Čím je významné město Větřní?

Že by papírnami?

Myslím,že tady je to popsané lépe.

První písemná zmínka o obci Větřní je z roku 1347. Obec Větřní slučuje ve svých dnešních hranicích několik místních částí, bývalých osad či obcí – Dobrné, Hašlovice, Lužnou, Nahořany, Němče, Zátoň a Zátoňské Dvory. Uvedené vesnice včetně Větřní původně náležely k několika různým hospodářsky správním celkům.

Dobrné, Hašlovice, Lužná a Zátoň tvořily spolu s Bohdalovicemi jižní výspu majetku benediktinského kláštera v Ostrově (poblíž Prahy u Davle na soutoku Vltavy se Sázavou). S jejich názvy se poprvé setkáváme v listině z roku 1310, v níž papež Klement V. potvrzuje ostrovskému klášteru držbu všeho jeho nemovitého majetku a privilegia.
Doplňuji:
Jenom doplním,že než byla do provozu uvedena ČOV pod Č.Krumlovem,tak se všechen odpad z papíren vypouštěl do Vltavy rovnou ze závodu.Takže ten odpad tekl celou trasu přes ČK.Po uvedení čističky do provozu různí odborníci předpovídali,že samočištění vodního toku potrvá minimálně 10 let.Naštěstí se spletli. Po 3 letech se ve Vltavě objevili první lipani. Opět se prokázalo,že když se člověk nesnaží „pomáhat“ přírodě a zlepšovat ji,umí si poradit docela dobře sama. A ještě jedna zajímavost. V té hrůze jsme se koupali,občas jsme si nechtěně lokli,došlo i k nějakému zranění,ale nepamatuji si,že by s tím měl někdo z nás zdravotní problémy.

Zdroj: http://www.obec­vetrni.cz/obec­.php

Upravil/a: tom004

Ve Větřní byly významné papírny. Dnes je provoz daleko menší, jestli vůbec je.
A pro vodáky postrach. Kdo jel Vltavu před lety, kdy nebyla ještě postavená čistička mi dá za pravdu. Špinavý zapáchající bordel se do Vltavy vypouštěl sice až pod Krumlovem, ale požitek z vodáctví na pěkné řece byl ten tam. Dnes se tam nic již nevypouští a celá řeka je pěkně i pro tisíce nevodáků na raftech splavná přes všechny jezy až do Boršova.

A kdo zažil to,co říká Tom,tak ví,že to byl zážitek.To jme měli šátky přes hubu,abychom mohli vůbec dýchat.Ale jinak to byla v minulosti preferovaná papírna,která vyráběla hlavně novinový papír.

Papírna ve Větřní byla dlouhá léta největší papírnou ve střední Evropě. Za první republiky patřila rodině Spirů. Po r. 1945 došlo ke znárodnění a v době, kdy se tam moje maminka se mnou (bylo mi 1,5 roku) přistěhovala v r. 1957 to byl již evropský kolos. Patřily pod centrální vedení ve Větřní další závody – Vltavský mlýn v Loučovicích, Artypa v Holubově, papírny v Táboře, Přibyslavi, Č. Budějovicích, a možná ještě někde. Už si je všechny nepamatuji, ale bylo jich, domnívám se, 12. Všechny tyto závody tvořily tehdy Jihočeské papírny Větřní, národní podnik. Prvenství Větřní v papírenském průmyslu v Československu co do velikosti skončilo dokončením výstavby papírny ve Štětí. I tato papírna se zaměřovala především na roto novinový papír. Avšak až do revoluce v r. 1989 měly JIP Větřní zvláštní postavení na ministerstvu chemického průmyslu jako generální gestor za cenotvorbu pro veškerou papírenskou výrobu v Československu – zejména pokud jde o kalkulace jednotlivých sortimentních skupin. To byla parketa mé maminky, která zde léta pracovala jako cenařka. Po revoluci však došlo k odtržení jednotlivých závodů a celý konglomerát se rozpadl. Dodnes myslím, že to byla velká škoda. V původním JIP se totiž vyrábělo spousta krásných výrobků, které komercionalizací zanikly. Např. neopakovatelné papírové ubrousky z Loučovic. Já, jako malá, jsem si připadala jako princezna – měli jsme je doma běžně a nebyly drahé. Vím, že existoval provoz, kde se ručně lepily etue z velurového papíru, který skutečně vypadal jako semiš – šlo o krabičky, které vypadaly jako nábytek s droboučkými šuplíčky ve stylu např. Ludvíka XIV. vč. zlacení. Vše ruční výroba, tuším v závodě Č. Budějovice. Toto už šlo většinou na vývoz, ale srdce člověka, který miloval papír ve všech jeho podobách, plesalo. Lepenky, které z jedné strany báječně lepily a z druhé byly celé pozlacené, v jiné variantě postříbřené a daly se z nich vyrábět úžasné věci pro holčičí pokojíčky s princezničkami. Už to dnes není k vidění. Je taky škoda, že už se neprodává dopisní papír značky JAPAN s vroubkovanými okraji – byl v každém papírnictví za slušnou cenu a dopis vypadal skutečně jako z Kjóta (vč. průsvitky). Musím však poznamenat, že tyto dopisní papíry nevyráběl konglomerát JIP Větřní. Jen je mi líto, že už se takovéto věci nevidí. Větřínské papírny – jejich 12 závodů – měly obrovský sortimentní záběr – od nejlevnějšího novinového papíru, přes ilustrační „kříďák“, různé filtry do aut,kartonáž a krabičky pro většinu farmak a léků až např. po malé krabičky, do kterých ženy v Madetě Řípec denně RUČNĚ balily veškerou tehdejší produkci sýru Lipno – každý kousek měl svou vlastní krabičku (pamětníci si vzpomenou byly modré tak asi 5×5 cm s obrázkem plachetnice na Lipně). Větřní je pro mně dnes již minulost, ale krásná. Je to malý městys s velkou historií jedné velké a krásné papírny. Přeji jí i dnes vše nejlepší. Tradici už má a ta se koupit nedá.