Člověk se dívá na vzhled a Bůh se dívá do srdce?

Bůh neexistuje.

Ty, čím déle se křesťanstvím zabývám, tím více jsem přesvědčen, že to křesťanství, z kterého pak vzniklo to institucionali­sované, státotvorné, náboženství, ze kterého se pak stalo státní náboženství (postavení císaře a krále Svaté říše římské národu německého přešlo na rakouského císaře, měl i např. právo veta při volbě papeže, takže, Imperium Romanum de facto zaniklo až v roce 1918!), no a které, „přirozeně“, odstranilo, nebo téměř odstranilo, všecky frakce křesťanství, jež se nepodvolily jasnému diktátu (což pokračuje dodnes, že, alespoň tedy uvnitř římské církve), nebylo původně míněno jako institucionali­sovaný, státotvorný konstrukt, ba naopak, bylo to náboženství otroků, loserů, atp., a hlavně, nebylo míněno jako konstrukt na dlouhou dobu, oni asi skutečně věřili tomu, že ten Ješua ben Josef se prostě vrátí, rozseká ty jejich nepřátele, a pak bude ten ráj (hloupé a naivní představy! 🙂 ).

Protože evangelií byly minimálně desítky, epištol tisíce. Že si někdo vybral tady tu hrstku, je docela pochopitelné, něco se vybrat muselo a tohle bylo nejméně „nebezpečné“.

Akorát ty různé kecy á la „blahoslavení chudí duchem“, nebo třeba to, co teďka cituješ Ty, do toho konceptu nezapadají. To nevadí, ono se to okecá, věřící věří, takže žádný problém.

Ale zamysli se nad tím, to je uvažování loserů: „já jsem se snažil/a, ale …“. Koho to zajímá, jestli jsi se snažil, nebo nesnažil, jestli tě to baví, nebo nebaví, jestli jsi to dělal s láskou, poloviční láskou, nebo bez lásky? Prostě jsi to udělal, nebo neudělal. Když jsi to neudělal dobře, udělal jsi to blbě, tedy k ničemu, tedy neudělal, hotovo. Nic se nestalo, kdo nic nedělá, nic nepokazí, ale musíš se z toho poučit pro příště.

„Dívá do srdce“, k čemu je, že to někdo „myslel dobře“, když tím akorát věc ještě zhoršil? Aktivní blbec horší třídního nepřítele, ovšem, takto nemyslí normální, zdravý, jedinec, takhle myslí matláci, aktivní blbci, idioti s lachtaní nemocí, nepoužitelná mehla, lidé, co se pořád patlají v minulosti, úzkostné typy. Jistě, před skoro dvěma tisíci lety tyto poznatky neměli, no ale lidé byli úplně stejní, jako dnes.

Institucionali­sované náboženství je sociální a psychologický konstrukt, je to politika a je bláhové se snažit sociální, psychologický a politický konstrukt „rozbít“ exaktní vědou, protože sociální, psychologický a politický konstrukt není exaktní věda. Ne, je potřeba se na to podívat filosoficky, pak jedině to lze chápat, a pak jedině může člověk vidět zvěrstva, která to páchá na společnosti.

jo

Hmm, do srdce není zase až tak těžké nahlédnout. Kdo dokáže rozbourat (technický termín řezníků, jinak též naporcovat) třeba prase, tak pro něj je „nahlédnutí do srdce“ hračka. Dobře nabroušené nástroje jsou při tom výhodou. ;) :D :D

Pokud ten výrok formuluješ jako člověk inklinující k víře, tak si tu větu oprav „Člověk vidí vzhled, a Bůh vidí do srdce“.
Jinak řečeno, člověk nemusí být nutně povrchní, ale protože vidí jen ten vnější vzhled, tak tím může být i oklamán…

Vysvetlenie tohto porekadla je jednoduché.

Pokiaľ pozeráte len očami, vidíte len obal.
Ak do pozerania očami, pridáte aj iné zmysle, zapojíte aj cit a predstavu vidíte (cítite) aj obsah v obale. Vtedy sa človek stáva (symbolicky) Bohom.