Co je to přesně výměnek a kde se nacházel ?

Vejminek – starý výraz – na výminku, na výměnku žili rodiče, když dětem předali hospodaření na chalupě.
Zpravidla syn se musel zavázat, že rodičům poskytne po dobu jejich života (odpočinku) naturálie, peníze, postará se o ně.

Zdroj: http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/dobry-vecer-vysvetlete-prosim-vyznam-slov

Výměnek (poněkud zast. ob. výminek, vejměnek, vejminek[1], vejmínek, vejminěk, nářečně také vejmenek, výměna, výměnka, výminka či výměnice[2], latinsky reservatum rusticum[3]) byl venkovský zvykový právní útvar, prostřednictvím něhož se na statek nově nastupující hospodář zavazoval k tomu, že někdejšímu hospodáři, který mu statek předával do užívání a odcházel na odpočinek (tzv. na vejminek, tj. do obydlí většinou v rámci statku nebo v jeho těsném sousedství za tím účelem postaveného), bude doživotně zaručovat ubytování a určité množství nejčastěji naturálních dávek (výjimečně dávek finančních nebo služeb). Odstupujícím hospodářem býval zpravidla otec, který statek předával do užívání svému synu a sám odcházel na vejminek.

V českých zemích byl výměnek jako institut zrušen roku 1948 uzákoněním národního pojištění, jímž byl (vynuceně) nahrazen.[4] Výměnek je též označení pro obydlí výměnkáře (výměnkářů).

Zvykový právní útvar, prostřednictvím něhož se na statek nově nastupující hospodář zavazoval k tomu, že někdejšímu hospodáři, který mu statek předával do užívání a odcházel na odpočinek (tzv. na vejminek, tj. do obydlí většinou v rámci statku nebo v jeho těsném sousedství za tím účelem postaveného), bude doživotně zaručovat ubytování a určité množství nejčastěji naturálních dávek (výjimečně dávek finančních nebo služeb). Odstupujícím hospodářem býval zpravidla otec, který statek předával do užívání svému synu a sám odcházel na vejminek.

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/V%C3%BDm%­C4%9Bnek

Venkovská stavení byla vetšinou na velkém dvoře a před dvůr stál nízký přístavek většinou 2 světničky. Tam odcházeli bydlet starouškové, aby udělali místo mladým ve stavení.

Cituji ze smlouvy manželské mých praprarodičů ze dne 9.6.1925:

• na srážku z odstupní hodnoty dříve zmíněných nemovistí ustanovují odstupitelé pro sebe následovní solidárně splatnou výměnu:

doživotní, bezplatný společný příbytek v domě nastupitelů za podmínek jmenovaných jinde jakož i opatření potřebného šatstva a obuvi, týdně na přilepšenou jednu korunu a zapravení útraty za slušný, stavu a majetku přiměřený pohřeb. Dále ustanovují odstupitelé pro sebe každoroční dávku vždy na prvního října:
250 kg žitné, 75 kilo přeničné mouky mulky a 75 kg pšeničné jedničky, 15 kilo krup, 5 kilo pšeničné krupice, 10 kilo jáhlové kaše, 20 kilo hrachu, 5 kilo maku, 10 kg povidlí a dále 10 kuchyňské soli, šest litrů petroleje, dvanáct kilo cukru, deset kilo sádla, pět kilo másla, pět metrů dřeva ku pálení v pěkných štípách a jednu kopu otýpek neb dva metry třísek, šešt otýpek režné cepové slámy, to vše s dodáním do bytu. Během roku na požádání jednu kopu vajec, dvacetpět kilo tvarochu a denně litr a půl čerstvě nadojeného mléka a při zabíjačce šest kilo vepřového masa a každoročně na přilepšenou 300 Kč.

Čtyřstránková smlouva obsahuje ještě řadu dalších náležitostí, je ručně psána, opatřena kolky a zapsána do knih úředních.
Naši předkové dobře věděli, že pořádek dělá přátele a nedávnost jsem četl, že institut výměnku se do práva občanského opět vrátí.

A jen doplním, že slovo vzniklo z „vymínit si“ – staří si vymínili, že jim mladí nechají kousek statku na dožití.