Co vám nejvíc vadí, o čem se veřejně mlčí?

Považování prostého občana za plebs, jeho hodnocení výhradně dle pracovní morálky a zařazení, vlastnosti nehrají roli, nejlépe když rovnou „vstoupí“ a začne veřejný prostor zanášet vlastními osobními manýry. Již školy zde produkují vystrašené lidi. Někomu se zjevně hodí do krámu, stádo poslušně mlčí, není akceptováno, bude označováno jako antivaxerská, proputinovská spodina, v budoucnu třeba jinak. Ovečky chodí v kruhu, násilí je nenapadne, jsou tak vychovány. Věří, přestože víry prosté. A čas si plynně utíká, pracujte více = bude lépe, 10, 20, 33 let… přitom „každý druhý“ je ekonom.

Dělání nepořádku na ulici. Odhazování odpadků na zem. Za tohle skoro nikdo nedostane trest, protože policisté to většinou neuvidí.

Třeba: některý den se provalí, že policie vyšetruje nějakého „papaláše“. Něco na něho najdou, dělá se z toho aféra, ale po čase to utichá, nechá se to „vyšumět“ a zamete se to „pod koberec“.

mediálny obraz:
Pravda a Klam,
Klam v kabáte Pravdy vo víťaznom postoji nad Pravdou v handrách Lži.

Veřejné tabu? Existuje ještě, vůbec, nějaké?

Myslím, že ne. Že dnes se „mluví“ (a v uvozovkách proto, protože velmi často má to „mluvení“ písemnou formu) prakticky o všem. Až moc se „mluví“, takže máme dobu názorovou a sdílecí k tomu, takže se názory sdílí. Různé názory. Lékař má názor na to, jak by měly být konstruovány silnice. Silničář má názor na to, jak se má léčit choroba. A ani jeden z nich nezná fakta – neobtěžuje se jimi, jistě, pak je jednodušší mít názor takový, jaký se – zrovna – hodí.

Nevím, třeba, na konci devadesátek se o některých věcech nemluvilo. Nemluvilo se o BDSM, vzpomínám na nějaký ten pořad, kde ukázali 2–3? chlapy, co jsou takto orientovaní, no a oni tam popisovali, že jsou, vlastně, nešťastní, protože jsou sami. Tak je tam „seznámili“ s relativně normálníma holkama, no a ty, jak to uslyšely, tak „Ne!“. Dosti trapné, ale nedivím se nikomu ze zúčastněných, nekritisuju to, prostě vůbec nevěděli, jak k tomu přistoupit. Dneska? Normální věc, teda to, co bylo tam, tak to by bylo dnes na hraně, ti „typi“, ale už by kolem toho rozhodně nebyla taková aura „tajemna“ a něčeho „zakázaného“. A tak by šlo pokračovat.

V tom dnešním nihilismu je neskutečná antisíla. Protože se „mluví“ (téměř) o všem, tak už to (téměř) nikdo nevnímá. Je spousta názorů, theorií a thesis na všecko. Že za všecko mohou mimozemšťané, že za všecko mohou illumináti & Freimaureři, spiknutí světového „židovstva“, musulmani & islámský stát etc. etc. etc., šlo by pokračovat donekonečna. I když některé z těch thesí a theorií jsou označeny za „konspirační“ (což je nesmysl sám o sobě: buďto je to pravda, nebo je to lež, označit něco za „konspirační“ a někoho za „konspirátora“ je velmi, velmi jednoduché a velmi, velmi nebezpečné), některé je dokonce trestné šířit, nebo minimálně společensky silně nepřijatelné, no tak internet umlčet nejde. Což je historické unikum, to, že pokud chce, může každý cokoli dostat za pár dnů mezi tisícovky, statisíce i milliony lidí, bez nějakých novinářů, televise, rozhlasu atp.

Je toho tolik, že se v tom většina lidí ztrácí. Pak, bohatě, postačí něco označit za „konspiraci / konspirační“. Část lidí to, automaticky, zavrhne, no a zase jiná část tomu začne, automaticky, více či méně věřit – protože to popřeli!

A to je, asi největší dnešní „tabu“: že stačí, téměř komukoli nebo čemukoli, dát vhodnou nálepku – konspirační, extrémistické, nekorektní etc. etc., přičemž tu nálepku může dát prakticky kdokoli, kdo je vidět a slyšet, tedy i třeba podplacený novinář (a další to pak šíří) a může tím někoho / něco úplně zničit, a nebo naopak, vytáhnout na povrch. Že jsme ztratili (nebo nikdy neměli, a až teď se to ukazuje?) schopnost racionálně myslet, samostatného úsudku, a taky schopnost deliberativního diskursu. Krásně se to dá illustrovat na té chorobě. Nebo na hysterii stran Ukrajiny.

Žádné „veřejné tabu“ neexistuje. O všem se diskutuje (a obvykle nejvíc ti, co tomu nejméně rozumí). To je demokracie a svoboda slova, je to naprosto v pořádku. Bohužel spousta lidí pak z toho má guláš, neumí poznat, čemu můžou věřit a čemu ne („vždyť to psali na internetu!“). Takže díky tomu nadmíru kvete víra v různé konspirace (ta byla vždycky, ale když svoje teorie vykřikoval nějaký pomatenec na ulici, tak to mělo menší dosah, než když to někdo napíše na internetu).

Těch věcí je poměrně hodně. Ale co nyní opravdu nejvíc …
Podle mne se třeba „veřejně mlčí“ (mohlo by být i trestné to někde veřejně prohlásit), že válka na Ukrajině je vlastně válkou USA a NATO proti Rusku t.zv. „v zastoupení“. Ukrajinci „dodávají“ vojáky a mrtvé a USA a NATO zbraně.
A současně je to ještě úspěšně využito i jako tajná „hospodářská válka“ USA proti EU.
A EU, zejména pod vlivem Německa a jím propagovaného „zeleného šílenství“ (není tím myšlen Zelenskyj 🙂 ), tomu ještě napomáhá.
No a v návaznosti, na výše uvedené, se pak rovněž „veřejně mlčí“, že jednou z nejaktivnějších napomahačů této likvidace jak EU, tak nakonec i našeho vlastního hospodářství, je naše současná vláda.
To mi nejen vadí, to mně dokonce doslova se…, že jsem tak sprostej. ☹
A může toto celé vygradovat v hodně nebezpečnou situaci.
Jak u nás, tak i na celém světě.
Proti tomu byla situace s kovidem, v posledních dvou letech, pole mne, „procházka růžovým sadem“.

Když se národy smíchají Kulti multi tak se většinou handrkují mezi sebou a poté se lépe vládne.

Rozmělnění morálních hodnot ve společnosti a rezignace na výuku morálky.

Komunismus zdevastoval jakoukoliv výuku morálky a etikety, protože se mu nehodila. Od té doby se ani nezačalo mluvit o tom, že by se např. děti (ale i dospělí) měli vzdělávat v tom, co morálka je, proč je důležitá, jak se chovat v různých vzorových situacích. Dříve toto velmi dobře plnila církev, proto nebylo takové výuky třeba. Bez církve ale je řada lidí nechaná na pospas tomu, co kde posbírá. Pokud nemá kvalitní vzory, nemá kvalitní morální kompas a v situacích vyžadujících morálku (pomoc druhým v kritické situaci, ale i respekt k bližním) snadno selžou.

Že za tu milost,kterou udělil M.Zeman nestojí před lidským soudem!