Čo nás viaže k našim predkom, okrem genetiky, ak si národnosť a štátnu príslušnosť môžme sami určiť,

K předkům nás váže kromě genetiky také historie, výchova, kultura.
Státní příslušnost (občanství) lze získat podle zákonů té které země, někdy lze mít současně více občanství.
S národností či etnicitou je to (politicky) ožehavé, rozlišovat lidi podle národnosti zavání rasismem a přinejmenším oficiálně se tomu každý vyhýbá. Takže můžeš o své národnosti říkat co chceš, ale sotva ti to někdo úředně potvrdí.

Nevím, proč vás zaráží, že si národnost můžete každý určit sám. Samozřejmě, že pokud všichni vaši předci byli Slováci by bylo dost absurdní, kdybyste začal tvrdit, že jste Mayka (když ani nemluvíte jejich řečí). Ale tady jde o stále větší počet lidí ze smíšených manželství. Znám člověka, jehož jedna babička byla Polka z Polska, děda byl Polák z Českého Těšínska (mluvil „po našymu“), druhá babička Němka z Prešpurku, biologický děda neznámý a adoptivní maďarského původu. Ten člověk teď žije v ČR a s dětmi mluví česky, ale logicky se za Čecha nemůže považovat.

Národnost si můžete zvolit libovolnou, můžete mít i dvě, nebo žádnou, rozhodujete si o ní sám.
Můžete mít i takovou, která již neexistuje, např. československou

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/N%C3%A1rod­nost

Hlavně kultura, zvyky, příslušnost ke komunitě. Ano, můžeš se rozhodnout jak chceš jak se cítíš. Při posledním sčítání lidu jsem uvedl do dotazníku , do kolonky státní příslušnost : Lakotská. Když si mohu vybrat, tak proč ne. Úředně takový údaj kromě snad nějakých statistik nemá na ni vliv.

K našim předkům nás váže kultura, jazyk, hrdost na to, co vybudovali a dokázali. A také to, čemu se říká pocit domova.Misto, kam patříme.Ne každy to musí takhle cítit.

Z národnosti vyplývá podstata člověka. Každý národ je trochu jiný, má jinou mentalitu, která utvářela jeho kulturu prostřednictvím evolučního a historického vývoje. Národní povědomí je pro člověka velmi důležité.
Národnost je genetické dědictví po našich předcích, tedy nezáleží ani na tom, kde se člověk narodil, ale komu se narodil. Můžeme být např. napůl Čech, napůl Slovák (dle národnosti rodičů), ale nemůžeme být např. Japonec. 🙂

O našej príslušnosti k našim predkom nás, okrem genetiky, viaže aj historia, kultúra a tradície našich predkov. Kultúrne a sociálne krúženia v ktorých sme sa narodili a ktoré nás formovali počas nášho výchovného procesu.

Národnosť aj štátna príslušnosť sú súčasťou našej identity a môžu sa meniť v dôsledku určitých okolností (napríklad emigrácie, politických udalostí).

Národnosť je obvykle určená miestom narodenia a/alebo genetickým pôvodom, zatiaľ čo štátna príslušnosť je určená právnymi predpismi štátu, v ktorom sa narodíme, žijeme, alebo ktorý sa rozhodneme adoptovať. Niektoré štáty uznávajú právo na dvojitú štátnu príslušnosť.

Nielenže sa môže človek rozhodnúť zmeniť svoju národnosť, ale tento proces môže byť dokonca podporovaný oficiálnymi inštitúciami v prípade, že človek prejaví záujem a splní stanovené podmienky (napríklad dokáže určitú mieru znalosti jazyka a kultúry, alebo dokáže určitú dobu trvalého pobytu).

Kto rozhoduje o našej národnosti je trochu komplikovanejšia otázka, pretože je to kombinácia mnohých faktorov vrátane krajiny pôvodu, migračných politík a individuálneho rozhodnutia človeka.

Avšak vzhľadom na komplexitu týchto procesov a ich závislosť na konkrétnych právnych predpisoch a postupoch v každej krajine, je dôležité konzultovať takéto otázky so špecialistom alebo právnikom.