Byli jste na škole liní se učit, nebo naopak vás učení bavilo?

Některé předměty mě bavily více, některé méně. Nenáviděl jsem učení básniček nazpaměť. Před zkouškovým obdobím na VŠ jsem se učil zásadně dopoledne, později mi to do hlavy už moc nelezlo a tak jsem šel radši na pivo.

Škola mě nikdy nebavila, ale učení mě bavilo. Ale né do školy. Kdo má zájem o skutečné vědomosti, touží něco znát, stojí o poznání, tak chápe jak to myslím.
Do školy jsem se (doma) učil naposeldy někde na základce, asi v 5. tříde. Zbylé roky na různých školách jsem se doma neučil vůbec (do školy!). Stačilo mi se naučit chvíli před písemkou, později stačilo vnímat přednášky a pamatovat si „to podstatné.“
Nemůžu říct, že by mě škola naučila něco podstatného pro život, nebo něco zajímavého či užitčného – a to jsem tam strávil celkově i se ZŠ asi 16 let. Nepočítám prvních pár let základky – čtení, psaní a základy počítání a menší základy z různých věd.

Mám rád historii, mám rád literaturu, mám rád fyziku, ekonomii, politologii, baví mě posilování, běh a různé sporty a další. Ale bavil mě některý z těchto předmětů na škole, jako třeba čj, dějepis, tv, ekonomie, občanka nebo politologie? Ne, ne a ne. Baví mě to, když se to učím sám, když si čtu sám podle sebe, když se o tom s někým bavím, když jdu na nějaký seminář nebo přednášku pro veřejnost, baví mě squash, tenis a basket s přáteli, ale na škole se mi nelíbil ani tělocvik.

Upravil/a: Zvidatel

Někdy nebavilo, někdy to bylo lepší. Na všechny školy vzpomínám v dobrém. Škoda, že to netrvalo déle. Byly chvíle, kdy bylo nutné se učit i v noci.

Bavilo mě se učit pouze několik školních předmětů. Zbytek jsem bral jako nutnost. Někdy bylo potřeba učit se opravdu hodně, jinak středně.

Nemala som rada učenie, domáce úlohy, písomky a slohové práce. Lepšie bolo loziť po stromoch, kresliť na múry a najkrajšie bolo chodiť „poza školu“. Ale napriek tomu, mali sme kantorov, ktorí nás naozaj niečo naučili. Kládli dôraz na samostatnosť aj v učení. Za to som im dodnes vďačná.
Asi preto som neskôr, po niekoľkých desaťročiach „riadnej práce“, keď som sa prvýkrát postavila pred žiakov najhoršieho veku „už nie deti, ešte nie dospelí“ pochopila, počas „žiackého testu: poznaj svojho učiteľa“, čo prežívali naši učitelia a doviedla ich k mature.

Najhoršie je, že ako hovoria vyznávači reinkarnácie:
„keď žijeme nový život, nepamätáme si náš predchádzajúci život“, aby sme sa vyhli chybám našej minulosti. Ale mnohí si nepamätáme, alebo popierame aj „výčiny“ nášho súčasného života.

Učit jsem se nemusela, stačilo mi ve škole dávat pozor a poslouchat výklad učitele.