Byl Jan Hus před upálením mučen?

Samozřejmě, že nebyl.

Celá, ale opravdu stručná a podstatná, historie Jana z Husince, co se tedy týče příčin, pro které byl popraven podle práva Svaté říše římské, je tato:

Jan z Husince byl kněz, který veřejně – krom jiných prokazatelných bludů – kázal, že pakliže ten, kdo disponuje výkonným právem, žije v rozporu s křesťanskou morálkou, pozbývá tím výkon jeho moci legitimitu, eo ipso, se jí může každý vzepřít.

Je to to samé, jako by někdo dneska tvrdil, že zákon č. … ze dne … Sbírky zákonů je neplatný, protože 12 poslanců jsou zloději a 8 poslanců úplatkáři, proto by ho nedodržoval, a kdyby se pokusila policie dodržování tohoto legislativního aktu vymoci, tak by po nich pálil z lodního děla, Panzerfäustu a houfnice. Až k tomuto mohly thesis Jana z Husince vést.

A nešlo o samotné thesis, různých MaŠíBlů s ještě nebezpečnějšími thesis v té době pobíhalo po světě a nikdo si jich nevšímal. Šlo o to, že on ty svoje thesis vyřvával, pravidelně, z kazatelny v Praze, takže je to podobné, jako by byl dneska každý den ve všech médiích a měl na YouTube za den 1,000,000 shl­édnutí.

Krom toho šířil další bludy, viklifismus, dělal křupanům v hlavě zmatek ohledně učení o transsubstan­ciaci, a další a další.

No, i kdyby to byl jen a pouze jeden blud, a i kdyby byl nebezpečný, podle tehdejšího práva musel skončit před církevním soudem, protože světská moc nedisponovala (nikdy) legitimitou rozhodnout o tom, jest-li kdo kacýř, nebo není. Za normálních okolností by skončil před pražským biskupem, svoje bludy by, alespoň formálně, odvolal, šel by v klášter, a tam dožil.

„Sedm. Sněhurka měla vždycky sedm trpaslíků. Akorát Tři mušketýři byli čtyři: Dlouhý, Široký, Bystrozraký a … Smolíček Pacholíček! Smolíček Pacholíček!“

Dokumenty Sněmu kostnického, ohledně causy Jana z Husince se nedochovaly (ale dochovaly se např. ohledně vikleffismu – zde: http://librinos­tri.catholica­.cz/download/Le­ApoloSneKos-r0.pdf). Takže, jedinými prameny, na základě kterých lze usuzovat, co se s Janem z Husince v Kostnici dělo, jsou různé dopisy, zprávy, jeho příznivců, odpůrců atp. Ty jsou, jak to tak bývá, tendenční, stejně, jako bývají tendenční zápisy církevní.

Jan z Husince „obvyklému“ pořadu útrpného práva podroben nebyl, nebyl k tomu důvod. To, co bylo předmětem obvinění z bludařství, bylo dokonale zadokumentováno a Jan z Husince to nerozporoval, nebylo tedy co „ověřovat“ pořadem práva útrpného.

Oproti obecným představám, útrpné právo nesloužilo k tomu, aby se činec doznal, ale aby se ověřilo, hovořil-li pravdu, a zda řekl všecko. Nám to může připadat na hlavu postavené, a ano, bylo, ale byla to součást té doby, nástroje k výkonu útrpného práva kreslil i Leonardo da Vinci a stejně, jako např. antisemitismus, to bylo normální součástí tehdejší společnosti. Útrpné právo nahradilo ordálový soud, a ke svému vrcholu dospělo někdy na sklonku 17. a počátku 18. století, aby pak bylo, relativně rychle na tu dobu, zcela opuštěno.

Jan z Husince ochotně před Sněmem vypovídal, akorát – chudák pomatený – moc nechápal, že není na akademické půdě university, ale před církevní mocí. Nebo chápal a nedbal toho, to už se nedozvíme. Buď jak buď, že byl Jan z Husince bludař, eo ipso kacýř, bylo postaveno na jisto nade vší rozumnou pochybnost, a pak šlo o to, jestli své bludy Jan z Husince odvolá. Neodvolal, ale k tomu se ještě vrátím.

Nedávno jsme si tu psali, že zákonný pořad útrpného vejtazu zavedlo až Její Královské Apoštolské Veličenstvo Marie Terezie, a že to byla ona, kdo poprvé kogentně kodifikoval, jak má vůbec vypadat žalář, a jak mají být zjištěnci žalářováni. Do té doby to nikdo moc neřešil, a ano, žalář nebyl moc k žití.

Takže ano, tehdejší žalář nebyl moc k žití, jeho příznivci píší, že snad byl i držen v kládě, po nějakou dobu (což bylo taky normální), tak i když jim moc věřit nejde, dá se předpokládat, že tomu tak mohlo být, protože to bylo obvyklé a lidé obvykle obvyklé věci dělají obvykle, že. Proto, z dnešního úhlu pohledu byl podroben zacházení, které bychom označili za kruté, nelidské, a tedy, snad, i za formu mučení.

No, a k hrdelnímu trestu.

Že byl někdo kacýř znamenalo, že jeho duše půjde po smrti rovnou do pekla. Tomu se, samozřejmě, středověký člověk snažil zabránit stůj co stůj, takže, pokud kacýř odvolal, vyzpovídal se, a tak vůbec, tak církev neměla potřebu takového schismatika předávat světské moci k hrdelnímu trestu (tehdejší tresty byly jenom hrdelní, ale to už jsme tu řešili). Řešilo se to různě: vykonal pouť do Svaté země, nebo někde do Hispánie za ostatky jednoho ze 12 apoštolů, z nichž 18 mělo v Hispánii „pravý a jediný“ hrob, no a v případě duchovního, kterým Jan z Husince byl, tím, že se „uklidil“ v klášter, kde dožil. Normálně tam dostal celu, chodil s mnichy na bohoslužby, studoval si, korrespondoval (už nebyl kacýř, když odvolal), a tak v relativním klidu, a uklizený od všech, které by mohl pohoršovat, dožil.

Ano, ale musel odvolat. Pokud neodvolal, tak se věřilo, že když se podrobí hrdelnímu trestu, že tím může být spasena jeho duše, po dlouhém očistci, ale může.

Jan z Husince byl souzen Sněmem, tj. „vším křesťanstvem“, a to sněmem svolaným z popudu Sigmunda Lucemburského. Proto byl předán ku světskému potrestání jemu.

Jediný kogentní trest pro kacýře v bludu setrvávajícího, podle zvykového práva Svaté říše římské, bylo upálení, protože tak konstituoval Fridrich I. Barbarossa, a protože zásadu stare decisis et non quieta movere císaři a králové Svaté říše římské prostě dodržovali. Tak co Sigmundu Lucemburskému, asi tak, zbývalo?

Na tu dobu to nebyl krutý trest, patřil mezi střední, jako dneska trest odnětí svobody na 10 – 15 let, řekněme. Ale věřilo se, že tím utrpením, a těla spálením, bude kacýř spasen.

To je asi tak celý příběh. Že z toho někdo, pořád, dokola, něco dělá, to je věc jiná.

http://librinos­tri.catholica­.cz/kniha/55-m-jan-hus
https://www.par­lamentnilisty­.cz/arena/nazo­ry-a-petice/Radomir-Maly-Mystifikace-kolem-cirkevni-inkvizice-304164
https://chrudim­skenoviny.cz/ka­tegorie/z-medii/radomir-maly-jan-hus-objektivne-bez-prikras

Bol mučený (podľa nášho pohľadu) , bol podrobený „právu útrpnému“ aby odvolal svoje „bludy“ ako bolo v tých časoch bežným zvykom, do tej miery, aby bol schopný ešte na hranici odvolať svoje učenie a pokoriť sa Svätej cirkvi Rímskej.
Ak by sa podrobil, bol by odovzdaný svetskej moci na popravu obesením za búrenie proti pánom.

Hus přestál dlouhé věznění, tělesné tresty i psychický nátlak, ale ze svých názorů neustoupil ani o píď. Tím rozhodl o svém životě. Naplnila se jeho slova – miloval pravdu, bránil pravdu, mluvil pravdu až do své smrti.

Před samotným upálením ne.

Tuším byl ve vězení přikován, takže asi ano.

Jistě, duševně určitě. Pokud mu tedy předem oznámili, že bude upálen.

Zeman když spálil hradní trenky tak podle ekonomů s nimi vylétly komínem i min. dva milióny korun českých. Kdyby pálení oznámil předem, počin by mučil nejednoho daňového poplatníka 🤷‍♂️

Nebyl.
Zikmundova ochranná ruka Husovi zaručila jen tři slyšení a v rámci možností i slušné zacházení. Kazatel sice v kostnickém vězení trpěl bolestmi zubů a úporným kašlem, ale na rozdíl od mnoha jiných kacířů aspoň nebyl podroben mučení. Sám Zikmund ho prý ještě v den popravy přemlouval, aby si zachránil život a odvolal.
https://www.do­tyk.cz/magazin/jan-hus-smrt-30001110.html