Odpoveď byla označena jako užitečná
Moc zajímavá novinka pro mne. Princip pokusu jsem moc nepobral, chtělo by to přesnější popis. Co se týká závěrů (o vyvrácení 2. hlavní věty termodynamické), tak s tím bych byl OBZVLÁŠTĚ opatrný, venkoncem sami přiznávají, že se jim to daří mnohem méně s počtem užitých qubitů. Tipnu si, že (pokud „soudruzi někde neudělali chybu“) výsledek spadá do podobné kategorie, jako je samoorganizace – tedy např. i evoluce, která ve zdánlivém rozporu s 2.HVT postupuje od méně dokonalých/organizovaných struktur k organizovanějším.
Faktem je, že šipka času je záhada a právě termodynamika pro ni má (podle mne) nejlepší vysvětlení, takže pokud se to potvrdí (o čemž silně pochybuji), bude to POŘÁDNÁ PECKA! :)
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?orwell Nahlásit |
Já v tom vidím zásadní problém. Je to jako s korouhvičkou ve větru. Tím větrem je čas a ten točí korouhvičkou. Vzájemě jsou tedy vždy ve stejném směru. Oročit šipku času pak znamená, otočit i korouhvičku. Nic se tedy reálně vzájemě nezmění. Čas je totiž, podle mě, i nad prostorem a vesmírem, je tím, co určuje směr toku, nikoli že by směr toku času byl určován něčím vyšším. A to, co tam dávají jako příklad s tím kulečníkem… to má tři zásadní problémy: 1. I kdyby se to povedlo, nebude to týž trojúhlelník koulí jako před strkem. I kdyby byl sebedokonaleji stejně poskládaný. 2. Vzhledem k tomu, co jsem psal výše to fungovat nemůže. 3. I kdyby mohlo, posun v realitě, tedy interakci s okolním prostorem to neodstraní. To, co my nazýváme šipkou času a chod věcí dle 2.TDZ jsou jen indikátorem, nikoli chodem času samotným.
Upravil/a: Edison
0 Nominace Nahlásit |
Edison>>> V tvé hypotéze vězí zásadní zádrhel – čas NENÍ nad prostorem, nýbrž je s ním nerozborně svázán, jak již víme přes 100let (STR/OTR). Navíc – všechny 3 tvoje námitky proti obrácení šipky času jsou neplatné, pokud experiment provedeš OBRÁCENÍM ŠIPKY ČASU, popřemýšlej. ;) :)
Já chápu, že to musíš vědět líp, ale… Na základě čeho? TEORIE? To v rozporu NENÍ. Pokud je totiž čas nad prostorem znamená to, že může existovat čas bez prostoru, nikoli prostor bez času. STR a OTR platí, protože jsou svázány s prostorem, tudíž i s časem. To ovšem neznamená, že v jiném prostoru budou platit stejně. Zrovnatak to neznamená, že stejně platit nemohou, neb fyzikální zákony mohou platit stejně ne jen v jednom, ale i ve více , nebo dokonce ve všech prostorech. Víš, jak to říkal S.H. o těch géniích: Každý může být géniem, pokud se odváže od zavedených konvencí. Jinak platné jsou. Je to právě jako s tím větrem. Pokud jej obrátíš, obrátí se i indikátor. Nebude tedy možné změnu směru indikovat neb bys musel směr šipky času vztáhnout k něčemu NAD ČASEM. A obávám se, že to již v naší moci opravdu není. Dokonce lze tvrdit, že čas skutečně plyne všem a všude stejně. Problém je, že jeho vnímání nemusí být, a také není, stejné. I to je dokázáno. Např. na rozpínání vesmíru. Nakonec se dá polemizovat, jestli se rozpíná vesmír, nebo jestli se smrštujeme my. Celé toto uvažování v zásadě jen potvrzuje PLATNOST relativity ve všech ohledech.
Zajisté se dá vytvořit takový model, jaký popisuješ. Můžeš klidně vydedukovat 20tirozměrný prostoroTROJčas. Jen to bude kurevsky těžké počítání. (ony i modely se 2 na sebe navzájem „kolmými“ časy jsou dost na palici a aplikace současné matematiky na ně je na hranici současných možností. Jenže to s tím přeci nemá nic společného – jde o platnost zde, v našem vesmíru kde platí to, co platí a to musíme brát za bernou minci – tedy že prostoročas je nerozborně svázaný.
To s tou korohvičkou – moc nerozumím, co tím chceš sdělit, protože mi to připadá, jako kdybys potvrzoval moji námitku na tvrzení č.1 v tvé odpovědi.
Co se týká vnímání času (z fyz. hlediska), tak čas KAŽDÉMU plyne stejně ve své vlastní inerciální vztažné soustavě. Věř mi, sekunda se ti bude zdát stejně dlouhá ať se budeš pohybovat jakoukoliv možnou rychlostí (gravipotenciálu). Rozdílů si všimneš teprve až když budeš porovnávat s JINOU inerciální vztažnou soustavou. To ovšem v konečném důsledku znamená, že čas pro každého NEMŮŽE plynout STEJNĚ. (a víme, že je to tak, dokonce toho využíváme)
Koukám na to co píšeš a vůbec tomu nerozumím, dnes nemám asi den, aktuálně jsem po „studené sprše z objevu“ již dávno objeveného, takže pokračování zítra, snad bude lépe. :(
A co se týče tý korouhvičky: My jsme schopni jakkoli vnímat jen projevy času, nikoli čas samotný. Jestli ovšem čas skutečně existuje. To má jeden háček: To vnímání je prostě zprostředkované. Může totiž být úplně jedno, kterým směrem čas plyne. My budem vždy vnímat jen to, že směřuje od uspořádanosti k neuspořádanosti. Pokud bychom ctěli vidět něco jiného, museli bychom „vystoupit“ mimo samotný čas.
V pohodě… Já jen nastiňuji, že my vnímáme čas POUZE z našeho známeho pohledu a tím jsme současně omezeni. Snažím se otevřít mysl poněkud za současný nám známý vesmír/prostor a tvrdím, že tam mohou platit tytéž zákony a tentýž čas, ovšem v jiném „namixování“. Tzn. že bychom my nebyli schopni toto exaktně ověřit, pozorovat nebo matematicky potvrdit, což samo o sobě neznamená, že by to tak nemohlo být. Prostě jsem toho názoru, že prostor je sice svázán s časem, ale čas není svázán s prostorem… Lze si to představit třeba jako vanu s vodou a pěnou. Prostor je omezen tou vanou. Bublinky pěny mohou představovat jednotlivé vesmíry. Každý suběkt z kteréhokoli vesmíru si uvědumuje sám sebe, zákony a čas ve vlastním vesmíru. Existenci čehokoli mimo něj díky neprostupnosti povrchu tý bubliny není schopen jakkoli potvrdit, ověřit… Což, při tomto modelu, ovšem když se na to podíváš z venčí poznáš, že nejen ve všech vesmírech, ale i v celém prostoru platěj stejné fyzikální zákony a dokonce čas platí nejen v rámci té vany, ale i všech van postavených nejen těsně vedle sebe. Až se budeš koupat, zkus si to představit… (v sousední vaně ovšem mohou platit jiné fyzikální zákony – jinak namíchaná pěna). Dokonce si lze snadno na těch bublinách představit, že naším třírozměrným vesmírem je jen vnitřní povrch té bubliny. I na něm se projevují fluktuace hmoty. Červí díru si pak lze představit jako spojení protilehlých vnitřních stěn téže bubliny. Matematicky ani fyzikálně to popsat neumím… ale jako vizualizaci modelu si to představit umím velmi dobře.
No, teorií multiverza jsou mraky – venkoncem jakmile připusíme hyperinflaci vesmíru (na čemž se převážná většina shodne), tak jiné vesmíry (existence) jsou v podstatě nezbytné. Jenže to jsme už kua daleko od popření platnosti 2.HVT v NAŠEM vesmíru. Musíme vycházet z toho CO JE, ne z toho coby kdyby. ;) :)
BTW – to s tím povrchem bubliny jsi celkem trefil Susskindův holografický princip (povrch našeho vesmíru, popřípadě horizont událostí černých děr).
annas | 5284 | |
Kepler | 2867 | |
Drap | 2622 | |
quentos | 1803 | |
mosoj | 1594 | |
marci1 | 1356 | |
led | 1345 | |
aliendrone | 1172 | |
zjentek | 1059 | |
Kelt | 1003 |
Astronomie |
Fyzika |
Jazyky |
Matematika |
Sociální vědy |
Technické vědy |
Ostatní věda |