Co mám dělat, když se mi lidé v mém okolí veřejně smějí za věci, které jsem udělal v minulosti?

Nevím, o jaké či které chyby šlo, že u ostatních vzbuzují smích. Takže těžko reagovat. Otázka je příliš obecná.

Nesouvisí to třeba s vaší agresivitou? Vložil jste přece otázku, že jste agresívní.

Zapamatovali si vás zřejmě podle nějaké věci, třeba maličkosti, jimiž jste se od
odlišil.

Jedině si jich nevšímat, uvědomit si, že se nechovají správně, nechci přímo říct, že jsou to „nevychovaní“ jedinci. Proč máte trauma z několika lidí, kteří se smějí?

Je to jejich určitý komplex – opakuji, nevím, o co šlo – třeba je to i závist, někteří si uvědomují, že nemají důvod smát se, ale nechtějí před ostatní „omezenci“ vypadat divně. Jejich ego ..... nepřiznat chybu …

Povzneste se nad tím … to, co si kdo myslí, se netýká vás, ale jich. . Nezměníte to, lidé jsou takoví, že rádi ubližují jiným, přece pověst se šíří … Může to být třeba i výrazem nenávisti, jsou sobečtí, chybí jim pokora.

Bohužel, i když u toho nejsou, rádi přebírají informace, byť zkreslené.

Upravil/a: annas

Zasmát se veselým historkám z dětství společně s nimi?

V lidské povaze bývá chuť šťourat se v tom, co bolí (zejména někoho jiného). Zpravidla pomáhá to ignorovat. Ono většinou lidi přestane bavit dělat něco co nemá žádnou odezvu…

Nenaděláš nic. Pokud ti to vadí, musíš sám změnit prostředí. Třeba se přestěhovat a doufat, že tvá pověst tě nebude dohánět. Musíš to brát tak, že lidi téměř vždy potěší, pokud slyší o lidském neštěstí, zvláště pokud to je s odstupem času.

Každý si z minulosti něco nese. A jak píše Dochy, lidi do druhých rádi rýpou.
Kde není akce, není reakce. Takže nejlepší je poznámky ignorovat.
Zavzpomínej a uvidíš, že většina z těch v okolí má také své situace, na které by nejraději zapomněli.