Sám jste odpovídal na podobnou otázku.
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/co-je-pravdivejsi

Na mou otázku jste rovněž odpovídal slovy otázky.

https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/nepopira-pokrok-platnost-slov-co-se-v-mladi-naucis-k-staru-jako-kdyz-najdes-proto-by-mela-vitezit-mysl-nad-hmotou

Když se v mládí naučím např. skákat přes švihadlo, nebo lézt na stromy, je dobré, že ve staří tuto činnost nevykonávám, jako bych zapomněla, spíš je vzpomínám.

Jinak si myslím, že zapomínání ke stáří patří jako přirozený proces, pokud nejde o Alzheimera.

Nebo je to tak, že starší člověk má v hlavně tolik poznatků a vědomosti, tedy déle vybírá, které jsou nejvhodnější? Je to zapomínání?

Upravil/a: annas

Mozek normálně zapomíná informce, které se neobnovují. Jestliže si ve stáří nepamatujeme učivo základní školy, není to vada mozku, ale důkaz, že jsme se ve škole učili voloviny pro život nepotřebné.

Upravil/a: Hlada

Taky. Mimo jiné. Příčin číhá mnoho. Anebo se můžeme přímo i zbláznit. To pak dost nevíme a nevíme, že nevíme.

Pokud se paměť netrénuje, tak tomu tak je. Když se trénuje, tak je čím dál lepší. To i ve stáří.
Důsledkem toho hlavně starší lidé mají taky problém s krátkodobou pamětí, ale jsou lepší na dlouhodobou paměť – pamatují si i věci z dětství a svých raných let, ale týká se to spíš věcí spojených s emocemi/událostmi než s něčím, co se učili.
Je to prosté, vše co se netrénuje – uvadá, zakňuje, slábne.

Už jenom fakt, že vše co jsme kdy v životě viděli, zažili, pamatovali si v tom našem mozku pořád máme, je jasným důkazem, že to není žádným opotřebováím paměti, že už je moc starý a už „má moc vědomostí.“ Proces zapomínání je samovolný, mozek ho dělá automaticky každý den (hlavně během spánku), kde se snaží vymazat ty informace, které považuje za nedůležité (tak si už na další den nemusíme pamatovat až 70 %, toho, co jsem viděli a s čím vším jsme se setkali. Třetí den toho bude ještě víc, co zapomeneme). Jenže zapomínání znamená, že to ten mozek ukládá do podvědomí/nevědomí a my k tomu už nemáme přístup = už si to vědomě nevybavíme. Ale v našem mozku je neustále vše, co jsme kdy uměli, vše co jsme viděli, prožili,… Proto je taky možné si vybavit už dávno zapomenuté vzpomínek, dokonce si je vybavit do detailů. Je to možné při hypnózi, při užívání některých entheogenů, někomu se to podaří ve stáří – kdy neustále vzpomíná a lze toho dosáhnout i tréninkem.
Vždyť paměť jde vytrénovat až k dokonalosti. Jako každá schopnost.

Upravil/a: Gonfaloniér

Ne jenom kstáru, ale postupně během života, když to nepoužíváme. Různé věci zapomínáme různě rychle. Záleží na tom, jestli si ty věci pamatujeme nějak názorně s představou nebo s pochopením principu, nebo jenom mechanicky nazpaměť. Ze školy si pamatuji třeba matematiku, gramatiku v češtině, angličtině a francouzštině, hudební teorii, převážně i fyziku, s chemií (zejména organickou) je to horší a z biologie, dějepisu a literatury už jsem většinu zapomněl. Co mě víc zaujalo, to si lépe pamatuji.

Asi před 8 až 13 roky jsem dělal amatérské divadlo. V té době jsem uměl texty rolí tak, že se mi často některé repliky vybavovaly samovolně, když mi je něco připomnělo, ale teď už bych z těch textů nedal dohromady asi ani jednu větu.

Nestresuj woe! Běžná postkoitální ethanolová intoxikace (těžší forma), co bys ve svém věku asi čekal? ;) :D :D
Jediné co by na tom mohlo být znepokojující (protože jsi světově proslulý EROTOCHLÍVÁK!) je otázka, zda-li šlo o tu žačku či její matinku, no. Na tom prvním bys v případě pod patnáct věku mohl v plném rozeběhu „padnout hubou na garáž“ (§)! ;) :D :D