Co mají Češi a Slováci společného a v čem je velký rozdíl?

Za Masaryka (první republiky) anebo socialismu fungovalo, co přesně? Rozhodně ne společnost/stát a ani soužití Čechů a Slováků. Problémy byly a to hodně, a přibývaly, společnost to nebyla ideální, slepenec Čechů a Slováků nikdy pořádně nefungoval. Slováci ale ani Češi nebyli často spokojení (z různých důvodů – ať už skutečných nebo domnělých). A mluvit o tom, že fungoval socialismus je samo o sobě k smíchu. Navíc za socialismus se skoro všechno drželo silou – ze vnitř (strana) nebo i z venčí (později SSSR a jejich i vojenské vměšování).

Za celou historii tohoto slepence – v různých režimech – můžeš vidět názory jako, že Češi neberou Slováky jako rovnocené a neberou je vážně, Slováci se cítí ukřivdění, nesamostatní (logicky :D), Čechy nebaví podprovat Slováky a slovenskou část, Slováci, ale i Češi si myslí, že by sem jim víc dařilo samostatně, Slováci si myslí, že nejsou v hlavním dění, vše se soustřeďuje do Česka, je zde nevyrovnaný průmysl, nevyrovnané příležitosti, nevyrovnaná vzdělanost a kvalita, z obou stran (od Čechů i Slováků) se často říkalo, že je druhá strana brzdí, nakonec i že to ani nechtěli (být toho součástí), Češi nepovažují Slováky za etnikum, slovenštinu za jazyk, atd. atd.
Celé to vzniklo na umělé ideologii a nacionalismu čechoslovakismu – trochu se naruší víra (nebo propaganda) tohoto konceptu a sesype se to, obzvlášť když už se nedrží silou a má svobodu volby – se například i rozpadnout/roz­dělit. a protože toto „národní“ nadšení je krátkodobé, nemůžeš očekávat ani že na tom bude dlouhodobě stavět. SPÍŠ se to pak rozdělí na nový a oddělený nacionalismus jako Češi vs Slováci (namísto Čechoslováci). ;)
Není to o tom, že by takový stát fungovat nemohl… ale prostě nefungoval.
A všechno je jsitě vina Německa a za vším stojí Mnichovská dohoda… ani nevíš jak byli Slováci v roce 1938 nadšení za svůj Slovenský štát a jak sílily (nejen) protičeské postoje. ;)

Jinak je to převážně otázka poliiky, vedení a organizace společnosti (i mentalita a „potřeby“ – přání a vnímání – lidu z toho pramení). Vem si různé historické unie anebo říše… skládaly se z různých tzv. národností a dokonce i velmi odlišných kultur, mnohdy ani nefugnovaly nejlíp a přesto byly soudržné a spolupracující navzdory rozdílům.

Společného toho mají velmi dost, rozdílností tam pár taky je. Z pohledu těch tzv. národnosti třeba, že Čeji mají blíže k Rakušanům a Němcům (i když to popírali/popírají) a Slováci zase k Maďarům (i když to popírali, obzvlášť díky vzniklé nevraživosti vůči Maďarsku/Maďarům) – národonstně i kulturně. Ale o tom to nějak není. ČSR, ČSSR, ČSFR, ale ani třeba R-U NEFUNGOVALY dobře samy o sobě… otázka národnosti, etnik a konkrétních „provincií“ je ve skutečnosti jen jeden „problém“.. na tom, jak závažný, záleží jen na vnímání, či konkrténí ideologii/směru – to dost taky pramení z politiky (v éře nacionalismu, nacionálního státu, demokratismu, liberalismu nebo i anarchismu a jiných to může být závažný problém. V jiné době se na to nemusí brát zřetel a nemusí to být vůbec problém). Socáci se taky chválili jak otázku národností vyřešili..

Víš vůbec kdy se objevilo první napětí, požadavky a vystrkování růžek? Už na konci roku 1918. A kdy se začaly objevovat první zavážnější konflitky a žádosti Slováků o autonomii? Počátkem roku 1919 – pár málo měsíců po založení ČSR, kdy se ještě ani nestihl pořádně zformulovat… za tvého „tatíčka“ Masaryka. Nic si neidealizuj. ;) Sám Masaryk (i Beneš) bral Slováky jako Čechy, kteří mluví jiným nářečím a ti Slováci v tom „Čechoslováci“ tam byli, jen aby se neřeklo – a protože historicky si tato dvě území byly vzdálené, byť byly a jsou vedle sebe (jak už jsem psal Češi k Němcům, Slováci k Maďarům a zároveň i oba součástí jiných států). Vnímal to jako jeden (český) národ… což k samotným Slovákům nemuselo být nijak povzbudivé, že… obzvlášť když se u nich tolik probudil jejich slovácký nacionalismus a cítění. Slováky taky PO CELOU DOBU existence Českolovenska (od 1918) trápila slovenská otázka, hnutí o samostantost tu bylo pořád. V éře nacionalismu ani nepomohlo to, že jako národ sami nebyli moc definovaní a s čechoslováctvím se nespokojili. Výklad Masaryka a spol se jim taky moc nelíbil, byť málokdo (hlavně dnes) ví jak on a jeho parta vnímali Čechy, Slováky, Čechoslováky a celý čechoslovakismus. Celé to byla politická hra, boj o moc a experiment v otázce tzv. sebeurčení a samotného fungování… = NEFUNJGOVALO to ;D
Za socialismu to fungovalo tak dobře, že už tehdy se ten stát rozdělil na 2 federace, které ophromadě držela hlavně jen totalita. ;)

https://dspace5­.zcu.cz/bitstre­am/11025/3340/1/BP%20-%20portal.pdf#[{%22num%22%3­A69%2C%22gen%22%3A0}%2C{­%22name%22%3A%22X­YZ%22}%2C97%2C575%2C0] (Pročti si celou práci, když tě tozajímá, i když místami to jistě bude subjektivní.. jako většina dip. prací. Ale jinak vypadá docela působivě)
Kdyžtak si prodji alespň Závěr https://dspace5­.zcu.cz/bitstre­am/11025/3340/1/BP%20-%20portal.pdf#%5B%7B%­22num%22%3A134%2C%22gen%­22%3A0%7D%2C%7B%22na­me%22%3A%22XYZ%22%7D%2C9­7%2C740%2C0%5D

Upravil/a: Disraeli

Češi a Slováci mají podobný jazyk, oba státy jsou v mírném pásu a jsou přibližně stejně veliké svojí rozlohou.

Mnoho jich má za životní partnery,

Spojují nás reálie společného státu po dobu cca 70 let, to znamená, podobná architektura (z té doby), podobné problémy (z té doby). Podobný jazyk, navíc slovenština je plná čechismů, takže kde je vůle a cesta, dá se vzájemně dorozumět relativně snadno. Podobná kuchyně, skrze těch cca 70 let společného státu, plus to, že jsme byli pod stejným zeměpánem v letech 1526 – 1918.

Rozděluje nás jazyk. Ne na základní komunikační úrovni, to by musely být na obou stranách opravdu lingvisticky rigidní gumy, ale pochopit např. humor, jemné nuance, to už až tak snadné není (kdo, např., ví, co to je borievka obyčajná, nebo prepelica?).

Hlavním rozdílem je ale mentalita. Nejde ani tak o to, že Češi nejsou až tak velice slovanský národ, jak se všeobecně míní, protože, za prvé, je to jedno, a za druhé, Slováci také ne, mají velký podíl Rumunského (Valašského) původu. Jde spíš o historické reálie, Uhry byly vždycky, spíše, „východ“, my, spíše, „západ“, se vším všudy, ať už v tom dobrém, nebo v tom špatném. Demonstrovat to jde na tom, že u nás Jančuru (RJ) taky někteří nenávidí, ale nikdo na něj neobjednává nájemný vrahy skrze mafii. Na Slovensku na něho objednaní byli, slovenský „UOOZ“ je ale odhalil včas.

Takže, dá se říci, že Slováci mají (obecně) menší nadhled, všecko více hrotí, prožívají (i takový trošku „Balkán“). Na druhou stranu jsou vřelejší, pohostinnější. Samozřejmě, že s nastupující metropolitní, kosmopolitní generací, se vzrůstající gramotností, zcestovalostí, jazykovou vybaveností, atd., se ty rozdíly stírají, ale pořád tam jsou.

Nejde úplně paušalisovat, protože jako je (obecně) rozdíl mezi Slovákem zo Žiliny a z Maťovec, no tak ale je rozdíl mezi Čechem z Chebu, Prahy a Uherského Hradiště.

Na oboch stranách spoločnej hranice musia rovnako pracovať, aby mali na živobytie
Jazykovo sú zo všetkých slovanských národov k sebe najbližšie
Na obidvoch stranách sa nájdu ľudia dobrí a nájdu sa zlí
Rozkol robia hlavne ľudia, ktorí pomocou iných, chcú získať moc nad oboma národmi.

Češi a Slováci mají mnoho společného. Oba jsou slovanské národy, které mluví slovanským jazykem, sdílejí společnou historii a kulturu. Oba jsou členy Evropské unie a NATO.

Největší rozdíl mezi Čechy a Slováky je geografický. Češi žijí v České republice, která se nachází v centrální Evropě, zatímco Slováci žijí na Slovensku, které se nachází v jihovýchodní Evropě.

Dalším rozdílem je jazykový. Čeština a slovenština jsou si velmi podobné jazyky, ale existují mezi nimi některé významné rozdíly. Například čeština má 14 samohlásek, zatímco slovenština má 13 samohlásek.

Konečně, Češi a Slováci mají trochu odlišnou kulturu. Například Češi jsou známí svou láskou k pivu, zatímco Slováci jsou známí svou láskou k vínu.

I přes tyto rozdíly jsou Češi a Slováci bratrské národy, které mají společnou historii a kulturu.