Co je všechno zrada a jak se to posuzuje?

Mimo právní rámec, ale celkově z hlediska společnosti (a hlavně morálky) je zrada prostě neloajálnost. Porušení nebo i nenaplnění (hlavně záměrné) závazku, povinnosti, slibu/přísahy, věrnosti/oddanosti, a konáni proti někomu/něčemu, kde se očekává/vyžaduje loajalita.
Taková může být společenská, na státní úrovni, pak mezi skupinou a mezi jednotlivci. Právně, morálně; smluvně – písemně i slovně nebo jen otázkou principu (otázkou věrnosti – a z ní prameníci nutnost věrnosti, závazku atd, kde je to samozřejmé). Pokud je to právní hledisko, tak je to trestné, z morálního (tý méně závažné), tak je to minimálně nečestný hajzl, kterému se nedá věřit nebo něco (cokoli) svěřit – obzvlášť, kde to vyžaduje důvěru.
Zradit můžeš stát (povětšinu historie snad ve všech zemích hrdelní zločin), panovníka a hodnoty státu, lid/obyvatele, nadřízeného (spíše armáda, ale i jinde), skupinu/organizaci, zradit můžeš partnera, přítele, rodinu a plno dalších. Zrazuje se často (v první řadě) důvěra.

To první, co zmiňuješ, jsou svobodné volby a změny. To NEJSOU nezbytně zrady. Pokud změníš názor, můžeš změnit stranu (pokud tě to nějak životně nezavazuje), můžeš si změnit i občanství, zaměstnání si můžeš vybírat a měnit, jakož i firmy/zaměs­tnavatele, vztah může ukončit (partnerský, přátelský,..). Zradou by bylo, kdybys konal něco v rozporu s tvým závazkem, porušoval a prostě zrazoval (podváděl, škodil). Změnit občanství – dáš na srozuměnou, že chceš změnit tuto zemi za jinou (případně jen nabýt nové občanství) a podstopupíš nutné právní kroky. Zemi nikomu neprodáváš, nekonáš proti ní, nejednáš za jejími zády a nespolurpacuješ s jejími nepřáteli. Firmu můžeš bez problémů opustit a změnit. I zde se to řídí zákony a právními (i firemními) předpisy. Zrada by byla třeba, kdybys tam byl zaměstnán a dělal tam špiona, prodával tajmeství, ejdnal proti zájmům firmy, dělal něco, co by ti smlouva, kterous podepsal vyloženě zakazovala.
To vše se dá připodobnit k partnerskému/man­želskému vztahu. Pokud jste se odcizili a nakonec se dohodnete vztah ukončit, tak to není žádná zrada, ale pokud jste stále ve vztahu a ty se stýkáš s jinými, tak to zrada je (zrada důvěry, věrnosti, oddanost aj). Taky je to otázka práva i morálky. Podstatnou roli hraje i to, na čem jste se domluvili (protože o to ve zradě jde – o porušování dohod, smluv, slibů). I třeba v polygamii (právně i morálně), máš třeba víc žen, ale tu jednu nezrazuješ s těmi ostatními, ALE zradil bys je všechny (namísto jedné – jako v monogamii), kdybys porušil manželské sliby a stýkal se s cizími, mimo ta manželství.

Ano, máme na to právo a je zde i morální povinnost. Zrada – přestože je to široké téma – je jedno z nejzávažnějších provinění, jaké může být. Taky proto se říká (Dante), že nejhlubší kruh Pekla je vyhrazen pro zrádce. Nejhorší hřích. ZRADA, zrazení, křivopřísežnictví, a jiné, neodpustitelné. Nevěra, proradnost, nedůvěra (nemožnost důvěry a oddanosti), neupřímnost, nečestnost, klamání, zklamání, podvod, udavačství, prodání – případně vyzrazení (něčeho/někoho, komu máš být oddán), nekalé úmysly a praktiky, konání za něčími zády – s úmyslem uškodit, ohožovat ten subjekt, kterému bys měl být věrný (ať už životně nebo ˇmíň' závažně), porušení dohody, slibu/přísahy a X dalších, to vše zahrnuje zrada, nemluvě o špinavém charakteru a že takový člověk je prostě svině, zrádce (ať už se to týká vážných zločinů nebo „jen“ morálních ‚přešlapů‘).
Zradu lze v mnohém považovat za nejhorší – ty nejzávaěžnější ještě jako větší provinění než třeba vraždu.
Není tak těžké vyhledat, když i ta wiki se tím zabývá docela podrobně, nemluvě o jiných stránkách (třeba zaměřené na psychologii, sociologii, právo aj). https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Zrada
Já osobně vůbec netuším, kam míříš. Běžný člověk většinou ví, co zrada je, co představuje, že je špatná a co vše si pod ní představit. Zrada je prostě zrada, už to samo o sobě se chápe maximálně negativně. Pravda, konkrétní případy a situace mohou být různé a v některých (halvně morálních a individuálních) případech to může být subjektivní, ale většinou prsotě člověk ví, co si pod zradou představit. Záměrný čin nebo jednání. kde prostě zrazuješ subjekt, kterému máš být oddaný – zrazuješ slib, závazek, věrnost… To nejsou žádná pozitivia. Pod zradu zpravidla patří X negaziv (vlasností, motivů, dalších negativních emocí, vad charakteru, osobnosti aj).

Zrada má trestněprávní rozměr, je skutkovou podstatou různých trestných činů, dnes, například, tr.činu vlastizrady (§ 309 tr.zákoníku), válečné zrady (§ 320 tr.zákoníku). Trestným činem sui generis je velezrada, která je tzv. ústavním delliktem, její skutková podstata je subsumována pod dikcí ustanovení čl.65 odst.2 věty prvé za středníkem Ústavy. Z velezrady může být obžalován pouze president republiky, skutková podstata tkví v tom, že president koná proti svrchovanosti a celistvosti republiky, nebo proti jejímu demokratickému řádu; ústavním žalobcem je Senát Parlamentu České republiky, tribunálem je Plénum Ústavního soudu. Jediným možným trestem je ztráta presidentského úřadu a nemožnost ho znovu nabýt.

Posuzuje se pořadem trestního práva procesního, tj., jako u jakéhokoli jiného trestného činu. Je skutková podstata (nullum crimen sine lege), pod tu musí být skutek, z kterého je činec obviněn, subsumovatelný, a pak je to věc dokazování. S nějakou „vyšší“ spravedlností to nemá moc co dělat, prostě klasický pořad trestního práva.

Jidáš Iškariotský je domněnka, Karel Sabina byl zrádce proto, protože Wlastenz řekli: je to zrádce!, jestli někdo považuje partnerku, která ho zklamala, za zrádce, tak je spíše zralý na vejlet sanitním vozem. Obávám se, že mícháš páté přes deváté, jabka a hrušky.

V každém případě je taková „zrada“ subjektivní, se spravedlností nemá co dělat, a na to, na co lidé mají a nemají právo, kálí bílý tesák. Asi chápu, kam míříš, ale je to dosti dětinské.

To je opravdu slepenec, ta otázka. Těžko rozumně odpovědět

Zrada je považována za jedno z nejhorších porušení důvěry, kterou důvěru někdo jiný do nás vkládá. Nezáleží na tom, zda se jedná o osobní vztahy, politické záležitosti nebo korporátní závazky. Ve všech těchto případech je očekáváno, že budeme dodržovat své závazky a být věrní těm, kdo nám důvěřují.

Zrada se posuzuje na základě toho, jak silný je vztah nebo závazek, který je porušen, a jak závažné jsou důsledky takového porušení. Například zrada v intimním vztahu může způsobit velkou emocionální bolest, zatímco zrada při jednání o obchodních záležitostech může způsobit finanční škody a může vést k právnímu postihu.

Máme na to právo odsuzovat zrádce? To závisí na naší úloze v dané situaci. Pokud jsme přímou obětí zrady, je naše reakce přirozená a očekávaná. Pokud jsme ale pouhými pozorovateli, je třeba se vyvarovat příliš rychlých soudů a pokusit se porozumět všem aspektům situace.

Ale je důležité si uvědomit, že takové odsuzování by mělo být zaměřeno na konečný čin zrady, nikoli na osobu jako takovou. Lidé se mění a mají schopnost se polepšit a vyrovnat se s důsledky svých činů.

Zrada je bezpochyby špatná, ale je také součástí lidské povahy. Je to jedna z nejlepších příležitostí k učení a růstu. A proto bychom měli být schopni ji zvládnout s důstojností a pochopením, aniž bychom se sami stali zrádci svých přesvědčení a hodnot.