Co děláte abyste se ze stresu a všech těch povinností nezbláznili?

nejlepší je, když je práce zároveň koníčkem. Takhle se z toho nezblázníte zaručeně.
Přijdu do práce, těším se na své studenty a hodiny s nimi. Přijdu domů, těším se na překládání. A pak se mi lidi divěj, že neumím odpočívat ;{)>

Důležité je rozlišit věci které jsou neodkladné a ty vyřešit .Prostě ,aby se mi nehromadily resty , manžel pomáhá, takže jaké stresy .

Ptáš se na správném místě! Když nejde o život, tak jde o h… a výborný relax je právě tady, na Odpovědích.

Nenakládat na sebe všechno, co může v klidu udělat někdo jiný. Umět odpočívat, říct ne, nemůžu, nechci. Ono se moc dobře pozná, když člověk něco dělá s chutí, pak to není práce ani povinnost. Nějak nechápu těch tisíc povinností i doma. Tam přece nejsem v zaměstnání. Jestli se nenaučíš rozlišovat a držet si svůj soukromý život tam, kde opravdu chceš a necháš si do něj až příliš zasahovat okolím, pak jsi na „nejlepší“ cestě k syndromu vyhoření. Doma by měl mít člověk zázemí, pocit klidu a pohody a ne další stres, který si dotáhl domů z rachoty.

Nemám žádné povinosti a ani nevím co je stres. Dělám pouze věci, které mě baví.

Nic a čekám až se z toho zblázním a nebo usnu.
Někdy i sem tam nějaký ten úkol udělám.
Není od věci některé „úkoly“ odmítnout. Zavalit se prací a povinnostmi umí každý trouba. Najít hranici mezi kvalitní prací a přetěžováním je umění.

Držím se zdravé zásady: „Co jde odložit na zítra, jde odložit i na pozítří“.

Začínám den (pracovní) systematickým projetím mailů (rychločtení a roztřídění na nutné a nenutné – ty ani nedočtu), s kafem spojím přemýšlení a plánování, těch pár chvil za to stojí – kafem se „předem odměním“ :) a pak, když musím, tak soustředěně „jedu“. A pak si užívám zas chvilek, kdy mám něco hotovo. Sepisování si úkolů pracovních i domácích je celoživotní nutnost :) – hlavně to chce pořád nějakou motivaci asi. Nejhorší je, když ta zmizí…
Doplňuji:
Taky se dá šetřit čas prací v multirežimu – přemýšlením vedle práce se lze zbavit prostojů a zvládnou vše v kratším čase, než by se zdálo původně možné.

Upravil/a: manon

Souhlasím s hanulkou, pokud na to chceš jít „vědecky“, můžeš si udělat tabulku věcí se čtyřmi okýnky a rozházet si je tak, abys věděla, čím začít.
Je to:

1. důležité a akutní věci (ty děláš první),
2. akutní, ale nedůležité věci – něco, kde se hraje na čas tak, aby člověk nepoznal, že to nespěchá (ty škrtneš – to jsou třeba „lákavé nabídky mailem“ etc),
3. důležité neakutní – na nich je třeba pracovat průběžně a
4. nedůležité akutní (když se zamyslíš, taky jich je spoustu, samozřejmě se s nimi nezdržovat a škrtnout).

Důležité samozřejmě je, aby člověk uměl odpočívat a našel si na to čas – vědomě si říci, že teď odpočívám, je to můj čas, abych mohla dál fungovat a nikdo ani nic nemá právo mě rušit. Doporučuji v tuto chvíli být od dostupnosti počítače, televize apod., protože tady člověk zabíjí spoustu času, ale ne vždycky si odpočine.
Nejlépe si tato volna dopředu implementovat do kalendáře a neustupovat. Důležité je také umět čerpat energii z okamžiků volna a ne jenom „padnout a umřít v posteli“
Dobré je, napsat si seznam věcí, které ti dělají radost a říct si, že každý den musíš jednu udělat, klidně více, klidně opakovaně (jen tak ležet půl hodiny v posteli a číst si, zajít na jógu, dívat se z okna a pít kafe, zavolat a pokecat si s kamarádkou, dát si dostatek času na oběd/večeři.....).
Kdyby sis o tom chtěla počíst více, velmi doporučuji literaturu od pana Pacovského, případně trošku zenem střihlý time-management od Lea Babauty (Síla jednoduchosti).

Ve škole jsem to dělal systémem Odevzdat, alespoň něco, aby nebyla 5, ale 4.

Je dobré si je psát a udělané odškrtávat, aby jsi to nemusela nosit v hlavě.

Teda vy to děláte nějak složitě. Já bych se zbláznil z těch tabulek a jejich odškrtáváním. Řeším to jednoduše: sexem, třeba i ve více lidech. To se pak člověk z práce těší a na nějaký stresy zapomene.