Bojím se smrti, co mám dělat?

„Smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého, co strašné je, co zlé je, to umírání je…" – Jiří Wolker

Věřím, že platí zákony zachování hmoty a energie. Co někde ukončí svou formu a existenci, je převedenou ve formu jinou a jinak existující. Jestli existuje jakási paměť prožitků a vědomí si nejsem zcela jist. Podle mého názoru ale nemá cenu předčasně ;) se trápit nad ztrátou nabytého poznání. Žít příliš minulostí nebo budoucností psychice škodí… v takovém případě je lepší naučit se prožívat současnost, bod v čase, který právě žijete, neboť ten je výslednicí vašich starých rozhodnutí a toho, kým jste byl. V okamžiku současnosti volíte, kým a jakým chcete být v budoucnosti…
Doplňuji:
..chcete být šťasný nebo nešťastný? Jak byste si přál, aby si Vás Vaši blízcí pamatovali? Jako člověka moudrého, uvědomujícího si svoji konečnost a bez depresí..? to by byla dobrá volba.

Upravil/a: Pájo

Hlavně žij ,žij naplno a nepřežívej jenom …až přijde ke konci ..........aby sis mohl říct, že jsi nežil nadarmo.

http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/strach-ze-smrti

Strach ze smrti?

Jedna z mnoha otázek, která byla nedávno položená. Zkuste si projít i další otázky a odpovědi.

http://www.od­povedi.cz/vyh­ledat?ie=UTF-8&cx=01759792­7737963345235%3Alv-gxwjxnxe&cof=­FORID%3A11&ci=­109&q=strach+ze+smrti&sa­=Vyhledat

Smrt je jediná spravedlnost a nikdo se jí stejně nevyhne. Zajímavé je, že mladí lidé o ní přemýšlejí častěji než ten, který má zaručeně konec na dohled. Můžu ti jen doporučit, aby ses naučil kontrolovat myšlení a negativní myšlenku přebil nějakou pozitivní. Pokud máš dost fantazie, můžeš si posmrtný život promyslet a nikdo ti to nemůže vyvrátit ani potvrdit. Ber to třeba jako nezničitelnost energie. Věř, že život se dá prožívat mnohem příjemněji než v depresích a každý den můžeš udělat něco dobrého.

Kdo říká že se smrti nebojí lže.
Nicméně takový je život. Nesmíš být tak sebestředný. Bude to co bylo před tvým narozením. Vadilo ti že tady nejsi?
Kdysi jsem četl , že příroda k člověku byla v tomto případě velice ohleduplná a v okamžiku smrti vypíná v mozku centra která ovlivňují strach, takže člověk odchází v klidu a pokoji. Tak to také nějak hlásá církev – jsem ateista .
Bohužel nám to nikdo nemůže sdělit. Tak to příroda a vesmír zařídily.

Každého snad někdy napadlo:Co bude pak??Ale já souhlasím s hanulkou11 – užívej si život, protože nikdo nevíme, jak dlouho tu ještě budeme a tak alespoň budeš mít život „prožitý“ a ne „přežitý“.Snaž se nemyslet na to,co bude pak.Možná je nějaký posmrtný život,možná ne.Kdoví.Taky mě to kdysi trápilo,ale jak jsem si sama pro sebe všechno ujasnila a přestala nad tím přemýšlet,začala jsem se cítit mnohem líp.

Zdroj: http://www.umi­ram.cz/proc-se-bojime-smrti/

Věci, které nemohu změnit, nebo ovlivnit je celkem bezpředmětné o nich dlouho přemýšlet a filozofovat. Musejí se brát jako neměnný fakt a z toho vycházet pro pžíští přemýšlení a filozofické úvahy.

Tak, to jsme sobě dost podobní. Upřímně, ulpívám na myšlence budhissmu-reinkarnaci, jinak bych se z toho strachu asi zbláznila.

.. Pokaždé, co na smrt pomyslím mi je slabo a cítím se vůči nekompromisnímu času malá, nicotná a bezmocná. Nebo můžeme třeba věřit v nebe, že se jednou všichni setkáme.

A také mysleme na to, že přirozená smrt je stejná, jako usínání, necítíme ji a.. Nic se nestane. Tak, jako usínáme každý večer jednou usneme doslova.

Všichni jednou umřeme a je jedno na co. Nejsme nesmrtelní a všichni jednou upadneme do nicoty. Jsme jen kousky tohoto systému. Už jednou něco bylo, tak znovu bude.

taky se bojím, ale pravé zoufalství jsem pocítila když mi pomalu odcházeli mí blízcí, deprese musíš vážně zahnat a nemyslet na to..

Zkus si smrt představit jako svléknutí oblečení a pout a těš se na více možností, nebo se nauč astrálně cestovat anebo zkus najít vhodného psychologa.

Smrti se neboj ta přijde vždy.Posmrtný život-na to já nevěřím.Teď žij a užívej si života,máme jen jeden.Krásný večer

Vy se ale nebojíte smrti, ale neznáma. Vy totiš nevíte co vás čeká a nikdo vám nemůže poradit. Nesoustřeďte se na konec ale na průběh. To je jaku u detektivky. Když jí čtete, nebo sledujete myslíte na její konec, na rozuzlení, ale k tomu potřebujet znát nejmenší detajly děje. Když vám někdo řekne, že zemřete tolikátého a tolokáteho na to a to, co budete mít za života, peklo, zoufáni a zkažený život. Stejně jako když vám někdo na začátku detektivky řekne kdo je pachatel. Soustřeďte se na to, že umřít musíte, ale důležité je to co do té doby mužete vybudovat, prožít, vidět, s kým se stkat, koho milovat, skrátka žít. Jste tu proto aby jste žil a né kvuli smrti, ta je jen součástí života a jeho přirozeným vyvrcholením.

Smrt je jen brána do nového života, ale lidé se jí bojí projít-možná se mnou někdo nebude souhlasit, ale já jsem přesvědčena o tom že posmrtný život existuje…Dříve jsem nad tímhle také hodně přemýšlela, a bála jsem se, ale pak jsem zjistila že mi to k ničemu nebude, a akorát si kazím dny, na tomhle světě…:-)

bát se o své blízké na smrti nic není