Býti chytrým před moudrými je štěstím, zatímco býti stejně chytrým před hlupáky je hotovou tragédií. Pravda, nebo lež?

Být chytrý snad nemůže být tragédie. I když je s tí´m možná težké žít, když okolí to nepřijímá.
To mě nevedlo na otázku sebezdokonalování a změny mysli: jak se takovému člověku žije mezi ostatními, když je zkušenost nepřenosná.

Asi záleží na tom JAK MOC chytrý. Mám pár známých, kteří jsou OPRAVDU chytří a asi to není žádné „štěstí“ ti povím. Naštěstí nejsou jako já a mají trpělivou povahu (jsou to takové „akademické typy“), ale při tematicky „náročnějším rozhovoru/diskuzi“ bych ti přál zažít ten pohled: „Bože, jak se TOHLE vůbec naučilo mluvit a přežít takových let?“ 😮 😕

Žijí jak by řekla Její Excelence „svojsky“, ve VLASTNÍM světě a to nebude žádná slast. Inu jako se vším – co je moc, to je moc a pak je to o nemoc. I toho nejlepšího jen vocamcaď pocamcaď. 😉 🙂

Pro tebe možná, já si štěstí představuji jinak.

Může být. Existuje na podobné téma i pár zajímavých povídek. Pokud je velký odstup v inteligenci, může být jakákoli snaha o porozumění obtížná až nemožná.