Bylo dobrým zvykem (nevím zda platí dodnes), služební zbraň vyšším důstojníkům a různým agentům zůstávala celoživotně, nejspíše na ochranu, tzn. odcházeli s ní na odpočinek. Jenže každý takový rentiér časem zemře, jak všichni víme. A co dál… Má kdokoli povinnost vracet podobnou střelnou zbraň státu? Je jeho majetkem? Nebo je majetkem držitele a stává se součástí dědického řízení?
@filip: Znamená to tedy, že otázka je nesmyslná? Že žádným agentům a
podobným služební zbraň nezůstávala a ani dnes nezůstává?
(Nemohu se zeptat plukovníka (84 let) odvedle, protože se nemůže bavit, ale
on ji doma v trezoru od své výslužby drží.
Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? Ametyst před 868 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Příslušníci ozbrojených sil a ozbrojených sborů nemusí mít zbrojní průkaz.
Pokud je však s osobou ukončen služební poměr ke státu (ať už z jakékoli příčiny), pak taková osoba poněkud nemůže vlastnit zbraň, ne tak jí držet nebo nosit. Mělo-li by tomu tak být, pak taková osoba potřebuje zbrojní průkaz příslušné kategorie.
Pokud je někdo držitelem zbrojního průkazu, a pokud je rovněž vlastníkem zbraně (zbraní), tak, až na výjimky, mezi které normální krátké zbraně k obraně rozhodně nejsou subsumovatelné, má každá vlastněná zbraň tzv. průkaz zbraně. Pokud, tedy, vlastník zbraně zemře, zbraň se stává součástí dědického řízení, konec konců, jako jakýkoli jiný movitý majetek. Soudní notarius, jako soudní komisař, zbraň uloží, úschovu provádí odbor pro zbraně a bezpečnostní materiál příslušného krajského ředitelství Policie České republiky. Proběhne dědické řízení, a v něm jsou, v zásadě, tři možnosti:
0 Nominace Nahlásit |
Otázka nemá žádné další odpovědi.
Třeba ve Spojeném Království (krom Severního Irska, protože to je prales, a tam je obvyklé střílet do lidí) většina policistů vůbec neumí se zbraní zacházet, a ani mezi „authorised firearms officers“, jak se officiálně nazývají policisté, kteří jsou školeni a cvičeni k tomu, aby mohli nosit ve službě zbraň, není až tak výjimečné, že s tou zbraní moc zacházet neumí. U nás je tomu spíše naopak, větší část policistů, „agentů“, o vojácích ani nemluvě, má k palným zbraním kladný vztah, takže jsou i držiteli zbrojního průkazu.
Pak se to řeší tak, že příslušnou krátkou zbraň (ať už tu, se kterou sloužil, nebo nějakou dekorační) obdrží příslušník jako věcný dar, no a pouze si k ní nechá vydat průkaz zbraně. To není žádný problém.
Žádná osoba na území České republiky nemůže legálně vlastnit normální krátkou zbraň – GLOCKa, CZ 75, etc. etc., aniž by byla držitelem zbrojního průkazu, a aniž by k té zbrani byl průkaz zbraně.
Pouze příslušníci ozbrojených sil a ozbrojených sborů mohou ve službě držet a nosit zbraň, aniž by byli držiteli zbrojního průkazu. Theoreticky může mít, např. agent tajné služby, nebo policista, zbraň u sebe 24/365, aniž by byl držitelem zbrojního průkazu, tedy, služební zbraň, ale pouze, je-li ve služebním poměru ke státu.
Pravděpodobně soused má zbrojní průkaz a průkaz zbraně, nebo tu zbraň prostě vlastní nelegálně. Od čeho jsou zbrojní amnestie?