Co nejvíce svému okolí a lidem závidíte?

Předesílám, že jde o „akademickou“ otázku, kdy jsem se krátkodobě odpoutal od svého pragmatismu. Vím že závist není dobrá vlastnost. Ale myslím to spíše v tom dobrém slova smyslu. Z hlediska této otázky vylučuji odpověď zdraví. To je možno závidět, vždy, pokud s ním máme problém. Ale já, konkrétně, „závidím“ dobrou paměť. Mám dobrého kamaráda, snad 30 let. Je to člověk, kterého celý čas, co se známe, obdivuji pro jeho paměť. Dělá ajťáka a už před těmi 30-ti lety, v raných dobách zavádění využívání počítačů, byl schopen vytvářet programy, které nám velmi pomáhaly v práci. Hlavně programy pro rozpočtování, kdy jsme mohli přejít od manuální a úmorné práce s kalkulačkou, na pouhé zadávání počtu kusů položek. V dnešní době, přesycené různými nesčetnými programy a aplikacemi se to zdá směšné, ale pamětníci to určitě potvrdí. V té době byly počítače používány většinou pouze jako hračky, na hraní her. Já tehdy tvořil koncepci(zadával požadavky) programu a onen kamarád vytvářel vlastní program. A já jenom „tiše“ záviděl, jeho paměť, kdy musel pojmout a zapamatovat si ty jednotlivé příkazy a formulace, aby program sestavil. A byla to práce „nadčasová“, já tento program, původně zhotovený pro ATARI A SINCLAIR (hračky-8mi biťáky), který jsem si pak přepracoval i na PC XT a AT, pak používal ještě 20 let! Prakticky po celou dobu mé aktivní pracovní činnosti. A tak jsem se vždy, celou dobu, vždy cítil, z tohoto důvodu docela méněcenný. A jak je to s vámi, máte také, případně, podobné „komplexy“? A co vy lidem, ve svém okolí, v tom dobrém slova smyslu, závidíte?