Byl tohle dostatečný důvod k zbláznění?

Další tvé hovadiny, které nikoho nezajímají.

A kdy se to stalo? Ano, jak píšeš: „v minulosti“. Tak to nechej ležet, nehnípej se v tom pořád.

Já jsem u toho nebyl, nebyl u toho ani Elkon, Disraeli, nebo Drap, ani zdejší „babinec“, třeba led, nebo Cappuccino. Takže: nevíme.

Ty svého otce neznáš, za těch 26 let, co tady strašíš? Jestli ho neznáš: dobře Ti tak! Jestli ho znáš: proč mu to vykládáš, když víš, že to je debil? Tak mu to nevykládej a bude po problému.

Hnípeš se v nesmysleh. Bylo to? Bylo. Změníš to? Nezměníš. Tak se na to víš co!

Jinak si za to můžeš sám:

Ty jsi vyrostl někde v jeskyni, mezi opicema, a silnici a přechod jsi poprvé uviděl dva dny před tím, než se to stalo? Asi ne. Že lidé chybují, že řídí špatně, napití, zfetovaní, rozčílení etc., to Ti asi nemusím vysvětlovat, ne?

Sakra, když jdu po přechodu pro chodce, tak se dívám kolem sebe, a dokud si nejsem jistý, když je více pruhů, že ten další pruh je opravdu volný, že o mně ti řidiči vědí a zastaví vozidlo, tak zvolním a dívám se tam! Co mi pomůže, že budu v právu, když budu pod dvoumontážkou Tatry!? No, víš k čemu mi to bude.

Kdybys se choval racionálně, na přechodu se věnoval tomu, co děláš, tj. chůzi po přechodu a provozu na pozemních komunikacích, tak bys se prostě zastavil, Tatra by přejela, a Ty bys pokračoval dál, bez nervů, vlastně úplně bez emocí. Protože je to normální součást života a „chci vám radit, nijak vás však nenutím, malé věci řešte ruky mávnutím. Nedopadnete tak jako Škrhola nebudete považováni za vola!“.

Je to o celkovém přístupu k životu. Jak tady popisoval různé ty „konflikty“ Kryšpín, nebo to, co popisuješ Ty tady, tak já to vůbec neznám. Vůbec. Ono, totiž, když se všeho a všech bojíš, do všeho jdeš s tím, že v tom bude nějaký problém, a ty se pak těch problémů bojíš, tak ale ten problém bude a bude pořád dokola, a tak dlouho, dokud nepochopíš, že problém není problém, ale výzva, a že většina problémů jsou pouze „problémy“, protože jsou jenom o Tvém přístupu a / nebo o Tvém úhlu pohledu. Já mám takového spolužáka a nikam už s ním nechodím, a už vůbec s ním nejezdím na kole. Protože on je submisivní, pořád se něčeho bojí, a o to víc přitahuje problémy. Lidi na něj reagují anymosně, on pasivně agresivně, a tohle nemám zapotřebí.

Já Ti nevysvětlím proč, protože po tom ani bytostně nepátrám (nebo vysvětlím: proto, protože se to osvědčilo!), ale dokud Ti něco bude vadit, dokud se něčeho budeš bát, tak se Ti to bude dít. Je to jednoduchý zákon o zachování energie a hmoty: nic nebude ztraceno, nic nebude zapomenuto. Myšlenka je elektromagnetické vlnění, a co vysíláš, to sklízíš! Až tak jednoduché to je. Až tak. 🙂

Upravil/a: Filip84

Než vlezeš do jízdního pruhu, je radno se vždy rozhlédnoit a to dokonce na obě strany.

V této situaci se zdá, že ze všech zúčastněných jsi se nejlépe zachoval ty. Správně jsi přešel přechod poté, co ti řidič dal přednost. Řidič, který tě málem srazil, jízdní kulturou určitě nezazářil a mohl by za své chování nést jak trestní, tak případně i občanskoprávní odpovědnost.

Tvůj otec se sice mohl pokusit poučit tě o nebezpečí situace, ale byl to řidič, kdo spáchal přestupek, nikoli ty. Skutečnost, že tvůj otec tvrdil, že by tě odvezli do psychiatrické léčebny, pokud bys řidiče udal, je nepodložená a není založená na skutečných zákonech a pravidlech.

Tvá emotivní reakce byla sice silná, ale vzhledem k nesprávnému obvinění to bylo pochopitelné. V ideálním případě by se debata měla vést klidným, respektujícím způsobem, ale v tomto konkrétním případě to bylo značně náročné. Zkuste v budoucnu komunikovat se svým otcem o svých pocity a obavách klidněji a otevřeněji.