Cestuji jen tam kam potřebuji. Do Prahy nejezdím, je to dost daleko a Pražáky nemusím vidět. Strach snad ani ne spíš jisté obavy. Situace vážná je. To že se dodržuje opatření, tak je to pod kontrolou. Lék zatím žádný v podstatě neni, to co se zkouší jsou experimenty. Pod kontrolou znamená pouze to, že neonemocníme všichni najednou, ale bude to postupné. Většina těch, kteří patří do rizikových skupin pomře, ostatní se vyléčí.

Dost málo. Méně než dříve, jak soukromě, tak služebně.

Kvůli rodině jsem nedávno musela sednout za volant a jet přes celou republiku a zpátky. Moje zkušenost je, ze se Pražáci rozprskli po cele republice .

Necestuji,
nemám strach,
chodím do zaměstnání, nemám dovolenou..
V sobotu trávím čas jinak.
V neděki bývám v práci.
Nemám kdy se „poflakovat“ po naší krásné zemi.
Příbuzné a známé ze zřejmých důvodů nyní neobtěžuji.

Zrovna včera jsem se díval na stav tachometru, a zjistil, že jsem za 32 dnů najel 195 km proti předešlému nájezdu za stejné období, který byl 1826 km. Takže necestuji po ČR. Jen k lékaři, do lékárny a nezbytné nákupy.

Ano cestuju. Prozatím tak do 80 km od Brna. Před domem vlezu do auta a vylezu až kdesi u lesa, ve kterém mám neodlovené keše.