Co si myslíte, jak se žilo v roce 1989?

Tehdy mi sice bylo nějakých šest, ale:

• záleží na tom, zda myslíte před listopadem daného roku nebo po něm. Ještě v říjnu, ba ani ještě počátkem listopadu by se nikdo neodvážil pomyslet, že dojde k radikálním změnám. Ano, viselo to ve vzduchu, ale že se to seběhne tak rychle, nikdo nečekal.

Tedy před listopadovými událostmi: „Žilo se“ ne nepodobně jako dnes: chodilo se do práce a z práce domů (ale na rozdíl ode dneška se pracovat muselo – nepracovat bylo trestné; i proto jste na ulici např. nepotkali bezdomovce), tedy pro spoustu lidí se nic moc nezměnilo. Ovšem nesmělo se svobodně cestovat do zahraničí (s výjimkou tzv. „spřátelených zemí“ – pokud jste chtěli jinam, byly s tím oplétačky) – hranice byly hlídány ozbrojenci a obehnány dráty; kdo je bez povolení překročil, mohl být okamžitě bez okolků zastřelen. (Tomu se říkalo „železná opona“.). Prakticky veškerá práce byla vázána na stát – na podnikatele se nahlíželo jako na „zlé kapitalisty“. Nebyla svoboda slova jako dnes – spoustě umělců, kteří (byť metaforicky) protestovali proti režimu, byla jejich činnost zakázána. I obyčejný člověk si musel dávat věčně pozor na jazyk – všude číhali udavači, kteří sebeméně podezřelé slovo nahlásili patřičným orgánům a mohli jste skončit ve vězení, ani jste nevěděli jak, nebo alespoň přijít o práci (a jelikož nepracovat bylo trestné, byla vám pak třeba přidělena práce nejpodřadnějšího podržtašky či dříče v továrně).
Od té doby se toho tedy změnilo hodně: můžete si dělat co chcete, říkat co chcete, cestovat kam chcete, ovšem musíte se sama o sebe postarat (dřív se o vás automaticky staral stát – sice špatně, ale…). Z hlediska řízení státu se změnil mimo jiné i přístup ke státnímu rozpočtu – před listopadem '89 byl vyrovnaný, dnes máme schodek jako prase, půjčujeme si na všechny strany a státní dluhopisy se vydávají jak na běžícím pásu. Tehdy jsme byli jako země průmysloví giganti, dnes z tohoto gigantismu zbyly jen útržky. Tehdejší politici alespoň ideově pracovali pro stát, dnes každý hrabe především pro sebe.
Ovšem jak říkám, mně bylo tehdy nějakých šest, určitě se tu najde někdo, kdo mou odpověď opraví či doplní.

Jak komu…
Před ´89:

• byl velký rozdíl mezi životní úrovní privilegovaných režimem (vojsko, policie, komunističtí ´kádrové´) a obyčejných lidí; ti obyčejní měli ´snazší´ život v tom kontextu, že nikdo neměl vcelku nic – nebylo co závidět (bylo to o to snazší, že ani v obchodech nebylo moc co koupit)
• kdokoli vybočoval z řady byl ´bit´ (výborní pracovníci měli stejné ho… jako ti špatní; lidé s názorem odporujícím oficiální ideologii jej nesměli projevovat – nesměli učit, veřejně vystupovat, třeba ani se věnovat vlastní profesi, některé režim rovnou zavřel; neexistovala svoboda názoru, projevu; nebylo možné cestovat – kromě vybraných zemí – zejména proto, aby člověk nezjistil, jak moc režim lže)
• ´dobře´ se, z těch obyčejných, měli ti nejméně vzdělaní, o které se stát (úředníci) nějak po/starali; ti vzdělanější měli smůlu, nebylo možné, aby se starali ´ami o sebe´ – mimo oficiální společenský kurz; o každém ´upr*nutí´ se sepisovala hlášení, na každé bylo třeba povolení
• o sobě nesměl člověk rozhodovat sám – rozhodovaly výbory, komise, důvěrníci
• jistá privilegia měli práskači, udavači, dobrovolní podpůrci (PS VB…)
• bylo snadné na sebe přivolat represe, stačilo nevhodné slovo na nevhodném místě

Po ´89:

• životní úroveň se výrazně diverzifikovala (od bezdomovců po miliardáře)
• výrazně se uvolnila svoboda – názoru, projevu, cestování; můžeš ´co chceš´
• ´dobře´ se mají zejména ti, kteří se o sebe umí postarat, kteří něco umí a umí to prodat
• hůře se mají ti pasivní, zvyklí, že o ně bude postaráno
• každý ´svého štěstí strůjcem´, možnosti jsou ohromné, ale jistoty mizivé

___
Zkusím ti dát příklad – to, co se ve společnosti (a mediích, kterými jsou události neustále rozpatlávány) ´strhlo´po návštěvě Zemana v Číně a za základě jeho ´huby nevymáchané´, by se za ´komunistů´ stát nemohlo.

1. co bylo pro režim nepříznivě vypadající bylo utajeno
2. co nešlo utajit, bylo bagatelizováno
3. co nešlo bagatelizovat, bylo mediálně ´přehlušeno´ zástupnými problémy („vy zase bijete černochy“)
4. lidé, kteří se i přesto ptali a nebo dokonce ´rejpali´ byli umlčeni (pozavíráni, vydíráni skrze blízké, vyhozeni z práce)

___
Osobně preferuju nynější společnost, před tou tehdejší.
________
Pokud chceš nějakou podrobnost, doplň otázku.
Ale pokud chceš ´všechno´, budeš muset studovat…
😉

Bylo mi tenkrát 10 let. Dojížděl autobusem jsem do okresního města do matematické 5.třídy. Lampionový průvod při oslavách VŘSR, představoval takové povyražení, že ačkoli jsem v pionýru mohl říct, že půjdu v okresním městě se školou a ve škole jsem mohl říct, že půjdu doma s pionýrem a přitom nejít nikam, šel jsem v podstatě dobrovolně se svými kamarády doma. Po návratu z průvodu mě čekal doma večerníček Jen počkej, v té době jeden z úplně nejoblíbenějších.

Jeden kamarád měl tetu v Rakousku. Pamatuju si jeho úžasné hračky, například malou promítačku. Jiný kamarád měl tátu u dálničního oddělení VB a u něj jsem poprvé v životě viděl roboty Transformers. Neuvěřitelné. Já měl doma partu igráčků, Škodu 120 na setrvačník, autobus na baterky na ovládání přes kabel, pár angličáků a nějaké další bezvýznamné hračky.

K 10. narozeninám jsem dostal kolo zn. Favorit. bylo mi trochu velké, ale mělo všechno: Světla, přehazovačku, dvě lankové brzdy, blatníky, spoustu odrazek, pumpičku, pologalusky a dalo se na něm jezdit strašně rychle. Nevím přesně, co táta musel podniknout, aby ho získal, ale nebylo to jednoduché.

Moře jsem vůbec v té době ještě neviděl, to ještě čekalo asi 6 nebo 7 let po „převratu“. V létě jsem jezdil na tábory. Já jen po ČSR, ale starší bratři byli tuším i v NDR. V zimě jsme jezdili na chalupu ke známým do Orlických hor lyžovat.

Pokud umožňovalo počasí, tak jsem byl denně venku. Opravdu denně. Aby bylo hezky a já zůstal celý den doma, to bylo prakticky nemyslitelné. Jezdili jsme někde na kole, stavěli bunkry, vedli jsme války (konvenčními zbraněmi – hroudami), lezli jsme po stromech, hledali jsme zajímavé věci na smetišti. Měl jsem tolik pohybu, že jsem nepotřeboval deset kroužků, abych aspoň něco dělal. Pokud jsme šli do pionýra, tak jsme se šli spíš vyřádit než nechat se indoktrinovat nějakou ideologií.

V televizi bylo prd. Leda tak Studio kamarád v neděli, přes týden Vega a Magion a občas nějaký zajímavý večerníček. Velice zřídka večer nějaká veselohra např. s Funesem. Pamatuju si, že Postřižiny se vysílaly s hvězdičkou. My na jihu jsme chytali „rakousko“ (ORF). Příšerně to zrnilo, ale koukat se na to jakžtakž dalo. Nejlepší byl Knight Rider. Dobrý byl i MacGyver. Pak jsme to probírali na druhý den ve škole.

Jedna z nejcennějších západních tiskovin, ke které jsem přišel, byl katalog nějakého rakouského obchodu s elektronikou. Tu jsem si čas od času prohlížel jako u vytržení.

Když jsme pak v roce 1990 se jeli do Rakouska podívat, bylo to jako by barvoslepý začal vidět barevně. Neuvěřitelně pestrá a uklizená země. Každá rakouská vesnice byla bezvadně uklizená, každý dům omítnutý, mnohdy barevně, všude čisto, všude moderní auta. Skoro jako by to tam i jinak vonělo.

Doplňuji:
Ještě bych dodal, že jsem popsal své vzpomínky, jak se žilo mně osobně a jak si na tu dobu pamatuju. Historické, ekonomické a politické rozbory bych si nechal na otázky jinak formulované. (Pokud na ně budu chtít odpovídat.)

Upravil/a: klumprt

Žilo se jako dnes, někomu dobře, někohu hůře. Pro někoho se od té doby mnoho věcí změnilo k lepšímu, pro druhého naopak k horšímu.

Před rokem 1989 KSČ nesla odpovědnost za všeobecný duchovní, mravní, politický i hospodářský úpadek naší země. A kdo nese dnešní odpovědnost za všeobecný duchovní, mravní, politický i hospodářský úpadek naší země?

Doplňuji:
Ptáš se konkrétní rok 1989 nebo i předtím? Já, z osobního hlediska, nemůžu na minulost až tak ve zlém vzpomínat, ale nejsem nadšený ze současnosti.

Upravil/a: anonym

Ivzez a V KSČ byly stroje nebo lidé ? Byly to lidé a dnes jsou v ODS a jiných stranách.

Jsem neskutečně rád, že jsem nežazil dobu před rokem 89. Muselo to být peklo (stačí si otevřít diskuzi na novinkách a človeku je hned jasné jací primitivové museli v tu dobu řádit). Nezbýva než si odplivnout a být rádi, že ta doba je minulostí.

Odmyslíme-li si technický pokrok, tak se v roce 1989 žilo stejně, jako se žije dnes. Praktiky počátku 50. let nelze vkládat do popisu konce 80. let. To byla diametrálně odlišná doba. Pokud člověk aktivně neprovokoval, tak se ho politika prakticky netýkala. Mohl bez politického omezení studovat, být zaměstnaný v dosahu bydliště, mohl si postavit domek, svépomocí byt, rozdávaly se státní byty v sídlištích, mnohé podniky svým zaměstnancům dávaly podnikové byty, nebyl problém si koupit auto, většina městských domácností měla chatu nebo chalupu. V zaměstnání si člověka vážili, byl vypracovaný systém prémií a odměn, dovolená prostřednictvím ROH byla za směšný poplatek. Větší problém byl rozvázat pracovní poměr, než si najít nové zaměstnání. Na pracovištích byla přátelská atmosféra. Fungovaly jesle, mateřské školky, malé místní školy. Od roku 1986 bylo možné samostatně podnikat. Nájemné, energie, voda a základní potraviny byly za symbolické ceny. Oproti tomu spotřební věci byly těžko dostupné a byly o řád i více dražší, než v kapitalistických zemích. Spotřebiče se vyráběly s dlouhou životností a byly snadno opravitelné. Byl to izolovaný systém, který zřejmě nebyl dlouhodobě udržitelný. Myslím ale, že bylo vážnou chybou, že jsme se tak snadno vzdali i toho, v čem jsme byli na světové špičce, viz např. pořad ČT Zašlapané projekty.

Pravdu má Lamalam:
V roce 1989 (i před ním) se žilo stejně jako dnes.

Barbakan se mýlí:
Za úpadek nenesla odpovědnost tehdejší KSČ
(i když by to na ni mnozí rádi svedli),
za úpadkem (i pokrokem) jsou vždy lidé sami.

Slušní lidé byli slušní a poctiví i před „Sametem“
a ti druzí jsou (pokud ještě žijí) stejní i dnes.

Nezměnilo se nic, je to pořád stejné. Někomu se žije dobře, někomu hůře. Ale před rokem 1989 nebyli bezdomovci a nezaměstnaní, a důchodci nemuseli žádat o příspěvek na bydlení. To jen ve stručnosti…