Člověk by neměl připustit, aby se cit pro spravedlnost zvrhl pouze v pomstychtivost. Kdo se strefí do 2., sám padne?

Cit pro spravedlnost není totéž jako chopit se akce a bojovat za spravedlnost. Proto ta údajná pomstychtivost je až mnohem pozdější, a hlavně ojedinělý jev.

Toto krásně sedí dnes na progresivní levici, která se maratónem po rovnosti a spravedlnosti mstí zejména lidem úspěšným, kteří vytváří nějaké (nebo uchovávají tradiční) hodnoty. Jako šelmy číhají na svou kořist, protože sami nic kladného do společnosti nedávají, jen zášť a spory mezi lidmi. Chtějí diktovat pravidla jak se chovat a žít, ale sami nejsou schopni kolikrát reflektovat svoje chyby a nedostatky.

Cit pro spravedlnost tkví v přirozené kontinuitě, během které jsou lidé bystří a sledují, zda se někde neutahují opasky, či není způsobeno bezpráví. Paradoxně ti, kteří nejvíce volají po bezmezné spravedlnosti a rovnosti, ji sami mohou odsunout do pozadí. Však na to doplatily totalitní režimy, krásná slova o spravedlnosti jsme slýchávali od komunistů. a jak to dopadlo…Pamatujme na to. Radikalismus byl vždy cesta do háje a hledání problému, kde není, je také varovný signál. A to nezmiňuji ekonomický prospěch těch, kteří ty lidi jen využívají (mají tak pocit, že jsou to revolucionáři pokroku).

Upravil/a: Mr. Marek

1. Krásná myšlenka, kdo by nesouhlasil? Bohužel sedím nyní v křesle, kafíčko, kopyta vyhozená na stole – pohodička, to se to souhlasí. Ale až vstanu a vyrazím ven, tak tam je REALITA a hraje se podle JINÝCH pravidel. Tím neříkám, že by se člověk neměl snažit, jen konstatuji zjevný fakt.
2. No, pokud se strefí pořádně jako PRVNÍ, tak obvykle ne. ;) :D :D