Co byste dělali, kdybyste nemuseli nic dělat?

Dělal bych to samé co doposud. Co potřebuji bych si obstaral tak jako doposud. Nechtěl bych to tak, k čemu by to bylo dobré? Nikam dál by mně to zřejmě neposunulo.

Určitě bych nechtěl jen tak se válet, jak to bylo ve filmu Tři veteráni. To bych dlouho nevydržel. Jakákoliv činnost je dobrá, jen musí člověka i trochu bavit. Ale cestování by se mi líbilo.

Kdyby jsou chyby, co to je nicnedělání? Něco jako v pohádce mít kouzelný zvoneček? Ale i na ten bych musela zazvonit.

Jinak nicnedělání , i když jde často o relativní pocit, je někdy užitečné pro tělo i pro duši. Ale i když jsem kdysi v mládí ležela na pláži u moře, myšlení stále fungovalo. Někdy vzpomínky, jindy představa , co by bylo, kdyby …

U mě tudíž poflakování v pravém slova smyslu neexistuje., ale i tak je to příjemný pocit. třeba jen na několik hodin fyzicky nepracovat,. jen polehávat …Nemusím nic dělat, ale momentálně nechci …

Nechápu některé zdejší uživatele, kteří se stále ptají, co mají dělat, protože se nudí. Stačí jsem myslet …

Upravil/a: annas

Myslím, že když povinné činnosti se vytratí, začne nám to chybět. Tudíž bych se snažil to změnit už po pár dnech.

To bych nechtěl, byla by to nuda. Pro sebe bych si nechal nákupy a vaření. Takové ty otravné činnosti jako uklízení a mytí nádobí bych klidně oželel. Občas by se hodil nějaký šikula na PC a nějaké hobby práce, na všechno sám nestačím.

Jak se říká „musí se akorát umřít“, vše ostatní se „může“. Z čehož celý život vycházím a vzhledem k tomuto si ze všech relativních „musíš“ udělám pouze to „můžeš“ a pak ještě nakonec, sám sebe přesvědčím, že to dělám rád a že mne to dokonce baví. 😉 Možná někdo řekne, že je to hloupost, ale funguje to.:-)
Takže je pro mne život (po této stránce) vlastně zábavou. I k většině prací (jak v zaměstnání, tak i v soukromém životě), které jsou a bylo potřeba provádět, přistupuji a přistupoval jsem, jako k zajímavým a vždy se potvrzovalo opět další rčení „s chutí do toho a půl je hotovo“.
Parafrázuji část otázky.
Co je to „užívat si“? Mne bavila práce i v mém zaměstnání a já si užíval víceméně vždy a všeho, i když šlo o to nakupování, uklízení, vaření, zkrátka „práce všeho druhu“. A i přes to jsem stačil jak cestovat, jíst, studovat i cvičit (i milovat 😉 a nikdy za mne nemusel někdo něco dělat.
A vydrželo mi to (mimo práce většího rozsahu a náročnosti, na které už nyní nestačím pouze vzhledem ke svému „pokročilejšímu“ věku), doposud.

Nedělám nic, co nechci. Nikdy jsem nedělal. Tedy nechápu tu podmínku – nemusím dělat nic z toho, co nyní dělám. Dělám to, co mne baví. Živím se svým koníčkem a každý den hraji hry …

Bych cestoval, chodil na koncerty… a až bych si to trochu užil, tak bych se věnoval nějakému políčku s biozeleninou, ovocem a kytkami. Ale kdoví, třeba bych se místo toho odhodlal jít pomáhat do nějaké charity.

Strašná představa. Tohle bych vydržel tak maximálně pár hodin …