Co má jednoduchost společného s lopatou – to se všichni pomátli?

Čeče, já teda asi taky žiju v bludu. Jsem si vždycky myslel, že „polopaticky“ skutečně vzniklo z „po lopatě“, takže to má s lopatou hooodně společnýho ..)) Navíc jsem to našel zde:
http://www.slovnik-synonym.cz/web­.php/slovo/po­lopaticky

:))) vidíš, to mi nikdy zvláštní nepřišlo, ale je to fakt.
Polopatě, případně po lopatě jsem začala brát „primitivně, jednoduše“, jako bys to do příjemce tou lopatou namlátil nebo lopatou naházel.

Zajímavý, že kdysi jsem se na to samý ptala známýho, který slovo „polopatě“ píše zásadně s mezerou. Setkala jsem se s tím tehdy prvně a docela mě to zmátlo – nebyla jsem si najednou jistá, jestli to teda nakonec nejsem JÁ, kdo to píše blbě. Ptala jsem se ho na vysvětlení a dostala jsem odpověď ve smyslu, že on sám taky neví, jak je to správně, ale že on tam tu mezeru používá vědomě. Když totiž řekne: „Vysvětli mi to po lopatě“ – myslí tím: „DÁVEJ mi to PO LOPATĚ = dávej mi to po ČÁSTECH = dávej mi to po KOUSKÁCH (=NE NAJEDNOU)…ať to i trouba jako já pochopí“ :)
Myslím, že lidi už si to takhle upravili a vysvětlili po svým, aby měli argument pro tu mezeru tam…Ale s trochou fantazie by se této verzi taky mohlo dát zapravdu :))

Opravdu ve staročeštině bylo spojení po lopatě, protože přemísťování materiálu po lopatě je pomalé a velmi jednoduché.

Dnes má pro posluchač spojení polopatě, čili způsob výkladu instruktivní, ale zahanbující charakter.

Staročeský slovník

Co na to rict, nez, ze „chybicka se vloudi“. Kdyzbyste to korektorovi ukazal, predpokladam, ze by samozrejme rekl totez, co vy a chytil by se za hlavu. Precist a opravit knizku neni zadna legrace a temer v kazde knize se najdou chyby, jez se postupne musi eliminovat az treba dalsim vydanim.

Na to,že mláddež neumí psát,jsem si zatím nezvykl.A korektury se dělávali kdysi opravdu poctivě,dnes se spíše podepíše formulář,a hurá do tiskárny.A čtenář se pak nestačí divit.