Co dělat, když někoho milujete a ten druhý snad i miluje vás…ale neustále se hádáte??

Láska nehněvaná není milovaná.
To neznáš?

Pájo, tohle je zapeklitá záležitost. Prošla jsem si Tvou otázku několikrát a mám pocit, že nejblíž je asi se svým řešením Pizlicka. Každý tu má kus pravdy, ale v podstatě je třeba pokusit se zklidnit a komunikovat.
Rady, že je lépe to skoncovat hned, když to ve vztahu skřípe, jsou sice dobré, ale záleží jen na Tobě, zda jsi na něco takového dost silná. Člověk, který není na řešení situace připravený, by ji řešit za každou cenu neměl.
Vás oba bolí ztráta. Potrat se zřejmě podepsal na Tvém partnerovi víc, než jsi schopná vycítit. Muži navíc své pocity projevují jen velmi neradi. Ale i tady je hlavní problém v tom, že pokud nedozrála doba, abyste oba dokázali o svých pocitech mluvit, nic s tím nepůjde udělat. Nic nejde uspěchat.
Ráda bych Ti pomohla. Pokud potřebuješ s někých o těchto problémech mluvit (tedy psát), jsem dobrý posluchač. Je hodně špatné, když se člověk trápí a nemá nikoho, s kým by se o své trápení podělil. Tady jsme pro sebe anonymní lidé. Když budeš mít zájem, napiš mi do vnitřní pošty. Může Ti to pomoct a nic tím neriskuješ.

Zkus se na váš problém podívat očima tvého přítele. Nechci snižovat tvé city a emoce, ale možná ses navenek vyrovnala s tou (zatím) nejtragičtější chvílí ve vašem vztahu (ztrátou nenarozeného dítěte) o něco „lépe“ než on. Muž má být za všech okolností silný, emočně stálý a ženě má být spolehlivou oporou. Nepláče a nedává najevo své jemné city. Tuhle blbost hustí do mužských společnost už iks let. Právě díky ní vznikají problémy s mužskou přecitlivělostí skrytou v sobě, problémy s otevřením se své partnerce, trable ve vztazích. Má ti být oporou a evidentně „to“ nese daleko hůř než ty. Ztrátu dítěte bere jako těžkou osobní prohru a své selhání. Uzavře se do sebe a dá ti to sežrat. Musíš se rozhodnout, jestli ho máš natolik ráda, že budeš krizi řešit. Zkus se s ním nehádat, neodseknout mu, pohladit ho, chovat se k němu víc jako citlivá žena, která potřebuje jeho objetí, jeho ochranu, jeho mužnost. Vím, je to složité, když ty jsi ta silnější a on to ví, ale možná i ty sama uvolníš svou citlivou otevřeností stavidla svých citů a až se jeden druhému vypláčete v náručí, zjistíte co v sobě máte a váš vztah to možná utuží. Zkus mu být ženou, kterou může chránit. Dej mu tu možnost, ukaž mu, že ho potřebuješ. Tvůj přítel je hodně přecitlivělý a neví si s tím rady. Pokud si nebudeš vědět rady i nadále, zkuste oba navštívit psycho poradnu. Ale myslím, že to zvládneš i bez nich. Držím palce.

Sednout si, vše si v klidu pokud možno vyjasnit a být jeden k druhému více tolerantní. Pokud se vám to nepodaří sklidnit, tak se co nejdříve rozejít, protože tyto problémy budou narůstat a prohlubovat se.

Mluvit, mluvit, mluvit. Začít upřímně s tím, co tě tíží. Mluvit spolu. Vyříkat si všechny pocity …snažit se poslouchat druhého a vnímat problém z jeho pohledu. Kýbl empatie to chce. Neurážet se, nebýt vztahovačný a zase mluvit. Nevyčítat a nevytahovat domnělé staré křivdy. Víc poradit neumím. Pak už je to jen o vás dvou…
Doplňuji:
Ta težká situace ho možná zasáhla víc, než je ochoten připustit. Chlap, který je bezbranný, nemůže pomoct a uchopit věci do svých rukou, ač by moc rád…to je pro něj těžké trauma možná…

Upravil/a: manon

Marně hledám kde jsi napsala, že jsi se rozvedla kvůli novému příteli, jak tu píší kolegyně. Asi neumím číst mezi řádky.
Situaci ti nezávidím, možná, že partner selhal po potratu, kdy jsi potřebovala oporu a nebyla. Je otázkou, zda byl umělý, či vlivem okolností.
Je několik možností – zajít k mediátorovi partnerských vztahů, sami si mezi sebou promluvit anebo se rozejít.
Někdy muži jsou prevíti, že si dokáží pořádně dloubnout. Trochu to myslí z legrace, trochu vážně – dost často se tak chováme v mužském kolektivu. Zkušenosti jsou i takové, že partnerka místo aby se usmála a řeklamu, že plácá nesmysly, tak se rozpálí jako kovářská výheň. A potom je celkové dusno.
Nezřídka těmi připomínkami muž reaguje na situaci v partnerském vztahu. prostě až na několik drobností, muži jsou zcela jiní než ženy a ty dva živly se nedaří pokaždé sladit.
Já bych tedy viděl na promluvu a buď nového dalšího začátku a nebo k rozchodu.

proc to nevydarene manzelstvi?za­milovala jsi se do pritele,a tim doslo k rozvodu?zkus premyslet,proc se tak citis.rozvedla ses kvuli priteli,protoze se ti zdal lepsi,nez tvuj muz?pokud ano,muzes citit bolest a zklamani kdyz zjistis,ze se jeden problem pouze vymenil za druhy.pájo,pokud to tak neni,jak pisi,prijmi omluvu.asi to chce mene mluvit a vice vnimat toho druheho-proc reaguje podrazdene,jak se vyrovnava on,se ztratou ditete.muzi jsou leckdy slabsi v takovych vecech.za jejich usecnosti byva vetsinou nejake trapeni.my zeny vetsinou od muzu ocekavame,ze oni podpori nas.nekdy musi zacit zena a svym laskavym chovanim jim nastavit zrcadlo.