Co se stane, když stát nezaplatí svůj dluh?

Stane se to, co se stalo Řecku v Evropské unii, ve které vladne Německo: Řecko nemůže splácet dluhy penězi, tak vymahači navrhnou splácet majetkem: řecké firmy přešly do německých rukou. Proto EU je tak posedlá rozšiřovat se o neperspektivní státy. Je to šance, jak levně získat kvalitní firmy v zadlužené zemi. Supi se už slétají na italský majetek. V poslední době je EU umanutá pozvat do EU Ukrajinu. Stejný scénář. P.S. Německo je jediná země, které svědčící euro, ostatní země chudnou.

Upravil/a: Ametyst

Nestane se nic takového. Stát dluží dál, a pokud dluh splácí, snižuje se mu rozpočet. Obvykle se v takovéto situaci vydají státní dluhopisy a výnos z nich dluh umořuje. Ve skutečnosti je to o něco složitější

Upravil/a: quentos

Pokud stát není schopen alespoň jakž takž umořovat pohledávky (což se stává), tak vyhlásí státní bankrot. Co jiného se asi tak dá dělat? ;) :D :D

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/St%C3%A1tn%C3%AD_ban­krot

To záleží na tom, vůči komu ten dluh je. A dost také na tom, zdali je vůbec splatitelný.

Obecně co se stane v případě, kdy to nefunguje? Devalvace, hyperinflace, bída, stačí si jen vybrat.

Upravil/a: quentos

Je několik možností.
Nejen v EU, je prakticky více, či méně zadlužená každá země.
Nestane se nic. Nic se nezabavuje. Nic horšího, než že lidé pak mají mnohem více „vysoko do žlabu“. Mohou se snížit důchody atp.
Státy, které nemají euro, ale svou měnu, mají možnost devalvace vlastní měny,
případně dojde k měně. Děti, vnoučata , pravnoučata…. dluhy splácejí.
Německo v krizi „podrželi“ miliardáři, svými peněžními dary (stát jim poskytl
výhody, oni se rozhodli mu to „vrátit“ svou pomocí.
To řečtí Onassisové nezdělali. Řecko má teoreticky pohledávky u Německa.
Němci tam dosud nemají vypořádané válečné repatriace. My jsme se jich dobrovolně vzdali, v rámci „narovnání vztahů“ po 2. světové válce.

Jednoduše si bude půjčovat další a další a klidně i od toho největšího věřitele (jemu budou stoupat úroky až mu bude celý ten stát neuvěřitelně zavázaný). A když ne od něho, tak od jiných států, bank, finančníků i vlastních občanů. Půjčovat is může pořád. Půjčí si, něco vrátí, půjčí a tak pořád dokola.
Možností je vyhlásit bankrot – dokonce je tam i určitá míra zadluženosti atd, kdy je nutné ten bankrot povinně vyhlásti (což se ale nedodržuje)… Tomu státu už by se nemělo nic půjčovat, neměl by jak splácet a musel by povinně vyhlásit ten bankrot, ale vážně se na to kašle, protože pro věřitele je výhodnější, když mu bude čím dál víc zadlužen. Takových států je dnes na světě spousta (těch, co už dávno měli vyhlásit bankrot).
Splácet se může různě – jak píšou ostatní, třeba i vlastním majetkem, snížením úroku nebo celé sumy za nějakou výhodnou dohodu (pro věřitele samozřejmě). Nejčastěji se splácí novými půjčkami.

Výše ani nárůst dluhu není problém. Otázkou je naopak HDP, výše investic, plnění mezinárodních dohod, kapitál, hodnota měny, … Například ČR má zásadní výhodu vlastní (relativně) silné měny. To znamená, že dluhy v dluhopisech srazí ponížením Koruny. Dále ČR stále nedokončila privatizaci majetku – je co prodávat. Ve státní správně se eviduje 140 000 propus­titelných zaměstnanců. Ve skutečnosti bychom prakticky nepotřebovali 250 000 pracovních pozic, kdyby se řádně digitalizovalo. Modernizace tu probíhá velmi velmi pomalu. Udržujeme na živu ministerstva, která pro nás nemají význam. Stát by měl vyvlastnit XY pozemků, které za levný peníz přenechává boháčům. Atp. – když si vezmete, jak se vykrádá státní kasa, teprve pochopíte, že chudost obyvatel se nerovná bohatství státu. Přestat vyplácet neproplacené dotace by také pomohlo. Přecijen máme mnohem dál ke krachu, než Řecko například. Nicméně ano – pokud se s dluhem bude takto zacházet dál, nakonec dojde k dluhové pasti – EU státy nás udrží nad vodou tak, abychom museli splácet, ale nezaplatí tolik, abychom se z dluhu vysekali. Tak se staneme další loutkou bez hlasu a svobody …