objednávku Stalina z Kremlu v souvislosti se vznikající studenou válkou. Československo se stalo jedním z nárazových států Sovětského svazu, narozdíl od ostatních nebylo vojensky přímo obsazené sovětskou armádou, alespoň do r. 1968. Samostatným státem bylo papírově, narozdíl od například pobaltských národů, které zcela spadly do SSSR. Stalin se spoléhal na tradiční rusofilství Čechů pramenící ze strachu z Němců a z jejich germanizačních snah z minulosti. V té souvislosti mnoho našich předků „romanticky“ věřilo ve velkého slovanského bratra schopného nás před Němci uchránit. O skutečných poměrech jak v carském Rusku tak v pozdějším Sovětském svazu většina z nich něměla představu. To kritizoval například už K.H.Borovský. Též Poláci, kteří byli s Rusy v přímém styku a zažili carskou správu, si nad českou naivitou klepali na čelo. Nicméně vítězství Sovětů nad Hitlerem tyto sympatie posílilo, a nezakrývejme, že nás zachránilo před pravděpodobným vyvražděním nacisty. Ideologicky stalinistická moc zneužívala touhy velkého počtu lidí po lepším společenském řádu než byl ten, který hromadil majetek v rukou jedněch a druhé uváděl do nedůstojného postavení, trpěl hospodářskými krizemi, nevraživostí mezi mocenskými špičkami států a v boji i ovládnutí světa dovedl Evropu do dvou světových válek. Obzvláště české prostředí bylo nakloněno směru, který můžeme označit jako sociální, socialistický, levicový, jak chcete. I to umožnilo KSČ, jakožto páky Kremlu, provést puč za podpory určité části obyvatelstva. Ti, co měly „pochybnosti“ o budovatelsko-humanistických cílech komunistů, byli „přesvědčováni“ zastrašováním, policejní zvůlí a inscenovanými procesy se „zrádci národa“ s následnými popravami (přesněji – justičními vraždami). Komunistická hierarchie ovládla úřady, policii, armádu, sdělovací prostředky, školství, hospodářské subjekty, kam na řídící posty dosadila své lidi. Přes ně pak vše řídila.
A co to přineslo mimo osobního utrpení lidí bezprostředně postižených? Snad jen namátkou. Například bezplatnou zdravotní péči, právo na práci (tedy na příjem) pro ty, co alespoň drželi hubu a krok, neboť stát se stal jediným zaměstnavatelem, ale též i pracovní povinnost (člověk nemohl a nesměl být nezaměstnaný). Kariéru pro ty, co se uměli postavit na „správnou“ stranu. „Znárodnění“ výrobních prostředků (přesněji jejich zestátnění, a stát patřil komunistům), tedy šlo o největší vyvlastnění v našich dějinách. Pokus o centrální plánování ekonomiky s její závislostí na ekonomice SSSR a jeho mocenských zájmech a následně opožďování hospodářského vývoje za státy mimo sovětský blok. Státní „náboženství“ nazývané marxismus-leninismus nebo vědecký komunismus. Jiné názory nebyly trpněny. Zkompromitování pojmu socialismus. Neprostupné hranice železné opony, obtížné cestování po zemích Varšavské smlouvy a často nemožné cestování mimo ně. Vytržení z evropského kulturního okruhu. Překrucování dějin. Rušičky rádiového vysílání. Povinnost vyvěšovat prapory na státní svátky a účasnit se prvomájových průvodů (Na nich se holdovalo prolidové politice strany a Sovětského svazu. Kdo nechtěl mít v zamětnání potíže, musel se účastnit). Fízlování. Toužebné a nekritické pohledy za železnou oponu. Nedostatek zboží v obchodech a Tuzex. A taky jednoduchý pohled na svět: za všechno můžou oni (komouši, vedení strany, Rusáci). A více co? Pro další se obraťte na dějepisnou literaturu. Doporučuju čerpat ze zdrojů různé provenience. Třeba jsem na něco důležitého zapoměl nebo někdo něco vidí jinak.

souhlasím s DRAPEm .Těm co dnes protestují jen to dobré,ti co dnes mají milióny,těm nedobře.Jeden příklad za všechny – jaký majetek zanechal pan Havel své manželce?A proto tu tzv.demokracii chtěl.Dnes má vše do demokracie daleko.Je to jen prostý diktát kapitálu,peněz­.Přečti si Kapitál

Dudu zmínil jedno heslo, já znám výstižnější: „Se Sovětským svazem přišla bída na zem“.