Byli jste někdy přinuceni okolnostmi hrát tzv. vabank?

Ano, myslím, že každý sa aspoň raz dostal do situácie zahrať „vabank“, aj keď si to nemusel uvedomovať.

malá ukážka:
Vezmeš si ma?
Ehmm, mmm?!
!!
Ja teda…
Čakáme naše dieťa!
Ano, beriem si ťa, miláčik…
A obaja zhodne povedali svoje: Áno…
a potom spolu žili, až…

ako skončil tento vabank nechávam na vás.

Když jsem se přihlásila ke studiu, někde se zatoulala moje přihláška, pozvánku jsem dostala sice v pátek, ale v sobotu a v neděli jsem nebyla doma. V pondělí byl termín přijímacích zkoušek.

Byl to pro mě šok, potřebovala jsem si srovnat v hlavě politické dění, které bylo předmětem zkoušek a znova „zapnout“ mozek., který po maturitě odpočíval.

Říkala jsem si – je to 50 na 50, výhra, nebo prohra. Šlo o „pozitivní“ riskování, vyplatilo se, že jsem se nevzdala.

Ale ne vždy risk byl zisk. Zřejmě to tak mělo být .. .

Upravil/a: annas

Víc než mi je milé. A to navzdory předem připraveným variantám/plánům B, C… Ale to asi každý. ;) :D :D
Osobně takovou situaci (pokud nastane) považuji za své fatální selhání v predikci, jakkoliv je těžké/nemožné být připraven vždy a za každých okolností úplně na všechno. :(

No,já hraji vabank stále.Když něčemu nerozumím,a bojím se zeptat,a vím,že jsem se zeptala minule,a byla jsem seřvána,tak ted tomu samému zase nerozumím,a zeptala jsem se znovu.opět jsem nepochopila,tak jsem se zeptala do třetice,čekám,že mě na úřadě už odstřelí,ale prostě budu se ptát tak dlouho,doku danou věc nepochopím. Nebo-nesnáším,když se mnou někdo mluví v náznacích a chce po mě,at se domýšlím-to se týká,když mám pocit,že si mě druhý namlouvá.pak se zeptám přímo,a je mi fuk,zda jsem za blbce,prostě nemám ráda nejasno.pak jsem hrála vabank dvakrát,to byl vztahový vabank,a tam se to jaksi dvakrát nevyplatilo 😁