pokud slyším jméno Diogenés,tak si ho představím,jak bydlí v sudě.

Syn zkrachovalého směnárníka žil v letech asi 400 – 323 př. n. l. Narodil se v městě Sinópa v Paflagonii. Již v mládí se prý s otcem dopustil falšování mincí, za což musel opustit vlast. Vydal se do Athén, kde se stal žákem filosofa Antisthena, který o něm zpočátku údajně nechtěl ani slyšet, ale později ho přijal. Diogenés pak zbytek života prožil v jakémsi pokání. Tvrdil, že se na něm podepsaly tresty všech tragédií, ale přesto je šťasten. Po nějaké době ho zajali piráti a prodali ho na Krétu, odkud byl Diogenés předán do Korinthu a stal se vychovatelem dětí v domě bohatého kupce. Je v této souvislosti zajímavé, že hlásal sexuální komunismus žen a dětí – je tedy trochu škoda, že nevíme, k čemu dítka kupce dovedl. Ač možná pilný sexuální komunista, oženil se a jeho manželka se stala jedním z jeho nejdůležitějších pokračovatelů. V Korinthu také ve vysokém věku zemřel. Přestože tvrdil, že o pohřeb se netřeba starat, pořídili mu spoluobčané pomník ve tvaru psa z parského mramoru.

Diogenés je významným představitelem kynické školy, navazuje na svého učitele Antisthena. Antisthenovu filozofii dovedl až do extrémů – ne literární formou (pravděpodobně nic nesepisoval), ale tím, že se jí řídil v životě, manifestoval ji.

Základní požadavek kyniků – jednoduchost – dodržoval Diogenés do posledního písmene. Žil v sudu, který byl jeho jediným majetkem – kromě číše. Podle Diogena je nejlépe obrátit se ke zvířatům a žít s nimi, protože jsou mírná a spokojená

Nevím ,on tedy žil skromně, ale dnes lidé skromně nežijí

Zdroj: http://antika­.avonet.cz/ar­ticle.php?ID=1893

Díogenés z Apollónie (řecky Διογένης Ἀπολλωνιάτης, 5. století př. n. l., narozen v Apollónu na Krétě) byl řecký filosof. Byl zastáncem myšlenky že základní pralátkou je vzduch. Ve svém učení vycházel z Anaximena a Anaxagora. O jeho životě není mnoho informací. Je pravděpodobné že byl mladší než iónští filosofové. V jednom svém spise vysvětloval pád povětroně v Aigospotamech roku 469, z čehož je možné soudit, že žil v této době. Oproti Anaxagorově dualistickému názoru se zastával starších monistických teorií iónských filosofů.
Ve svém díle vychází z důležité logické věty, že je třeba při vědecké práci položit na začátku nepopiratelný princip a podat prostý i vážný výklad. Tento princip je pro Diogéna věčný a celý svět splývá v jeho modifikacích. Tím principem je pro něj, stejně jako pro Anaximena, vzduch, který je nekonečný, věčný, nezměrný, všemohoucí, všepoznávající, pronikající vším a podmiňuje veškeren život v přírodě. Vesmír je vzduchem oživen, stejně tak jako duše v jednotlivých bytostech je vzdušné povahy. Růzností vzduchu vysvětluje i nestejnost života duševního. Myšlení je správné, jen když vzduch je čistý a suchý, vlhkost škodí rozumnosti. Proto lidé opilí jsou duševně otupělí. Podobně vlhkým stává se duševní vzduch i ve spánku, a proto rozumová činnost tu chabne. Rostliny nemají v nitru prázdného prostoru, nemohou vdechovat vzduch a jsou proto úplně zbaveny sebevědomí.

Podle Diogéna byla činnost smyslová, cit bolesti a rozkoše i myšlení ovlivňováno směšování vzduchu s krví, která pomocí žil proniká celým tělem. Kvůli tomu podnikl i několik zajímavých anatomických studií. Rozeznával dvě hlavní žíly, jednu pro pravou a druhou pro levou stranu lidského těla. Pokoušel se též o vysvětlení stoupání vody v Nilu tím, že slunce přitahuje mořskou vodu a zemské vlhko se pak spouští do Nilu. Učil, že zároveň existuje několik světů, které jsou podobné našemu.

Díogenés ze Sinópé (asi 413 př. n. l. (dle jiných zdrojů 399 př. n. l., nebo 400 př. n. l.), Sinópé (dnešní Sinop, Turecko) – asi 322 př. n. l., nebo 323 př. n. l. Korint) byl starořecký filosof, radikální zastánce kynismu.

Diogenes z Seleukeie (asi 240, Seukeia v Babylonii – 150 př. n. l.), též zvaný Babylonský byl řecký filozof, představitel stoické školy, žák Chrysippa ze Soloi.

Roku 156 – 5 přišel spolu s peripatetikem Kritolaem z Fasélidy a Karneadem (kterého prý vyučoval v dialektice) do Říma, kde se zasloužil o popularizaci stoicismu mezi římskou aristokracií. Napsal několik spisů: o dialektice, o hlase, o urozenosti, o zákonech atd. Učil, že duše sídlí v srdci a život duševní je podmíněn oběhem krve. Přemýšlel a psal o vzniku a povaze hlasu, jejž považoval za náraz vzduchu. Jako duše člověka obkličuje, tak prý i bůh celý svět objímá. Pochyboval o závěrečném shoření světa, o dobru tvrdil, že je abolutní a samo v sobě poznatelné. Zabýval se i astrologií a divinací. Jeho nejvýznamnějším žákem byl Panaitios.

Díogenés (Διογένης) je řecké jméno, které používalo více historických osobností:

• Díogenés ze Sinópé (412 př. n. l. – 323 př. n. l.) řecký filosof (ten, jenž podle legendy žil „v sudu“)
• Díogenés z Apollónie (asi 5. století př. n. l.), řecký lékař a filosof
• Díogenés Laertios (mezi 200–500 n. l.), řecký historik (převážně filosofie)
• Díogenés z Oinoandy (*200 n. l.), řecký filosof
• Díogenés z Seleukeie (240 – 150 př. n. l.), řecký filosof
• Diogenes je též název rockové skupiny

Když slyším Díogenés ze Sinópé,vybavím si jeho výrok „Ustup mi ze slunce“,který byl určený vojevůdci Alexandru Makedonskému, který mu chtěl splnit přání.
Přirovnání Žít jako Diogenés v současnosti určitě neplatí.Neznám člověka,který by žil podobným způsobem.