Bylo už to, co prováděl Karel IV., možné nazvat kulturistikou?

Posilování neznamená kulturistika. Kulturistika je sport, ve kterém soutěží kulturisté.
Tzn. ne všichni, kteří posilují jsou kulturisté, ale všichni kulturisté posilují. 😃

Kulturní zásluhy bych taky nenazýval kulturistikou.

Já taky nejsem kulturista, já jsem jenom cool turista.

Kulturistou vyloženě ne, ale ve formě a svalnatý být mohl a na tom není nic divného (lidi všelijak cvičili ve všech dobách, plus k tomu přičti těžké živ. podmínky, těžkou fyzickou práci, namáhavý vojenský výcvik a skutečné fyzické válčení tělo na tělo s těžkým brněním). Soudobé zmínky o tom kolikrát jsou, ale jakoby jen tak okrajově zmíněné mezi jinými informacemi, protože fyzická aktivita a cvičení se zkrátka braly jako samozřejmost a povinnost a nebyl důvod se tím chválit nebo oznamovat něco tak zřejmého (Karel IV. se ve Vita Caroli taky nechválí, že cvičil nebo které všechny dovednosti měl… proč taky).
Vem si všelijaké sportovce ve starověku, byli namakanější, než dnešní kulturisti. Milón z Krotónu a spol třeba těžko sypali nebo vůbec brali doplňky jako proteiny, kreatin a BCAA… :D přesto byli gigantičtí a velice silní.

Plno těch starověkých zápasníků, atletů a bojových národů typu Sparťanů prostě bylo vysoce namakaných, protože tvrdě dřeli (až do krajností) a pořádně žrali. Posilování a sport všeobecně ve starověku nebylo žádné tabu. Měli kalisteniku, závaží, denní programy, namáhavé bojové výcviky s těžkými zbraněmi a zbrojí, kardio, extrémní vytrvalostní tréninky za hranicemi lidských možností, metody na snášení bolesti, zápasy na život a na smrt, přísné diety, dobrovolné drsné i válečné životní styly a všelijaké speciální techniky, včetně rafinovaného progresivního přetížení. Dnes by nasypaní kulturisti, údajní vytrvalostní extrémisti (například „Spartani“, Spartan race) a podobní ani zdaleka nepřežili tehdejší podmínky, natož agoge. Muži měknou, testosteron jde dolů a i dnešní svalouši by většinou nepřežili nějaký menší/větší extrém, kterému se (i obyčejní) muži vystavovali v dřívějších dobách.
Ve středověku už to nebylo tak rozšířené, ale dalo by se to vztáhnout alespoň na rytířské řády a vojáky. A i panovníci často pracovali (fyzicky, dobrovolně) nebo cvičili a byli i součástí armád a samozřejmě měli všelijaké pohybové aktivity a dovednosti, které museli ovládat (už od svých dětských let), hlavně mj. vojenskou zdatnost, boj se zbraněmi,… Taky byli AKTIVNÍMI představitaly armád, dokonce někdy i velmistři rytířských řádů (a ti měli skutečný trénink/výcvik, dietu a podobně a jejich velmistr si nemohl dovolit být nějaký slabota), na východě nebo jinde zase byli zase panonvíci členy a hlavami elitních jednotek jejich vojsk, což taky obnášelo jejich výcvik, zdatnost i zkoušky a podobně.
A teď si vem, že jen lov byl od starověku až po novověk jejich oblíbenou kratochvíli, čili takovým oddychem (a tréninkem). A to rozhodně nevyčkávali v rozhlodně na zadku, se střelnou puškou, to byli borci s kopím nebo lukem, na koni (nebo bez) a lovící v drsných podmínkách i několik dní (sami nebo s družinou v lese)… a tohle byl pro ně relax.

Upravil/a: Disraeli

Středověká bojová taktika opustila taktiku římských legií (jako bengo & těžkooděnci) a stála na boji muže proti muži. Proto, taky, soudruh Žižka, dokud měl ještě alespoň jedno oko, je docela snadno dokázal porazit. Protože to byla – svým způsobem – neukázněná banda opilých vagabundů.

Když „otec vlasti“ ještě tahal kačera, tak to nebyl císař a král Říše římské, vždy rozmnožitel, ale relativně normální fakan vysoké šlechty, jakých byly stovky. A protože naše společnost, v té době, byla silně hierarchisována, poněkud se od něj očekávalo, že z něj bude dobrý voják a lenní pán, tedy, podle měřítek té doby.

Aby mohl být dobrý voják, tak musel cvičit. A aby mohl cvičit, musel být ve vynikající fysické kondici. V té době už, pomalu, začínaly palné zbraně, různá ta kopí, i meče atp., byly na vysoké úrovni, tak tomu ale musela odpovídat i zbroj: těžké prošívanice – Mantel, kalhoty, rukavice i kukla pod helmu, aby to tlumilo, případný, dopad zbraně na zbroj. Na tom drátěná košile – ta je sama o sobě těžká. A na tom plátová zbroj. Ten rycerz se v té plné zbroji musel dostat na koně a z koně a musel v ní být relativně mrštný a hbitý (takového „zbloudilého“ rytíře sedláci zmordovali relativně snadno, protože v tom byl neohrabaný, ale z pohledu dalších rytířů v obdobné zbroji musel být hbitý a mrštný). V létě, v 30°C, jako v mrazu.

I podle oblečení byli naši předci mnohem, mnohem, odolnější, než jsme my dnes. Třeba řadový napoleonský voják, bez ohledu na stranu, měl střevíce, kamaše, onuce, kalhoty, košili a kabát („sako“), no a čepici. Neměl ani Mantel a jedinou jeho výbavou na spaní byly dvě deky. A stany byly z prostého, impregnovaného, plátna, a to si mohl hvízdat, když spal ve stanu! Ne tak 14. století.

Takže ano, už od pážete se budoucí rycerz cvičil tak, aby unesl tu zbroj, oháněl se mečem, prostě, aby něco vydržel. Ale bylo to účelové cvičení, rozhodně to nikdo, tehdy, nedělal proto, aby mohl před kamerou se světýlkem ukazovat „buchty“ na břichu.

Tak si to přeber sám, jestli bys takového člověka nazval „kulturistou“. 🙂

Tedy ne že bych chtěl coby laik drbat do forenzních disciplín, ale moc se mi to nezdá. Kulturistika je o budování MUSKULATURY (viz seraphico). V době těžkých rytířských zbrojí, turnajů a bitev/bežných šarvátek sváděných několikakilogra­movým mečem, palcátem či kopím + štít sis jako feudál asi moc nemohl dovolit nebýt ve formě. A jen pravidelný „obyčený výcvik“ na rytířský turnaj (se vším tím navlečeným bordelem to mohlo běžně činit 40kg i více) či jiné srandičky ti jistě dal do těla natolik, že vedlejší efekt (nárůst svalstva) není nic divného. ;) :)

Nedokážu si ani představit křižáky v Palestině, kterak svádí CELODENNÍ bitvu v tom pekelném vedru. Jen samotné nošení železné přilby bez dalšího by mi asi způsobilo úpal a oni se ještě při tom stačili kočkovat s muslimáky a nakopat jim zadky. To teda MUSELI BÝT CHLAPI, to mi nikdo nevymluví. :)

K čemu posilovat, když už za dva tydny přestávky začne svalstvo mizet? To se musí pořad udržovat, jinak jde prace vniveč. Lepší je koupit si hrubé zlato, které je vidět i z dálky. Tam zainvestuješ jednou a je to trvalé!

Já jsem nebyl v úplně dobré kondici, tak jsem dva týdny necvičil a bicepsy se mi zmenšili

Upravil/a: df

Ne, Karlu IV. bylo doporučeno cvičení. Ke cvičení patřily běh, skok do výšky i dálky, jakési zavěšování se za trámy (zřejmě shyby) a také házení kalibrovaných kamenů do dálky. Dalšími doporučenými aktivitami byly jízda na koni, veslování a chůze. K tomu se měl král snažit, aby se po celý den v zájmu udržení dobré psychiky vyvaroval smutků a úzkostí. To vše panovníkovi doporučoval Havel ze Strahova, Karlův dvorní lékař, astronom a jeden z prvních profesorů univerzity, později zvané po svém zakladateli Karlovou. 🙂
https://www.san­quis.cz/index1­.php?linkID=ar­t3348