Odpoveď byla označena jako užitečná

Plnit normu na 120% jistě v mnoha případech lze. U pravdy je to trochu jinak. Pravda je velice zvláštní komodita. Lze vůbec nějak definovat pravdu? Tam, kde jde o poměrně jednoduché věci, neni o nich pochyb a lze vše ověřit to je ještě snadné. Obtížné to začíná být, tam kde nelze hmatatelně doložit. Mohou nastat i případy, kdy jsou proti sobě dvě pravdy, každý má tu svoji. Pravdivost nelze solidně podložit důkazy. Někdy v takových případech může skutečnou pravdu ukázat čas, někdy ani ten nepomůže. Přirovnání s ledovcem se mi líbí. Kdo z nás může vždy prokázat, nebo vyvrátit, každou pravdu? Hraje tam svoji úlohu i vyspělost společnosti a celá řada dalších faktorů.
Abych to nějak shrnul. Myslím, že u pravdy se lze velmi blízko přiblížit 100ˇ, nikdy však je nelze překonat. To už by potom přestávala být pravda.

Wiki např. uvádí:
„Pravda či pravdivost je shoda tvrzení se skutečností. Tento pojem hraje primární úlohu ve filosofii, vědě, právu a náboženství (či teologii).“
Pak může být úravda i 100% :D.
Je několik druhů pravd (a každý má tu svou, subjektivní).
Někdy je pravda absolutní, relativní…
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Pravda

Pravda tedy asi můžebýt max. 100%.
Některé věci, výroky, události mohou být podány částečně pravdivě a pak mají takové pravdy méně než 100%.
Pravda jde ruku v ruce se lží ;).

Zažila jsem normovanou práci. Byli jsme žádáni/nuceni jet ina 140, 160% a více…
Bylo to na úkor času (více než 8h). Jiní „bouchali“ přesčasy, nám hodiny navíc nepropláceli. Odvedenou práci ano.
V70. a 80. letech byl v pohraničních oblastech nadbytek zubních lékařů (naučili se pracovat, odatestovali a odešli…) a nedostatek zubních techniků. Na otisky protetických prací byly pořadníky. Propláceli nám i 180%, ale jen v pohraničí. Ve středu republiky maximálně 120%, v rámci běžné pracovní doby to bylo spíše na úkor kvality. Pacienti obešli 2, 3 lékaře a každý jim udělal zuby a zadarmo (kde na to ten stát tehdy bral? 😁). Dnes má na protézu každý nárok až po 3 letech.

Ano, ano, normy se překračovaly a ty nadšené kolektivy byly terčem nenávisti ostatních pracovníků, protože „ku*vili normy“. Přitom se dnes normálně pracuje s efektivitou, která často překračuje tehdejší rekordy. S oblibou se říkalo: budeme pracovat na 125 %, co za to dostaneme? Odpověď zněla: ho*no a čtvrt! Tak nějak je to i s mluvením pravdy. Často se říká jen její příjemnější část, zbytek je neviditelný. A to je zpravidla ještě horší a podlejší nežli lež, protože s pravdou bývají spojována optimistická očekávání a namísto toho přijde obrovské zklamání.

Když to vezmu z pohledu výrobního procesu, kde je na určitý čas naplánován určitý počet úkonů, které jsou v daném čase právě splněny, potom je to po pravdě produktivita 100%. To je norma.

Pokud je ve výrobním procesu využito nějakého efektivnějšího způsobu využití daného času (zlepšovák, pracovní síla navíc), může produkce stoupnout nad 100% (nad normu), stejně jako při neefektivním využití času klesnout pod 100% (pod normu).

Jsou-li tyto výsledné údaje o produktivitě doložitelné, potom jsou pravdivé.

Já si pod takovým obratem představím, že někdo nejen řekne pravdu, ale i vykecá to co neměl.

Plnění normy na 120 % je nesmysl, správně by se mělo mluvit
o nízko nastavené normě, zavedení nových postupů či technologií, …

O pravdě to neplatí už vůbec.
Buď je člověk pravdomluvný (100 %) nebo ne (0 %).

Neberu ani to, že někdo většinou mluví pravdu a zalže jenom občas.
Takovému člověku se věřit nedá, bylo by nutné všechno ověřovat…

Plnění normy na 120%…
Statistiky se vedly a vedou v průměru. Pracovní výkony, mzdy, důchody, atd.

Norma stanovená např. na 4 pracovníky na určitém úseku výroby. Z důvodu nemoci nebo péče o rodinného příslušníka občas někdo z pracovního procesu
vypadne.
Normy jsou stanoveny a ve výkazech se již nikdy neobjeví snížený počet pracovníků., kteří svačili u strojů a na potřebu si mohli odskočit pouze v případě, kdy je vystřídal vedoucí provozu. Statistika je zavádějící a snadno může vést k domněnkám o špatně postavených normách, flákání se pracovníků nebo nechuti plnit pracovní úkoly.

Pravda bývá složitá a těžko se definuje.
Mluvím pravdu a podle toho se chovám. Přesto není na škodu si připustit, že moje pravda nemusí být totožná s jiným pravdivým tvrzením a to v mnoha případech nebývá jednoduché.
Má např. lékař 100% pravdu když prohlásí, že „nemoc ustoupila, nic nehrozí“ a přesto mně za několik dní odvezou ‚černí havrani‘?

Upravil/a: johana 56

Je matematicky dáno, že 100 % je maximum. V přeneseném významu by se to ale dalo říct o pravdě.

Taky si myslím, že normy se plní na 100%, ale
v cenách zboží se překračují mnohanásobně :((
PRAVDA
není, jako kus ledovce, protože mi neubližuje.
Ale lidé, kteří mi lžou a pomlouvají mě za zády.

Upravil/a: briketka10

Mně bylo kdysi vtloukáno do hlavy, že žádná pravda není absolutní, tudíž nemůže dosahovat ani těch často deklarovaných sta procent!?

Jsem 100% věřící v Boha (kdekdo jenom na 50%, někdo vůbec, někdo na 99%).
Pravdu říkám asi tak na 90% (10% si ponechávám pro případ, abych nevyzradil přátele, nebo si svojí pravdou sobě nezpůsobil újmu).
Pracuji raději křesťansky tak asi na 75% (neboť líný se strhnul, že nechtěl jít dvakrát a vzal dva 50kg pytle najednou tudíž pracoval na 200% a strhnul se)

plniť normu.....skôr prekročiť normu, či?

inak, by ma zaujímalo, kto pri tej expres výrobe tovaru kontroloval kvalitu......či kvalita bola pre imperialistov?

ivzez: každý normálny človek občas klame – aj klamať telom, napr. zadržať slzy pri vypätých emóciách je klamstvo – nikdy neklamú len niektorí autisti a podobne hendikepovaní­......doučte sa prosím modernú psychológiu, vaše názory už veda x krát vyvrátila, takže sú nepravdivé (odporúčam wikipédiu)

Pravda nikdy není ani 100%. Vždy jsou minimálně dvě pravdy. Záleží na úhlu pohledu a na tom, kdo pravdu říká. Sklenice do poloviny naplněná vodou má min. tři varianty pravdy (úhly pohledu) 1-je poloplná, 2-je poloprázdná,3-je nedolitá. Je dnešní doba dobrá nebo zlá. Ten kdo si nakradl a je bohatý říká je dobrá. Ten, který o všecho byl okraden, říká je zlá a oba mají pravdu, ovšem ze svého úhlu pohledu.

Normy se dají vyčíslit, při jejich překročení o 20% vzniká ono legendární plnění na 120%.
Pravda se vyčíslit nedá a každému z nás je dáno vidět jí jen tu část, která odpovídá našemu zornému úhlu. Ti méně osvícení ji vidí pouze jako dvourozměrný obraz- jako by koukali jen jedním okem-a proto se domnívají, že ji vidí komplet celou. Osvícenější, kteří používají obě oči, vidí prostorově, z čehož mohou snadno poznat, že celou ji spatřit nemohou, neboť nevidí „za roh“, kde jí část zůstává skryta. A pak tu jsou ještě ti s hlavou mezi vlastními půlkami, kteří pravdu nevidí vůbec a pohříchu ani vůbec nechtějí vidět, zato ji však vždy vlastní a nenechají si ji nikým vzít. Ti jsou nejosvícenější 🙂.

ve statistice jsme se učili, že 120 % neexistuje a že maximum je 100 %, což odpovídá celku a ten nemůže být větší než takový, jaký je

A ona existuje nějaká norma na pravdu?