Co povazujete za svuj nejlepsi uspech ve svem zivote?

Asi to, že si dokážu dělat, co považuju za správný já sama a nepodléhám moc tlakům a názorům okolí. Takže jsem vesměs spokojená sama se sebou. A spokojeně se raduju z blbostí, i když si okolí zajisté myslí, že to je dětinský a nedůstojný mladé ženy.

Úspěchů „normálních“ už pár taky bylo, hlavně spojených s prací. Začalo to přijetím na vysokou, kam jsem se hlásila víceméně jen abych to zkusila… a skončilo asi před rokem ziskem vysněný práce, sice to bylo jen dočasně, ale zvládala jsem to. Takže mám naději, že bych se jí mohla věnovat i po skončení školy.
A když to vezmu filozoficky a smrtelně vážně, tak mým největším životním úspěchem je to, že žiju – být trochu míň paličatá a sveřepá, možná jsem to v prvních dnech po narození vzdala a neměl by vám tady teď kdo dělat průvan :o)

Vzal jsem si svou ženu – prakticky první velkou lásku a už jsme spolu, myslím že spokojeni – 29. rok.

Že ešte stále žijem

Za svůj úspěch považuji to že jsem se toho dokázala sama hodně naučit že mátné m krásné zdravé děti a kolem sebe plno dobrých přátel se kterými je mi opravdu dobře

Pracuji na tom,aby se můj největší úspěch teprve dostavil

Že, ač narozen už koncem prvé poloviny minulého století a tisíciletí jsem si, kromě některých šrámů na své tělesné schránce, za vydatné podpory rodiny a přátel dodnes udržel veselou mysl a duševní svěžest.

Úspěchů a neúspěchů za život se nasbírá mnoho. Pro někoho kdo je vážně nemocný je třeba úspěch sám se dostat ven z bytu, pro zdravého je neúspěchem vystoupat na K2. Takže některý můj úspěch je pro mnohé drobnost. Takže čeho si hodně cením, když se u mne lidi při práci zastaví a poděkují za to, co dělám. Já potom jejich poděkování předám rád dál, protože jsem jen jedno kolečko ve velkém soukolí.

Naučil jsem se nelpět…