Co to znamená že je něco pomrvené ohledně kuchyně?

Dochy: To mi připomnělo ten vtip, jak se, po WWII, sejde jugoslávský partisan, francouzský partisan no a náš partisan, a se baví, jak kdo prováděl, za okupace, tu diversní činnost. No, tak jugoslávský partisan říká, že u nich ty Němce mordovaly i ženské a děti. Šly takto s košíčkem do lesa na hřiby, nebo ovoce, v tom košíčku měli schovánu kudlu, no a při cestě ty fašisty mordovali. Francouzský partisan říká, že u nich mordovaly Němce hlavně ženské: Němec přišel, něco jako „Meine LIebe komme Ficken!“, oni ty holky vybavili pistolemi, ty pistole měly pod polštářem, no a jak byl Němec v nejlepším, tak ho střelily do hlavy. Československý partisan, tak jako nábožně, poslouchá, přikyvuje, a nakonec říká: „No, my jsme to chtěli provádět také tak, ale – víte – u nás to bylo zakázáno.“

To už je takový svéráz národního lovu, že to nejde, protože to nejde. 😅

Pepa: Lidi takto mezi sebou, obvykle, nehovoří „spisovnými výrazy“. 😅

Normálně se tomu „pomrvenému“ říká rozličně: pokurwené, zkurwené, dojebané, pojebané, zjebané, na piču, na chuja, na cypa, v prdeli, v dupě, v řiti, v prdeli, posrané, etc etc. etc. Možností je, taky podle vkusu každého soudruha! 😃

Normálně nikoliv, pouze u lidí typu současný prezident. Jak je ve známém pepíčkovském vtipu: Pepíček se zblízka a pozorně dívá na pana faráře, jak přitlouká nástěnku na plot u fary a ten se ptá: „To tě tak zajímá, co tam bude?“ „Ne, jen chci vědět, co řeknete, až se klepnete do prstu.“ A pointa říká, že bude rád za každé „doprdele“, protože slušný člověk se nevyjadřuje jako dlaždič. To až s úpadkem toto povolání se taková mluva rozšířila …

Ty, chodíš Ty někdy, vůbec, mezi lidi, myslím mezi nepacienty s hlavou? Bez urážky, jenom je docela nepochopitelné, že nerozumíš takovým banalitám. No, pak si, ovšem, nestěžuj, že nemáš babu, ona sama za Tebou nepřijde, strana, nebo Babiš, Ti nějakou „kostičku na ohlodávání“ taky nepřidělí.

Já bych chodil na nějaké zábavy, ale nemám se poté jak dostat zpět domů.

Ty, to ale není primárně o nějakých zábavách. Ne, že by na nich bylo něco špatného, to v žádném případě, ale, sakra, žiješ sám, tak pokud normálně denně obstaráváš, tak musíš mezi lidi. To máš, pokaždé, na sobě tu kuklu a kapuci, aby se na Tebe nikdo ani nepodíval, nebo jinak: jsi ve své „ulitě“, nevnímáš vlevo – vpravo? V létě na koupaliště / k přehradě, v zimě na zimák, nebo na lyže, jet se projet na kole, na bruslích, co já vím, možností je nekonečně. Všude je nějaká šance, že někoho potkáš, když už máš tu smůlu, že se nemůžeš seznámit v práci. Třeba z toho ani nebude nic víc, ale, sakra, alespoň budeš mít kamarádku, nebo tak něco.

Ovšem to Ti bude muset přestat na každém něco „vadit“, protože pokud Ti bude na každém něco „vadit“, tak budeš sám do doby, dokud Tě neklepne.

Když se chce.....
rodiče, známý, taxík, nohy,…