Co vás na škole motivovalo k tomu, abyste studovali dál?

Nemotivovalo mě nic. VŠE mě odrazovalo. Taky jsem školu nedokončil a opustil jsem ji kvůli podnikání, vlastnímu (sebe)vzdělávání a zájmům. Moc větších brzd a „vysávačů energie“ jsem v životě nezažil, než právě školu. Nikdy jsem nelitoval, naopak.
Jediný bonus? Potkal jsem tam přítelkyně, ale to nemá nic společného se školou a učením.

Přemýšlím, co by mě mohlo motivovat? Nešťastní, neschopní a hloupí učitelé (bez nadsázky; stydliví nebo ultra přísní, kteří nedokázali nikoho pořádně nic naučit, neorientující se ve vlastním oboru – češtinářky, které nečetly ani knihy z povinné literatury, osoby neumějící učit, vést, motivovat, mluvit, učitelé nemající rádi žáky a vůbec školu a učení, tedy svou práci, ekonomka a účetní mající finanční potíže a stěží nějakou finanční gramotnsot, a tak bych mohl pokračovat…). Nebo třeba špatný výukový systém a přístup, zbytečné znalosti, zbytečné povinnosti a úkoly, žádné výsledky, každý den tatáž nuda a stagnace, vleklost, rozmary učitelů, pubertální kolektiv s přihlouplým humorem a smíchem, zabitý celý den cestou do školy a zpátky a trávením poloviny dne v této vyčerpávající insituci … K čemu je škola – jejíž smyslem je učit a něco ti dát – když tě nic pořádného nenaučí a nic ti nezaručí. Proč ztrácet roky času NĚČÍM, co ti prakticky nic hodnotného neposkytne, nikam tě neposune, nic ti nezaručí? Dokonce ti spíš předá různé negativní návyky a vlastnosti. A vezmi ti spoustu času, který ti už nikdo nevrátí.
Celé se to dá zjednodušit, když to popíšu jako takové toxické prostředí, které jen bere, ale nic nedává/neposkytuje nazpět.

Fyzička, psychika mentalita, všeobecné zdraví; charakter, vlastnosti; schopnosti a dobré návyky, dovednosti, intelekt, znalosti/vědomosti, gramotnosti; vědy, praktické znalosti, jak co funguje,… Neviděl jsem, že by něco z toho škola jakkolik podporovala, zlepšovala nebo předávala, kromě PÁR bídných znalostí z oborů (všechny výše zmíněné věci spíš utlumuje, ničí nebo na ně kašle). A to učených takových způsobem, aby to každého odrazovalo, aby si každý z toho většinu věcí nezapamatoval, aby se z těch oborů učily především nepraktické nonsensy, aby se těch pár informací předávalo/táhlo tak dlouhou dobu,…

Ne, v současné době a s takovým školským, výukovým a hodnotovým systémem je téměř nemožné být a zůstat motivovaný. Motivovat tě může vidina toho, že tu školu budeš mít za sebou (výuční list, maturita, diplom), nebo krátkodobé a nesmyslné „motivátory“ jako známky a vysvědčení. Dále už jen zvyk/disciplína nebo nějaká samozřejmost mít školu/vystudovaný obor (to tě nemotivuje, ale jen tě to tam udrží), rodiče, kteří mají nějaká očekávání a nutí tě anebo kolektiv, kde máš přátelé (což není kvůli škole, ale něco, co s tím ani nesouvisí… pokud je tam člověk jen kvůli kamarádům/kolek­tivu, tak je to spíš smutné). Pokud se člověk skutečně chce něco naučit, nějak se zlepšit, někam posunout, něco si osvojit, získat, touží po znalostech a jakémkoli progresu, co souvisí s jeho osobou a zároveň má zdravý rozum, není možné, aby měl ke škole kladný vztah.

Upravil/a: Disraeli

Hrůza z toho, že bych se jinak musel živit rukama (což jsem si vzhledem k tomu, že je mám „obě levé“, nedokázal představit).

Na tohle je univerzální odpověď, motivuje nás výhradně budoucí obdiv k našemu vědění a peníze coby domnělé jistoty bytí, nic jiného ve studiu nehledej. Jo, pak jsou tady ještě tací, kteří věří, že nabytými vědomostmi změní svět k lepšímu místu k životu, anebo jim přinejmenším dopomůže k poznání, PROČ VLASTNĚ EXISTUJÍ (studují etc.).

Me uceni bavilo a hlavne me bavil studentsky zivot. Hlavne jsem studovala to, co me bavilo!
Jak clovek nastoupi do prace, zivot se zmeni.

Upravil/a: cappuccino