Co se stane, když v sobě necháme zrát strach?

Co je v tom případě lepší ? Předcházet mu zdali je to vůbec možné ? Bojovat s ním (postavit se mu, vnímat jako výzvu) ? Ignorovat (nepřipustit k tělu) ? Povídat si s ním a plně si ho uvědomit a překonat jej pochopením a vědomím ? Přenášet, nebo vzbuzovat jej v ostatních, neboť když se druzí bojí víc, my tím pádem méně ? Neklást mu tolik důležitosti ? Nechat se strachem zahalit a užívat pocity s tím spojené ? Využívat jej k pochopení situace a stavět se k strachu jako k intuici ?

Kdysi jsem se setkal s myšlenkou, že strach pochází z nepochopení a neznalosti(ne­informovanosti).

Jak se se strachem vyrovnáváte vy, případně jak se k němu stavíte ?

Neignorovat.

Uvědomit si strach, rozebrat si proč/z čeho
má člověk strach, co by se mohlo/mělo stát.

Většinou se dá dojít k tomu, že strach byl zbytečný.

Strach člověka svazuje, proto je dobré se naučit s ním „pracovat“.