Byl odpor proti Rakousku-Uhersku největší chyba, kterou Česko udělalo?

Já to za chybu nepovažuju. R-U byl umělý slepenec různých národů a kultur, který neměl naději na vnitřní stabilitu. Tím že R-U prohrálo válku, všechny porobené národy dostaly příležitost a osamostatnily se. Nevím, jestli by nám bylo dobře v područí Habsburků, pro ně jsme byli jenom plebs. 2. sv. válka je už jiná kapitola, ale zase bychom byli na straně poražených s nejistým osudem.

Žádný „odpor proti R-U“ se NEKONAL. Ještě v roce 1917 česká politika (naprosto majoritní podíl) předpokládala zachování monarchie (nějaký Masaryk byl jen bezvýznamná figurka, dobrá tak akorát k propagandě Dohody a to včetně „legií“)

Ještě v sedmnáctém roce se nejvyšší čeští představitelé (pozdější „megavlastenci a bojovníci za samostatnost“ (a budoucí potentáti Československa), po kterých se dnes pojmenovávají ulice, školy a náměstí > Švehla, Kramář, Tusar a spol. mohli doslova ZTRHAT v projevech loajality vůči monarchii.

Změna kurzu přišla až v roce 1918, důvody jsou ovšem na dlouhý rozbor. Osamostatnění spíše vidím jako pragmatickou nezbytnost, která se v dané době jevila jako „nejlepší řešení z těch špatných“. Alternativy zkrátka byly JEŠTĚ HORŠÍ, to je celé. Ovšem je třeba zdůraznit, že si na „samostatnosti“ mnozí přihřáli vlastní polívčičku, přičemž právě to sehrálo DŮLEŽITOU roli v tomto procesu. :)

Musíš pochopit, že přinejmenším celých 50let před rozpadem česká politika usilovala o zrovnoprávnění v rámci monarchie („trialismus“ apod. teze), nikoliv o její ROZPAD. Každému bylo jasné, že velký a silný stát je jediným solidním garantem k obhájení vlastních zájmů. Což se také na 100% POTVRDILO, od té doby jsme nepřetržitě DODNES jen taková „děvka pro všechno“, která když je třeba tak „podrží“ a pak SBOHEM – NEZNÁME SE! (viz pan Chamberlain)

Upravil/a: aliendrone

Nerad spekuluji, co by kdyby. Ale rozhodně by bylo všechno jinak, žádná náchylnost a zranitelnost k diktaturám/to­talitám. Druhá světová by nemusela být… rozdíl je tam 30 let, kdo ví, co vše by bylo jinak.
Každopádně vše se stalo, jak se stalo a pozdě bycha honit. Minulost je neměnná.
Jsem monarchista a s tímto názorem souhlasím. Přímo odpor proti R-U nevím, rozhodně je boj za rovnoprávnost (vůči Němcům) správná. Ale boj proti monarchii na zavedení republiky je zcestný. Že vznik ČSR 1918 byla zrada a nelegální vzpoura je jasné, i když to republikáni nepříznají. Protivládní jednání jedinců, intrikaření všude po světě, spolčování se s každým nepřátelským státem a to přímo během války, který se namanul, sestavení armády nespokojenců, manipulace.
Ale proti Masarykovi nesmíš nic říct… Je to zakázané a hned tě všichni odsoudí. Proč? Neuvěřitelný až fanatický kult osobnosti, postavený na propagované pověsti. Něco jako nic než pozitivní vnímání této osoby a další s ním spojené, o legiích, ČSR atd se stalo zaběhlými konvencemi. Jiný názor nepřichází v úvahu. Masaryk – za mě pseudo-intelektuál, zrádce, revolucionář. Kdo jeho díla četl, nemůže říct, že by byla jeho díla objektivní nebo pravdivá. Ekonomie, historie, náboženství, filosofie a díla a myšlenky jiných významných spisovatelů, kterými se zabýval… Pseudo znalosti, či demagogie, jak vyšité, člověk by pochyboval, že je vůbec četl, např Schopenhauera. Naprosto nepravdivé informace. O jeho politologických znalostech, vnímání tehdejšího světa, kultur a národů/států raději nemluvě. Jeho představy… naprosto mimo mísu.

Upravil/a: Gonfaloniér