Budou někdy existovat léky, které zpomalí vnímání času?

Od paměti světa jsou takové látky k dispozici

Vnímání času se ti nezpomalí, ale pokud budeš cestovat raketou dostatečně rychle, blízko rychlosti světla, tak ti čas v raketě bude plynou mnohem pomaleji, než na Zemi. Viz https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Dilatace_%C4%8Da­su

Samozřejmě, prodávají se starším 18 let a obsahují vodu ředěnou alkoholem a nějaké příměsi. Když se ožereš,, tak někdy o sobě nevíš a nevnímáš čas. Bohužel ve tvém případě ti to nedoporučuji, Ty a alkohol nejste přátelé. Tak zkus se spojit s Muskem, třeba má něco jako fotonovou raketu,budeš stránout pomaleji.

Je to nesmysl, věk nezapřeš.

Další „baronská“ otázka.

Ty nebudeš dědek za chvíli, Ty už dědek jsi. Chodíš krmit ty létající svině, meleš takový ty důchodcovský kydy, vadí Ti samoobslužný pokladny… 😅 Jako co si ještě představuješ, že by mělo být, abys byl úplně dědek? Já mám spolužáka, o kterým tvrdím, že se narodil v 50. On vede takový ty důchodcovský kecy, furt mu něco / někdo vadí, za komunistů bylo nejlíp, nosí oblečení v důchodcovský barvě… 🤷‍♀️

Z logiky věci žádné léky na „zpomalení vnímání času“ nebudou, protože vnímání času je ryze subjektivní.

Vlastně čas neexistuje. Ale existuje, objektivní, čas, něco jako poločas rozpadu hmoty, nebo tak něco, ale tak to se nás moc netýká. Naše pojetí času je společenským konsensem, protože je to pro nás praktické.

Existuje dvojí, základní, pojetí vnímání času: lineární a cyklické. Při lineárním pojetí času si časový úsek představ jako časovou přímku v dějepravě, no a Ty po ní chvátáš. A jako na tý časový přímce v dějepravě můžeš mít za století dva body, ale taky padesát, no tak tady je to ganz to samý. V dnešní době jich má většina lidí 50, proto chvátá pořád, přičemž si neuvědomují, že 1. 30 z 50 by tam vůbec nemuselo být, 2. z těch zbylých 20 se 18 neposere a 3. že jak jich tam maj 50, tak jim ty 2 důležitý utečou mezi prsty, a pak maj furt problém. 🤷‍♀️😅

Naši předci to tak ale neměli, měli cyklické pojetí času. To si představ čas jako množinu, no a jednotlivé „body“, úkoly, jako podmnožiny. Prostě ráno vstaneš, musíš dát prasatům, podojit krávu, vypustit slepice. Pak zatopit v kamnech, rozvařit oběd. Odpoledne uklidit po obědě, nachystat večeři, vyprat prádlo, zavřít slepice, podojit krávu, schovat prasata, atd., atd., atd.

Nejsi ve stresu, protože to, beztak, za ten den musíš udělat, no a když to zrobiš dýl, půjdeš spát dýl a budeš spát míň. Ale nic moc horšího se nestane.

Ale u dneska můžeš žít v cyklickém pojetí času. Prostě musíš vstát, jít na nějakou hodinu do práce, a do nějaký hodiny v ní jsi. A pak uvařit, pomýt, pere pračka, ale samo to prádlo do ní nenaskáče, atd. Dobrý, no, ale pokud nemáš poslední fusekle, tak se praní prádla neposere, například.

Přestaň furt vymýšlet vymyšlené, přestaň se furt v něčem hnípat a jdi něco dělat. Uvidíš, že to bude lepší!

Ty se máš až moc dobře.